Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hrdinu povídky po několik let sužovaly zvláštní choroby, označované jako katalepsie. Postižený někdy leží ve stavu jakési strnulé letargie. Je jako omráčený a znehybnělý, ale tlukot jeho srdce je dosud slabě slyšet. Před pohřbením zaživa zachrání pacienta obvykle jen to, že přátelé vědí o jeho předchozích kataleptických záchvatech. Kdykoli se hrdina probíral z dřímoty, nikdy nemohl ihned úplně sebrat smysly a několik minut jen vytřeštěně a zmateně zíral. Jeho paměť a duševní schopnosti byly utlumeny. Postupně začal svému strachu podléhat. Potíže mu činil i spánek - pokud mu ovšem obavy z pohřbení zaživa vůbec dovolovaly usnout. Bál se vzdalovat se od svého domu a svých blízkých.
Když jednou opět procital z naprostého bezvědomí do prvního chabého pocitu bytí, byl strachem z konce natolik ochromen, že se bál vůbec se pohnout. Překonal se a zdvihl víčka. Byla naprostá tma a přitom věděl, že záchvat už pominul. Pokusil se natáhnout ruce, avšak ty narazily na pevné dřevěné pažení. Teď už nepochyboval, že leží v rakvi. Víko se nepohnulo. Ještě jednou napjal své síly, aby hlasitě vykřikl. Odpověděly mu hlasy: "Co to má znamenat? Co tu vřeštíš jako pavián?" Vtom se ho chopila rota surovců a několik minut s ním lomcovala. Výkřikem už úplně procitl a muži mu vrátili paměť.
Tato událost se přihodila, když se vydal s přítelem na loveckou výpravu podél břehu řeky James ve Virginii. Zaskočila je však bouře. Už se schylovalo k večeru, a tak se uvelebili v kabině malé zakotvené šalupy. Spal na jednom ze dvou lodních lůžek. Bylo úplně holé, bez jediné přikrývky. Muži, kteří jím třásli, byla posádka šalupy a několik dělníků.