Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola III.

Dostáváme náhradu za padlé a raněné. Mezery v početních stavech jsou vyplněné, slamníky v barácích mají zase své nocležníky. Dílem to jsou starší lidé, ale poslali nám z polního shromažďovacího střediska i dvacet pět nováčků. Jsou skoro o rok mladší než my. Kropp do mne šťouchá: "Viděls ty děti?"
Přikyvuji. Vytahujeme se na ně, dáváme se na dvoře holit, strkáme ruce do kapes, prohlížíme si rekruty a připadáme si jako prastaré vojny.
Ketczinsky se k nám přidává. Loudáme se maštalemi a přicházíme k těm novým, právě když fasují plynové masky a kávu. Katcza se ptá jednoho z nejmladších: "Jak tak na tebe koukám, už jste asi dlouho nedostali nic pořádného na zub, co?"
Rekrut se ušklíbá: "Ráno tuřínový chleba, v poledne tuřínová zelenina, večer tuřínové kotlety s tuřínem."
Katczinsky odbornicky hvízdá. "Tuřínový chleba? To jste měli kliku, teď už ho dělají taky z pilin. Ale co bys takhle řekl porcičce bílých fazolí? Píchly by?" Kluk se červená: "Utahovat by sis ze mě nemusel." Katczinsky neodpovídá nic než: "Popadni ešus."
Zvědavě jdeme za nimi. Vede nás k soudku, který stojí vedle jeho slamníku. Soudek je opravdu do poloviny plný bílých fazolí s hovězím masem. Katzczinsky stojí před bečkou jako generál a říká: "Bystré oči, dlouhé prsty! To je u Prajzů heslo dne."
Jsme překvapeni. Ptám se: "To mě podrž, Katczo! Jak ses k tomu dostal?"
"Tajče bylo rádo, že jsem mu od toho pomohl. Dal jsem mu tři kusy padákového hedvábí. Bílé fazole jsou přece prima i studené."
Blahosklonně nandává chlapci vydatnou porci a říká: "Až tady podruhé nastoupíš s ešusem, budeš mít v levé ruce doutník nebo bago. Jasné?"
Pak se obrací k nám. "Vy samozřejmě dostanete jen tak."