ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Tyl Josef Kajetán (*04.02.1808 - †11.07.1856)

­­­­

Obrazy z dvou století

1736

Pan Zázvorka potřeboval nový kabát. Hřebíčkový frak s dlouhými šosy a velkými ocelovými knoflíky byl již sedm let, den jak den, oblíkal - kromě svátků a nedělí, kdež modravý kaput nosíval.

Otíráním tolika ročních částek sukno ovšem na mnohých místech tak se ztenčilo, že nejen snadno bylo nitě jeho spočísti, alebrž i báti se bylo, aby se lokte neproklubaly, což by ovšem váženému kramáři nebylo hezky slušelo.

I navštívil tedy pan Zázvorka souseda Jehličku, poctivého krejčího, aby se s ním v potřebě své poradil. Onť nebyl chudý ani skoupý, a rád viděl, když se na čistý šat jeho ukazovalo; a protož i k nejznámějšímu mistru ve městě outočiště vzal.

Mistr Jehlička bydlel v hezkém domečku při zemi, a jak se do světnice vkročilo, vědělo se již, jaké řemeslo se tu provádí. U jednoho okna stál kulatý stolek, kdež učedlník starý kabát páral, a vyučenec s tovaryšem jedním rukávy k pěknému světlezelenému fraku dodělávali.

Dále, u druhého okna, seděla panna Liduška, jediná dcera mistrova, a že již v kuchyni po jídle všecko usrovnáno bylo, obšívala nyní dírky u hedvábné vesty, a sice tak ouhledně, že se v celém městě žádná jehla dílu tomu nevyrovnala, neboť pilná dělnice na nic jiného nemyslila, než na práci svou - a jen chvilkami modrým očkem na hezkého tovaryše hodila, jenžto se na ni ve vší poctivosti usmíval.

Mistr Jehlička stál pak u velké dubové tabule, drže v rukou ze starých nově předělané šátečky pro chudého klučíka, v koutku již na ně čekajícího, i díval se po dveřích do kuchyně vedoucích, až by jimi paní Dorotka, pečlivá manželka, vešla, rozpálenou cihličku z ohniště přinášejíc.

Od stěny k stěně přidělán byl provaz, na němž hotové i rozdělané kusy rozličného oděvu visely; na zdi mezi okny viděti bylo tři chomáče papírových mír, a nechť oko na správný nábytek nebo obyvatele padlo, všude poctivý měšťan a zámožný krejčí vykoukal.

"Pochválen buď Ježíš Kristus!" ozval se nyní hlas mezi dveřmi, a do světnice vešel pan Zázvorka.

"Až na věky Amen!" dalo mu na to šestero úst odpověď, a mistr Jehlička podav paní Dorotce horkou cihličku, aby zatím sama šátečky přejela, hosta zdvořile uvítal. Také panna Liduška vstala a s poklonou panu Zázvorkovi židli podala.

"Přicházím s prosbou, milý sousede!" promluvil host - "abyste mi poradil. Kabát mi dochází - musíme na nový pomysliti. Co myslíte, jaké barvy sukno?"

A mistr mu upřímně začal barvu světlezelenou a fialovou vychvalovati, jakož toho času nejoblíbenější a nejtrvanlivější, i slíbil mu, že u mistra Vlnky sukno dobře smluví, pověděl, kde nejpěknější knoflíky a pevnou podšívku koupí - slovem ujistil jej, že mu kabátek zhotoví, že se naň srdce zasměje.

A pan Zázvorka se již nyní utěšeně usmíval.

"Ale k neděli ho dostanu?" tázal se. "Mámeť v zahrádce u třech bubínků vejroční schůzku - budeť tam i mnohá panička a hezká panenka" - mluvil usmívavě dále - "rád bych měl na sobě něco čistého."

"Do neděle?" opáčil mistr Jehlička a na mysli něco přemítaje, za uchem se škrábal. "Dnes máme pondělí" - potom se na dceru a manželku podíval. "Co pak myslíte - může to býti do neděle? Václav má ještě na spodkách a na vestě pro pana radního co píchati."

"Inu, musíme se přičiniti," usmála se paní Dorotka, "abychom vzácnému panu sousedu potěšení učinili."

"Nu, máte jej tedy ráno o devíti dostat," řekl Jehlička ruku mu na pojištěnou podávaje; na to ihned z pevného papíru novou míru si ustřihnul, a pak ji část po části okolo pana Zázvorky vlastní rukou otočiv, tajná znamínka na ni uměle vystříhal. Pak se vzácnému hostu zdvořile poděkovav, šel s ním co nejladněji dobrého sukna nakoupit.

Dva dni na to pomáhaly poctivému mistru dceruška i manželka hezky dlouho do noci, a v neděli skvěl se pan Zázvorka k velikému potěšení svému v novém fialovém kabátě.

1836

Pravnuk páně Zázvorkův, mladý švihák, vzpomněl si, že potřebuje kožich na zimu.

Meltě sice již pěkný plášť i zimní dlouhý kabát - ačkoliv obojí dosavad ještě nezaplatil - ale jakž by mohl švihák bez kožichu obstáti? - a protož, aby co možno nejprospěšněji průmysl soukeníků podporoval, důstojnosti švihácké nic nezadal a v život svůj líbeznou rozmanitost uvedl: k pověstnému panu Náprstku se utekl, jemuž přede všemi jinými soudruhy cechu krejčovského "maître tailleur" říkali. O tomť věděl, že mu z trapných rozpačitostí pomůže; neboť kdokoliv se pravidlům tyrana "bon ton" nazvaného kdy podrobiti chtěl, k panu Náprstkovi outočiště bral, aby jej v slušné postavě panovníku tomu před oči postavil.

Pan Náprstek bydlí na hlavním náměstí, v domě velikém, a celé první, právě panské poschodí zaujímá. V jednom oddělení se dílna jeho nachází, v druhém bydlí vladař módy se svou vzácnou rodinou. V prvním pokojíku sedí oučtovní a zapisuje vydání a příjmy, píše konta, vede korrespondencí. V druhém pokoji nachází se sklad suken, tikity a kartouny, nad nimiž starší tovaryš loktem a nůžkami vládu vede, a rozstříhané pak do třetího a čtvrtého pokoje posílá, kdež u šesti velkých okrouhlých stolů as třicet tovaryšů se krčí, mladíků to s vousisky a vousy, že kdybys je na ulici, ostruhy na botách a bičík v ruce mající, potkal, nikdy v nich krejčíka nepoznáš.

V druhém oddělení běží za sebou jiných pět pokojů. Všude velká zrcadla, od stropu visící pozlacené lampy, na podlaze strakaté čalouny. Nábytek se leskne barvou a formou nejnovějších Pařížských žurnalů. Slečna dceruška sedí u fortepiana, kdež ji učitel s nebeskou trpělivostí outlé prstičky na klávesy klade, an se zatím okolo nich mladý pán s velikým povykem na dřevěném koníku prohání.

Vtom vejde domácí paní do dveří. Učitel se vzchopí, aby jemnostpaní ruku políbil, slečinka uskočí od fortepiana, panáček i s koníkem k ní zarejdí; oba volají: "Co nám neseš, mamá?"

"Dnes mi Otilii pusťte!" promluví dáma v atlase k pokornému učiteli, "musíť ji panská do bálu přistrojiti. Se slečnou Amalií (s nejstarší totiž dcerou krejčovic) pojede baron Olízálek, a nás povede pán." (Mistr totiž Náprstek.)

A v tomto domě si dal mladý Zázvorka kožich ušiti.

Vstoupil do pokoje k oučtovnímu.

"Serviteur! mohu s panem Náprstkem mluviti?

"Právě proň hrabě Střelený poslal. Můžete snad i bez něho věc vyjednati. - Pane Duvernoy!" zavolal na to hlasitěji, a z druhého pokoje vykoukl muž v květovaném županu, aksamitovou čepičku se stříbrným třapcem maje na hlavě.

"Ah - bon jour, bon jour!" zvolal, spatřiv hosta známého; "jen dále, jen dále! - Comment vous portez-vous?"

"Ah, misérablement, mon ami!" zastýskal si švihák. "Představte si jenom ten malheur, jaký mě potkal, pane Duvernoy! A jestli mně vy nepomůžete, ztracen jsem na věky. Pozejtří musím míti kožich na sobě!"

Starší tovaryš čili, jak jej v domě p. Náprstka titulují, "pan verkfír" se zasmál.

"Vous étes malý čtveráček, pane Zázvorko! A rád byste nás nedůvěrou jenom podpichnul. Jeliž pravda? - Pozejtří? Jaké barvy? Čím vykládaný?" A přitom ihned několik balíků sukna rozevřel. Bylo to zboží nejdražší. To však nebylo panu Zázvorkovi nepříležito; mělť za to pozejtří kožich, a měl ho k tomu všemu - na dluh.

Míru pan Duvernoy šviháku bráti nemusel; jediný pohled postačil k uměleckému vykreslení všech částek oděvu.

V tom zarachotil kočár před domem. Mladý pan z okna se podíval.

"Krásné ryzky, Goddam!" zvolal u vytržení, kukátko na oči nasadiv. "Knížecí vůz!"

A v okamžení vstoupil majetník jeho do dveří. Byl to mužíček v modrém fraku se zlatými knoflíky; za ním vešel hošík, po anglicku vystrojený jokey, pod paží nesa hromadu papírů. Byltě to pan Náprstek a nejstarší jeho učedník.

Šviháka Zázvorku sotva že lehkým pokynutím hlavy pozdravil. Hned se k svému oučtovnímu obrátil.

"Nemáte tu tisíc zlatých po ruce? Viděli, že jsem dnes dobrého rozmaru - musel jsem vzíti pět akcií - a Bůh milý ví, co z toho ještě vypadne. Apropos, Duvernoy! Tuhle nese Jack několik žurnálů. Podívejte se na ně - je tam cosi o rukávech beze švů! Adieu! tomu pánovi dobře poslužte!"

A po těch slovech opět z pokoje zmizel.

Mladý pan Zázvorka pak vskutku třetí den na to v novém kožichu ulice probíhal.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 08.11.2018

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Čech a Lech
-Dekret kutnohorský
-Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
-Jiříkovo vidění, Jiříkovo vidění (2)
-Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (2), Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (3)
-Kutnohorští havíři, Kutnohorští havíři (2)
-Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud, Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud (2), Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud (3), Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud (4)
-Lesní panna aneb Cesta do Ameriky
-Paličova dcera, Paličova dcera (2), Paličova dcera (3), Paličova dcera (4)
-Poslední Čech
-Prkoš Bílinský
-Rozervanec
-Rozina Ruthardová
-Strakonický dudák, Strakonický dudák (2), Strakonický dudák (3), Strakonický dudák (4), Strakonický dudák (5), Strakonický dudák (6), Strakonický dudák (7), Strakonický dudák (8), Strakonický dudák (9)
-Strakonický dudák (Dramatické báchorky), Strakonický dudák (Dramatické báchorky) (2)
-Strakonický dudák (vlastní názor)
-Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Strakonický dudák aneb Hody divých žen (2), Strakonický dudák aneb Hody divých žen (3), Strakonický dudák aneb Hody divých žen (4), Strakonický dudák aneb Hody divých žen (5), Strakonický dudák aneb Hody divých žen (6), Strakonický dudák aneb Hody divých žen (7), Strakonický dudák aneb Hody divých žen (8), Strakonický dudák aneb Hody divých žen (9)
-Švanda dudák
-Tataři u Holomouce
-Tvrdohlavá žena
Čítanka-Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (2), Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (3)
-Jan Hus
-Obrazy z dvou století
-Paličova dcera
-Poslední Čech
-Strakonický dudák
-Strakonický dudák aneb Hody divých žen
-Strakonický dudák: národní báchorka
-Tvrdohlavá žena, Tvrdohlavá žena (2)
-Zloděj






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­