Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve vídeňském penzionu zatkne policie emigranty a uprchlíky z Německa, Polska a Itálie. Mezi nimi i Ludvíka Kerna a Josefa Steinera. Pro Německo neexistují. Pro ostatní svět existují jako policejní subjekty. Oba jsou vyhoštěni na rakouské hranice. Kern zamíří do Prahy a Steiner zpět do Vídně.
V emigrantském hotelu v Praze se Kern seznámí s židovskou dívkou Ruth Hollandovou. Zde v Praze se také Kern naposledy setkává se svým otcem. Ruth, později i Kern, opouští Československo a putuje ilegálně do Vídně.
V kavárně Sperler se Kern opět vidí se Steinerem. Oba získají výbornou práci v Prátru. Když ale Kern zasáhne při lynčování židovských studentů, je zatčen a doživotně vyhoštěn z Rakouska. To mu ovšem nezabrání v návratu zpět za Ruth. Avšak mezitím byla Ruth vyhoštěna a přežívá v Curychu. Kern se proto vydává do Švýcarska, kde vyhledá Ruth. Jejich společným cílem je Francie, vše ale zkomplikuje Ruth, jíž stihne vážný zápal plic.
Připojení Rakouska k Německu je jen otázkou času, Steiner tedy z Rakouska odchází. Přes všechnu nepřízeň osudu se všichni schází v Paříži. V Paříži, která přijala všechny emigranty světa, kde vane duch tolerance.
Steiner dostává dopis od své ženy z Německa. Jeho žena Marie umírá a Steiner ji chce ještě spatřit, než zemře. Dává Paříži sbohem. Všichni vědí, že se již nevrátí, že ho nikdy více neuvidí. On je ztracen a Kern a Ruth jsou zachráněni. Steiner a přátelé jim obstarali palubní lístky do Mexika.

Osudem emigrantů bylo utíkat a skrývat se před policí, žít neustále ve strachu, žít ze dne na den. Častokráte putovali z jedné policejní stanice na druhou, od hranice k hranici, z vězení do vězení. Země si je přehazovaly jako horký brambor. Někteří neměli sílu žít dál, ale našli se i tací, kteří neztratili naději, naději na nový, lepší život.