Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O DÍLE:

Cyklus povídek sleduje proměny lásky, smrti a osamění v prostředích od města a moře po zámky, vesnice i klášter, často v ich-formě a rámcových vyprávěních s vloženými dopisy či zpověďmi.
Motiv "mimo svět" se vrací jako únik do snu či víry a jako přímé pojmenování odstupu od běžného života, až k rozjímavému odloučení mnicha Synesia na skále.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Siranuš (O krásné Siranuš) - arménská kráska a uprchlice před pogromy; ideál krásy i obludnosti v jedné bytosti, která přitahuje a děsí; její vášnivá láska k Alexandrovi končí vraždou a šílenstvím - příběh osciluje mezi snem, vinou a zjevením mimo svět
Slečna Olivová (O krásné Siranuš) - vypravěčka rámce; pianistka, která v salonu vypráví tragický osud Siranuš a představuje rozumový i citový odstup od děje.
Alexander (O krásné Siranuš) - muž, do něhož se Siranuš beznadějně zamiluje; po jeho ztrátě spáchá vraždu a propadá šílenství
Kamila (Dívka a námořník) - miluje s vizemi moře; osciluje mezi snem a tělem
Námořník (Dívka a námořník) - neprůhledný objekt touhy; přítomný v dopisech a představách, jehož návrat zůstává nejistý
Dagmar Černá (Dagmar Černá) - aristokraticky chladná a vášnivá; její vztahy probouzejí žárlivost a sebezpyt
Jan Ulrich (Dagmar Černá) - muž, který vyvolá citové napětí a zrcadlí Dagmarinu oddanost
Mína (Dagmar Černá) - tichá, obětující se; "všecko své lásce" dává bez nároku na odměnu
Hypolit (Pravdivá historie kamenné sochy) - zasněný pozorovatel; láskou zkamení k soše zbožštělé milé Ireny
Irena (Pravdivá historie kamenné sochy) - mladá žena, kterou Hypolit zbožňuje; po její smrti se jeho láska mění ve zkamenění
Natálka (Samota) - učitelka; touží po plnosti života a lásce; střet s osudem dítěte ji vrací do objetí Samoty
Venoušek (Samota) - chlapec, v němž Natálka na chvíli nachází blízkost a naději; jeho smrt ji vrací do Samoty
Norbert Hájek (Hřích) - tesař; zkratkovité zoufalství a chamtivost ho vedou k žhářství a záhubě vesnice
Vypravěčka (Ženy) - citlivě skládá mozaiku ženského truchlení po bouři, která vzala dva hochy
Matka - vypravěčka (Smrt Ofelie) - spoutává osobní mýtus o oběti a lásce k nenarozenému synu
Marta a Tereza Elinsonová (Mimo svět) - setkání ve vlaku; ambivalentní cit, který vyústí v odluku, láska mimo konvence
Poutníci a bratří (O mnichu Synesiovi) - rámují legendu o asketovi a přemítají o smyslu odloučení
Synesius (O mnichu Synesiovi) - asketa na skále; touha po absolutnu a dobrovolné setrvání v odloučení
Jan Ečer (Pán lesů) - romantický uprchlík do lesa; skoná v souboji s jelenem
Juliana a Erik (Noc ve starém zámku) - postavy z portrétů; jejich příběh se odhaluje skrze "orfeovský" klíč
Klára a Valentin (Cizinec) - sestra - adresátka zpovědi; syn - důvod matčina rozhodnutí přetnout minulost

ŽÁNR A KONTEXT:

• novoromantismus a dekadence: poetické ztvárnění temnoty, snu a smrti; výlučné postavy a symbolická krajina
• cyklus povídek: volně propojen motivem "mimo svět", střídání ich-formy, dopisů a rámců vyprávění

DĚJ POVÍDEK:

O krásné Siranuš

Postavy: Siranuš (Sofie), Alexandra, Alila, slečna Olivová, hosté ze salonu

V pražském salonu vypráví pianistka slečna Olivová příběh arménské krásky Siranuš, dříve Sofie, která se po útěku před pogromy usadila v Cařihradě. Tam se beznadějně zamilovala do Alexandra, manžela Alily. Po Alilině smrti a po zprávě o Alexandrově nové známosti ji zachvátí žárlivost a šílenství. Siranuš se Olivové později svěří, že Alexandra omámila a zavraždila jehlicí, jeho tělo ukryla v podzemní cisterně "slz z Údolí růží". Závěr zůstává nejasný - kapitán parníku vypráví o Alexandrově záhadném zmizení, ale není jisté, zda šlo o skutečnost, či blud.

Dívka a námořník

Postavy: Kamila (vypravěčka), starý námořník, Neznámý

Kamila, mladá dívka z přímořského města, tráví dny na břehu moře, naslouchá vyprávění starého námořníka a sní o Neznámém, který ji má vyvést z prázdnoty života. V dopisech i představách splývá skutečnost se snem. Jednoho dne se vydá na moře, aby ho nalezla - loďku však pohltí vlny a vše mizí v mlze.
Závěr zůstává otevřený - mezi snem, smrtí a splynutím s mořem.

Dagmar Černá

Postavy: Dagmar Černá, Jan Ulrich, Mína, starší paní Černá, vypravěčka

Vypravěčka pozoruje život Dagmar Černé, ženy krásné, důstojné a vnitřně rozpolcené. Do jejího uzavřeného světa vstoupí Jan Ulrich a rozvíří potlačené city i žárlivost. Po smrti matky se napětí mezi ženami ztiší v Mínině oběti a tichém přiznání "všecko své lásce".
Povídka zkoumá ženskou oddanost, sebekontrolu a bolest ze ztráty blízkosti.

Epizody na tichém břehu

Postavy: vypravěčka, bezejmenní hosté a milenci na pobřeží

Na tichém mořském břehu se střídají drobné výjevy zaujetí, rozhovorů a melancholie. Vypravěčka pozoruje muže a ženy, jejichž gesta a slova splývají s rytmem vln. Moře přijímá vše beze soudu - stává se obrazem paměti i zapomnění.
Povídka je komponována z lyrických epizod, v nichž se hranice mezi snem, přítomností a vzpomínkou rozpouští v tichu.

Pravdivá historie kamenné sochy

Postavy: Hypolit, Irena, sousedé z ulice

V obyčejné městské ulici denně sleduje tichý Hypolit mladou Irenu odnaproti. Jeho obdiv přerůstá v zbožnění, až se její okno promění v jeho chrám. Když Irena zemře, Hypolit zůstává stát u okna nehybný, s rukou na srdci - tak dlouho, že lidé začnou mluvit o "kamenné soše". Nakonec se ukáže, že "socha" není zázrak, ale tělo muže, který zemřel ve svém gestu lásky.
Symbolické vyústění ukazuje lásku proměněnou v nehybnost, ve zkamenělý sen.

Samota

Postavy: Natálka, Venoušek, personifikovaná Samota

Mladá venkovská učitelka Natálka žije osaměle, až se jí Samota začne jevit jako živá bytost, která k ní přichází, dýchá a sedává po jejím boku. Naději jí přinese chlapec Venoušek, jehož něha a bezelstnost ji na chvíli vytrhnou z prázdnoty. Když však přijde zpráva o jeho smrti, Samota se vrací - tentokrát už ne jako prázdnota, ale jako tíha a tichý úděl, který Natálka přijímá.

Ženy

Postavy: vypravěčka, matky a dívky z vesnice

Po bouři, která připravila o život dva hochy, se vesnice ponoří do rituálu ticha. Vypravěčka pozoruje ženy, jejichž práce, modlitba a pohledy se stávají společným jazykem bolesti. Každá nese ztrátu jinak, ale všechny spojuje stejný rytmus smutku, který se mění v pokorné smíření.
Povídka je složena z lyrických obrazů ženského truchlení - bez děje, zato s hlubokou vnitřní jednotou.

Hřích

Postavy: Norbert Hájek, Marjánka (dívka), vesničané

Tesař Norbert Hájek žije v bídě a zklamání. V zoufalé snaze zajistit si nový začátek podpálí vlastní střechu, aby získal pojistku. Oheň se však rozšíří a zničí celou vesnici. Ráno lidé nalézají Hájka oběšeného na olši, zatímco nad popelem stoupá bělavé svítání. Hřích, trest i lítost se v závěru slévají do jediné tragické chvíle - lidská vina se beze slov vrací do prachu.

Cizinec

Postavy: vypravěčka (matka), Klára, cizinec, Valentin

Formou intimního dopisu své sestře Kláře vyznává matka úzkost i přitažlivost k muži, kterého kdysi milovala a jehož návratu se nyní bojí. Prosí sestru, aby mu vzkázala, že se s ním už nesmí setkat - chce žít tiše pro svého syna Valentina. Dům a zahrada se mění v prostor stínů a vzpomínek, kde rozhodnutí přetnout pouto znamená zachránit vlastní duši.

Mimo svět

Postavy: Marta (vypravěčka), Tereza Elinsonová

Na cestě vlakem se Marta seznámí s Terezou Elinsonovou. Z rozhovoru se rodí tiché, nepojmenované pouto, které se naplňuje v setkáváních, pohledech a mlčení. Jejich vztah se odehrává "mimo svět" konvencí a návyků, a proto se musí rozpadnout - ne tragicky, ale tiše, pochopením.
Po letech Marta zahlédne Terezu s mladou dívkou a v té chvíli si uvědomí, že to nejdůležitější z jejich lásky přetrvalo - právě proto, že zůstalo "mimo svět".

Noc ve starém zámku

Postavy: vypravěčka, Juliana, Erik, socha Orfea

Vypravěčka tráví noc v opuštěném zámku, kde nalézá portréty Juliany a jejího syna Erika, posledního majitele. Mezi nimi stojí socha Orfea se dvěma klíčky na řetízku. V knihovně objevuje dopisy a deník, z nichž se skládá příběh chorobné lásky matky a syna, která vyústila v tragédii. Dva klíče nakonec odemknou tajnou přihrádku v soše a odhalí hmotný důkaz dávného provinění.
"Strašné zjevení" není nadpřirozené, ale lidské - vina přetrvává v tichu a věcech, jež po lidech zůstaly.

Smrt Ofelie

Postavy: matka (vypravěčka), nenarozený syn, symbolická Ofelie

V intimním dopise svému nenarozenému dítěti vypravěčka vytváří mýtus o oběti a kráse, která se dává bez nároku na odměnu. Jméno Ofelie není jen odkazem na Shakespearovu hrdinku, ale zrcadlem čistoty obětované touze a lásce.
Text má podobu zpovědi a modlitby - příslibu, že to, co ona nemohla naplnit, přejde na dítě jako světlo a pokoj.

O mnichu Synesiovi

Postavy: Synesius, bratří, poutníci

Poutníci přicházejí k monastýru pod skálou, kde asketa Synesius tráví léta v samotě a modlitbě. Bratří se modlí a přemítají, zda jeho odloučení je svaté, nebo pyšné. Když se ho pokusí navštívit, Synesius zůstává ve výši - mezi kamenem a měsícem - až zmizí z dohledu.
Legenda zůstává otevřená: hledání absolutna se může proměnit ve splynutí s nicotou. Synesius se stává obrazem člověka, který odešel mimo svět lidí i slov.

Pán lesů

Postavy: Jan Ečer, princ Kolumbus (pán lesů), jelen, laně

Jan Ečer opouští město a prchá do lesa, aby našel čistotu a nový počátek. Les ho okouzlí, ale brzy zjistí, že vstoupil do říše, která patří jinému řádu. Setkání s jelenem - pánem lesů - se promění v rituální souboj mezi člověkem a přírodou. Zvířecí král vítězí a Jan umírá v mechu, zatímco měsíc nad lesem zůstává neutrální a věčný.
Závěr uzavírá cyklus obrazem smíření s řádem přírody - s tím, co je navždy mimo svět lidí.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• symbolická krajina: moře, mlha, měsíc, skála a les jako zrcadla stavu duše a nositelé děje (např. skála u Synesia, měsíční les v Pánu lesů)
• rámce a zpovědi: dopisy, deníkové zápisy a příběhy ve vlaku či salonu, které tematizují paměť a vyprávění

VLASTNÍ NÁZOR:

Cyklus drží pohromadě jednotný tón melancholie a touhy po absolutnu, i když jednotlivé povídky střídají prostředí a formu.
Nejsilnější jsou obrazy, v nichž se cit promění v mýtus - Hypolitova "socha", Synesiova skála nebo závěrečný zápas v lese - které přesvědčivě naplňují program "mimo svět".