Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1934
• třetí část noetické trilogie (Hordubal; Povětroň; Obyčejný život) - tyto romány nespojuje hlavní postava, ani děj, ani prostředí, nýbrž noetická problematika
• touto románovou trilogií chce básník ukázat, jak lidé různým způsobem hodnotí tytéž zevnějšky - jiný je Hordubal svým skutečným životem, jiný v podání soudním nebo četnickém, ještě jiný je Případ X v diagnóze lékařů, ve vypravování ošetřovatelky, jasnovidce a básníka, poněvadž každý tam vložil kus sebe; to proto, že člověk je zástup osob, mnohotvárná bytost, jeho život nemá jen jedinou tvář a výraz

Závěrečný titul Čapkovy takzvané noetické trilogie, zkoumající mnohost možných pohledů na tutéž událost, osobnost či životní příběh, je koncipován jako životní bilancování železničního úředníka v důchodu.
Na sklonku života sepsal spořádaný železniční úředník své paměti, kroniku ničím nevybočujícího života. Při vzpomínkách a vnitřních dialozích postupně odhaluje polozapomenuté epizody a především rozmanité životní křižovatky a možné charaktery, jež se skrývají i ve zdánlivě nejobyčejnějším a nejkonformnějším člověku.
Čapkův charakteristický humanismus se tu projevuje v intenzivní a přesvědčené myšlence, že žádný lidský život není nezajímavý, máme-li možnost dostatečně hlubokého vhledu.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Akcent v Třebíči roku 2017 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 161. ISBN: 978-80-7497-049-8.

OBSAH:

Penzionovaný železniční úředník pociťuje, že se již blíží konec jeho života, a tak se rozhodne napsat svůj životopis.

Dětství prožil v otcově truhlářské dílně. Byl to hodný, tichý chlapec, spolužáky odstrkován, proto se snažil vyniknout svou prací a pílí. V 8 letech prožil svou první a krátkou lásku - k cikáněti. Na gymnáziu si našel přítele, jenž však přes všechno jeho úsilí propadl a oběsil se. Po maturitě se vydal studovat filozofii do Prahy. Ta ho velmi ohromila a vedl zde bohémský život. Básnil, hýřil... Až časem se konečně uchytil na dráze jako aspirant a začala jeho rovná životní kolej. Oženil se s přednostovou dcerou, šetřil, byl vzorným úředníkem. Za své válečné zásluhy byl po válce povolán do ministerstva, kde se mu ale nedařilo jeho reformní úsilí a časem proto odešel na odpočinek.

Až potud je tento příběh poněkud všední...kdyby byl ovšem úplný...

V úředníkovi se začne ozývat vnitřní hlas úplně jiný - svědectví člověka výbojného.
Život našeho hrdiny totiž nebyl vždy jen idylický. Měl nespoutanou ctižádostivost, pracnou touhu vyniknout i přes nedostatek odvahy. Sňatek uzavřel hlavně pro své zabezpečení. Na ministerstvu šplhal co nejvýše, mlčel k nepořádkům, aby měl lidi v hrsti, a jeho předčasné penzionování chápal jako nespravedlivou porážku.

Pak se ozve třetí hlas - svědectví úzkostlivého hypochondra.
Maminka jej vychovala k nesmělosti, nemoc přidala obavy o život a žena svou úzkostlivostí dovršila jeho hypochondrii.

Avšak v hlubinách duše se ozývají i hlasy, které pečlivě a úzkostlivě potlačoval a o kterých nikdo neví.
Byla to jeho pudová, temná osobnost, kterou si záhy uvědomoval jako zkázu a sebezničení. Jeho poměr k dívkám nikdy nebyl čistý, pohrával si s korupcí, vzal příteli náboženskou víru i život.
Jiný vnitřní hlas jej zase upozorňuje na jeho romantickou snivost; objevuje se tu tedy ještě člověk hrdinný, jenž za války vystoupil ze své samoty a prožil v kamarádství chvíle odříkání a skromnosti.

Život opravdu není jednolitý. Člověka můžeme chápat jako zástup jakýchsi nesourodých bytostí, ze kterých jedna na chvíli vždy vede. Jsou to v nás snad naši předkové a člověk je jejich "průměr"? Proto mají lidé v sobě mnoho stejného. V každém vidíme kus sebe, všichni jsou našimi bližními.