BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1990 (2. vydání). Komentáře a ediční poznámky pořídil Rudolf Havel. Úvodní studii napsal a anglický text básně k vydání připravil Alois Bejblík. Počet stran: 224. ISBN: 80-207-0468-X.
O AUTOROVI:
Edgar Allan Poe se narodil roku 1809 v Bostonu do rodiny kočovných herců. Otec byl alkoholik a rodinu opustil, matka tři roky po Edgarově narození zemřela na tuberkulózu. Sirotka se po krátké době ujala rodina Allanových - odtud pochází
Poeovo druhé jméno. Nějaký čas pobývala rodina v Anglii, jejíž tajuplné prostředí
Poea později inspirovalo při psaní temně laděných povídek.
Po návratu do Ameriky začal studovat jazyky na nově zřízené univerzitě ve Virginii, kde začal hrát a postupně upadal do dluhů. Studium proto ukončil a přešel na vojenskou akademii ve West Pointu, odkud byl však pro nedostatek kázně vyhozen. Nakonec si našel zaměstnání v novinách a posléze se stal šéfredaktorem. Roku 1836 se oženil se svou o třináct let mladší sestřenicí, která však o jedenáct let později zemřela. Uznání veřejnosti si získal teprve roku 1845, kdy vydal báseň
Havran. Okamžik slávy však rychle vystřídaly bída a deprese způsobené závislostí na drogách a alkoholu. V roce 1849 byl nalezen, jak leží opilý na chodníku. Po převozu do nemocnice upadl do kómatu a následně zemřel.
Poeova tvorba inspirovala mnoho dalších umělců, především francouzské prokleté básníky. Na jeho vědecký způsob popisu navázal
Jules Verne, postavu inteligentního detektiva Dupina zase využil
A.C.Doyle při tvorbě svého
Sherlocka Holmese. Dnes se
Poe řadí k jedněm z nejvýznamnějších amerických básníků.
O DÍLE:
Havrana napsal
Poe během svého působení v deníku
Broadway Journal. Přestože mu tato báseň získala značnou popularitu, dostal za ni zaplaceno pouze devět dolarů. Rok po jejím vydání byla uveřejněna esej
Filozofie básnické skladby, ve které
Poe popisuje, jak při tvorbě
Havrana postupoval. Nejedná se tedy o spontánně sepsané dílo, nýbrž o pečlivě zkomponovanou skladbu, která je ukázkou
Poeovy tvůrčí metody.
Vzhledem k promyšlenému využití anglického jazyka patří
Havran mezi nejobtížněji přeložitelná díla. Do češtiny byl
Havran přeložen poprvé v roce 1869 Vratislavem Šemberou, další a velmi úspěšný překlad pochází z pera
Jaroslava Vrchlického. Dnes se nejčastěji používá verze
Vítězslava Nezvala, která je jazykově nejpřístupnější.
Nešťastnou lásku si za námět vybral
Poe záměrně, protože chtěl zpracovat takové téma, které nejvíce zapadá do představ
romantismu. Havran zde funguje jako symbol smrti, výborně doplňuje temné prostředí a zároveň svou přítomností dodává básni více epický rozměr.
OBSAH:
Ústřední postavou básně je
vypravěč, pravděpodobně student, který uprostřed bouřné noci sedí ve své komnatě, bádá nad starými spisy a vzpomíná na svou lásku Lenoru. Když se ozve klepání, dostane strach, ale pak se vzmuží a pátrá po jeho původci. Není jím však člověk, ale havran (pův. raven - krkavec) ťukající na okno, který vletí do místnosti a usadí se na bustě Pallas Athény. Student mu žertem pokládá otázky, na které havran odpovídá pouze jedním slovem - "nevermore" ("nikdy víc"). Ačkoli
vypravěč tuší, že havran pouze opakuje naučené slovo, začne se ho úmyslně ptát na svou mrtvou milou. S každou další odpovědí se stává rozčílenějším a zoufalejším a prosí opeřence, aby zmizel spolu s jeho žalem a už se nevracel. Havran zopakuje svou obvyklou průpovídku a zasadí tak
vypravěčově duši poslední ránu, ze které se již nevzpamatuje.
KOMPOZICE:
Havran je rozsáhlejší epická báseň s lyrickými prvky. Obsahuje celkem 108 trochejských veršů rovnoměrně rozdělených do osmnácti slok. Rýmové schéma je poměrně složité, ABCBBB, kde B představuje slabiku z refrénu. Navíc je v prvním, třetím a čtvrtém verši použit takzvaný vnitřní rým, který mění schéma na AA,B,CC,CB,B,B. Metrum vzniklo kombinací akatalektického oktametru a katalektického heptametru, tedy např. první verš obsahuje osm stop, střídajících přízvučnou a nepřízvučnou slabiku, zatímco druhý verš má stop pouze sedm, respektive sedm a půl. Refrénem je poslední verš v každé sloce, který obsahuje pouze čtyři stopy. Zároveň lze refrén také považovat za významný prvek gradace, neboť v reakci na něj stupňuje
vypravěč své projevy.
Děj postupuje čistě chronologicky, je vyprávěn jeden ucelený příběh. V básni lze vysledovat klasickou výstavbu děje, známou z antických dramat. Expozice - první tři sloky,
vypravěč popisuje stav oné noci, zmiňuje se o zesnulé Lenoře, ozývá se klepání; kolize - zhruba do desáté sloky, na scénu přichází havran; krize - do šestnácté sloky,
vypravěč pokládá havranovi osobní otázky plné nadějí, na které však dostává stále stejnou odpověď; peripetie a katastrofa - poslední tři sloky, havran (smrt, žal) zůstává, student je psychicky zničen.
JAZYK:
V
jazyce díla
Poe uplatnil bohatou slovní zásobu získanou z novin a ze studií. Vyžaduje proto na čtenáři jistou sečtělost a znalost historie (Pallas, Gilead, Nepenthe), používá i staroanglické výrazy (v ukázce
hath místo
has; tvary
thy,
thee od zájmen
you,
your; dále
wrought jako příčestí minulé od
slovesa work;
'tis namísto
it is aj.). S tím je spojena také inverze slovosledu (
from out my heart;
the lamp-light o'er him streaming). Přesto se snaží, aby báseň nezněla příliš učeně a mohl ji pochopit i méně vzdělaný člověk. Obzvlášť velký důraz je kladen na zvukomalbu, hojně využil i aliterace (v ukázce
rare and radiant;
pallid bust of Pallas;
form from; dále
dreaming dreams;
flirt and flutter;
weak and weary;
entreating entrance atd.). Tato preciznost při výběru slov je slyšet zvláště ve zvukové shodě rýmů, často se shodují celé kromě prvního písmene (v ukázce
evil - devil; dále
peering - fearing;
turning - burning aj.). Z dalších básnických
figur se v básni vyskytuje apostrofa (
"Prophet!" said I, "thing of evil!") a v poslední sloce anafora v podobě opakujícího se slova
and.
UKÁZKA:
"Prophet!" said I, "thing of evil! - prophet still, if bird or devil!
By that Heaven that bends above us - by that God we both adore -
Tell this soul with sorrow laden if, within the distant Aidenn,
It shall clasp a sainted maiden whom the angels name Lenore -
Clasp a rare and radiant maiden whom the angels name Lenore."
Quoth the raven, "Nevermore."
"Be that word our sign of parting, bird or fiend!" I shrieked, upstarting -
"Get thee back into the tempest and the Night's Plutonian shore!
Leave no black plume as a token of that lie thy soul hath spoken!
Leave my loneliness unbroken! - quit the bust above my door!
Take thy beak from out my heart, and take thy form from off my door!"
Quoth the raven, "Nevermore."
And the raven, never flitting, still is sitting, still is sitting
On the pallid bust of Pallas just above my chamber door;
And his eyes have all the seeming of a demon that is dreaming,
And the lamp-light o'er him streaming throws his shadow on the floor;
And my soul from out that shadow that lies floating on the floor
Shall be lifted - nevermore!
