Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jako každý den jsem se vydal na svou večerní procházku. Tentokrát jsem procházel parkem, jenž se halil do ticha podzimu. Auta už spala pod přikrývkou pestře zbarvených listů. Ve tváři jsem cítil chladivý podzimní vánek. Cestička, po které jsem kráčel, byla už viditelně zestárlá a na okrajích dokonce splývala s hlínou. Konečky stébel trávy už začínaly mírně vlhnout a chystaly se na dlouhou noc.
Pod nohama mi příjemně praskaly malé klacíky, které zřejmě odtrhl vítr.

Rozhlédl jsem se po okolí a nikde nikdo, jen na druhé straně parku za stromy jsem slyšel skupinku mladých lidí mluvit. Stromy větvící se do všech stran mi připomínaly mé dětství, s kamarády jsme po nich lezli neustále - kam jen ten čas uplaval...
Obloha byla každou chvílí stále temnější a temnější, a to natolik, že mezi větvemi začaly vykukovat první hvězdičky.

Náhle se rozsvítily také lampy, jejichž světlo se odráželo v kalužích. V tu chvíli jsem se jen posadil na lavičku a nechal se unášet tou atmosférou, tím čerstvým, ledovým vzduchem, který mě dosud míjel.
To neuvěřitelné ticho, ten vnitřní klid, to je přesně ten důvod, proč na tyto večerní procházky chodím. Mohl bych zde strávit celou věčnost a stále by mě toto úchvatné místo naplňovalo uklidňujícím dojmem.

Z ničeho nic jsem někde v dáli uslyšel hukot vlaku, který mě sice vyrušil od hlubokého přemýšlení, ale zároveň mi připomněl, že pro dnešek nastal čas jít zpátky domů.
Myslím si, že v dnešní uspěchané době by si měl každý najít vlastní způsob odpočinku.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/umelecke-opisy/jesenny-park.html