ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Austenová Jane (*16.12.1775 - †18.07.1817)

­­­­

Opatství Northanger (4)

  • závěrečná pasáž knihy

31. kapitola

Údiv manželů Morlandových, když je pan Tilney požádal o ruku jejich dcery, byl zprvu značný, neboť vůbec netušili, že by mladé lidi poutala vzájemná náklonnost. Pokládali však za docela přirozené, že jejich Catherinu si každý zamiluje, brzy na to začali hledět jen s radostným vzrušením plynoucím z hrdého zadostiučinění, a co se jich samých týkalo, neměli jedinou námitku. Jeho příjemné způsoby a bystrý rozum očividně mluvily pro něj, a jelikož o něm nikdy neslyšeli nic špatného, věřili podle svého zvyku, že o něm nic špatného ani říci nelze. Zkušenosti u něho sice nahrazovala dobrá vůle, ale jeho charakter nepotřeboval důkazy. "Jak ta naše žába ztřeštěná povede domácnost, to nechci vidět," kroutila hlavou maminka, ale rychle se utěšila pomyšlením, že mistra dělá cvik.
Zkrátka a dobře, byla tu jen jedna vážná překážka, dokud ta však nepadne, nemohli zasnoubení schválit. Měli mírnou povahu, ale pevné zásady, a dokud jemu otec výslovně zakazuje se o ni ucházet, nebudou ho v tom sami podporovat. - Aby generál sám vyvinul úsilí a zasazoval se o ten sňatek, aby se z něho srdečně radoval anebo to pro zachování dekora předstíral, to při svém jednoduchém způsobu uvažování nežádali; musí však aspoň projevit souhlas, jak káže dobrý mrav, a jakmile toho bude dosaženo - a oni v hloubi duše věřili, že ho dlouho odpírat nemůže -, ochotně hned mladým požehnají. Přáli si pouze jeho souhlas. Nečinili si nároky ani naděje na jeho statky. Synovi mělo podle svatební smlouvy rodičů jednou při padnout značné jmění, v současné době mu jeho příjem zaručoval dostatečnou nezávislost a pohodlí, a vůbec to byl po hmotné stránce pro jejich dceru sňatek, jaký předčil jejich očekávání.
Mladá dvojice se takovému rozhodnutí nemohla divit. Prožívali to smutně - ale sotva mohli co namítat; a tak se rozešli, aby v sobě živili naději, že u generála dojde co nejdřív k takové změně, jakou oba považovali skoro za vyloučenou, a oni vstoupí ve výsostný svazek ničím nezkalené lásky. Henry se vrátil na faru, která se teď stala jeho jediným domovem, aby se staral o svůj mladý sad a zahradu a vylepšoval všechno kvůli té, která to s ním bude sdílet, jak se nedočkavě těšil, a Catherine zůstala prolévat slzy ve Fullertonu. Zda trýzeň rozloučení nezmírnila tajná korespondence, po tom nepátrejme. Manželé Morlandovi to také nečinili - ve své dobrotivosti si od Catheriny nevyžádali žádný slib - a kdykoli dostala dopis, jak se v té době stávalo dost často, dělali, že to nevidí.
Trápení, které v tomto stadiu jejich známosti bylo údělem Henryho s Catherinou i všech, kdo jednoho či druhého milovali, nebudou, obávám se, s nimi sdílet laskaví čtenáři, neboť ti vidí z výmluvně malého počtu zbývajících stránek, že společně rychle dospějeme k nejvyšší blaženosti. Otevřená zůstává pouze otázka, copak jim asi v krátké době dopomohlo k svatbě: jaká věrohodná okolnost může ovlivnit člověka generálovy povahy? Okolnost, která nakonec převážila, byl sňatek jeho dcery se zámožným šlechticem v létě téhož roku - toto společenské povznesení ho uvedlo do skvělé nálady, a než se z ní vzpamatoval, stačila Eleanor vyprosit odpuštění pro Henryho a svolení, "ať si teda tu hloupost udělá, když chce."
Sňatek Eleanor Tilneyové a její odchod z nevlídného domova, jakým se stal Northanger po Henryho zapuzení, do domova, jejž si vyvolila, a k muži, jehož si vyvolila, je událost, kterou všichni, kdo ji znají, jistě vřele uvítají. Já aspoň se z toho upřímně raduji. Nevím o nikom, kdo by si svou skromností a šlechetností víc zasluhoval, anebo svým návykem trpělivě čelit trápení byl lépe připraven na to, dojít štěstí a umět se z něho radovat. Měla toho pána ráda už delší dobu; on však nebyl v takovém postavení, aby si troufal veřejně se o ni ucházet. Nečekaně však zdědil titul a jmění, a tím skončily všechny nesnáze; a generál nikdy tolik nemiloval svou dceru za ta dlouhá léta, kdy ho bavila, byla mu užitečná a trpělivě ho snášela, jako když ji poprvé oslovil "komteso"! Její manžel si ji skutečně zasluhoval; nezávisle na šlechtickém titulu, jmění a své lásce to byl totiž nejroztomilejší mladík na světě. Popisovat dále jeho přednosti jistě není třeba, nejroztomilejšího mladíka na světě máme všichni okamžitě v duchu před sebou. Chci ohledně něho dodat pouze to - u vědomí, že pravidla románové kompozice zapovídají uvádět postavy, které nemají s příběhem nic společného -, že to byl právě onen pán, jehož nedbalý komorník zapomněl v hostinském pokoji svitek účtů za prádlo, když jednou pobývali delší čas na Northangeru, čímž mou hrdinku vehnal do jednoho z jejích nejodvážnějších dobrodružství.
Přímluvu vikomta a jeho choti podpořila ještě seriozní informace o poměrech páně Morlandových, kterou generálovi, jakmile byl ochoten je vyposlechnout, mohli poskytnout. Zjistil pak, že byl sotva uveden ve větší omyl Thorpovým chvástáním o rodinném bohatství než jeho následným zlomyslným očerněním, že rozhodně v žádném smyslu toho slova Morlandovi nežijí v nouzi a chudobě a že Catherine dostane věnem tři tisíce liber. Takové zlepšení ve srovnání s jeho předchozími představami podstatně přispělo k bezbolestnému splasknutí jeho pýchy a nemalou roli tu sehrála i soukromá informace, kterou si s vynaložením značného úsilí obstaral, totiž že fullertonské panství je výsadním majetkem současného vlastníka, a že je tu tedy volné pole pro všechny chamtivé spekulace.
Na základě toho všeho generál krátce po Eleanořině svatbě dovolil Henrymu, aby se vrátil do Northangeru, a odtud ho vyslal se svým souhlasem, vyjádřeným stránkou mnohomluvného neupřímného ujišťování, k panu Morlandovi. Událost, které tímto požehnal, brzy následovala; Henry s Catherinou slavili svatbu, zvony zvonily a všichni se usmívali; a jelikož k tomu došlo do roka ode dne, kdy se seznámili, nezdá se, že by jim byly všechny ty průtahy, zaviněné generálovou ukrutností, nějak podstatně uškodily. Začít s dokonalou blažeností v šestadvaceti, respektive osmnácti, to jim přece osud docela přeje; a když se navíc doznám, že podle mého mínění generál svým nespravedlivým zásahem nejenže jim vážně neublížil a neohrozil jejich štěstí, ba možná k němu spíše přispěl, protože se aspoň lépe navzájem poznali a jejich vztah tím zesílil, opravdu nechávám na úvaze komukoli, kdo se jí podujme, zda vlastním smyslem tohoto díla bylo vyzdvihnout rodičovskou tyranii, anebo pochválit synovskou neposlušnost.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 16.12.2014

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Jane Austenová - Opatství Northanger (4)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)