Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JEDNÁNÍ PRVNÍ - DVORNÍ RADA

OBRAZ TŘETÍ

Rodina u večerní lampy.

OTEC (čte noviny): Zase článek o té nemoci! Kdyby už s tím dali pokoj! Člověk má dost svých starostí za celý den -
MATKA: S tou paní ve třetím patře je to prý zlé. Nikdo k ní už ani nemůže... Necítils na schodech ten zápach?
OTEC: Ne. Tady je interview s dvorním radou Sigeliem. To je světová kapacita, maminko, na toho já dám. Uvidíš, že potvrdí má slova.
MATKA: Která?
OTEC: Že je to humbuk, to malomocenství. Sem tam nějaký případ, a noviny z toho hned dělají senzaci. A lidé, to se ví: jak někdo lehne s rýmou, už říkají, že má bílou nemoc.
MATKA: Píše mi sestra, že u nich je toho taky plno.
OTEC: Nesmysl. To už je taková panika - To je zajímavé, tadyhle říká Sigelius, že ta nemoc přišla z Číny. Vidíš, já vždycky říkám: udělat z Číny evropskou kolonii, zavést tam pořádek, a byl by pokoj. To máme z toho, že se ještě pořád trpí takové zaostalé země. Samý hlad a bída, žádná hygiena a tak: pak je z toho malomocenství. - On tady Sigelius říká, že je to přece jen nakažlivá nemoc. To by se mělo něco udělat.
MATKA: Co by se mělo udělat?
OTEC: Zavřít ty malomocné a nepustit je mezi lidi. Jak se na někom ukáže bílá nemoc, pryč s ním! Vždyť je to hrůza, maminko, že nám nechají v domě umírat tu babu nahoře! Člověk aby se bál domů... už ten zápach na schodech...
MATKA: Já bych jí donesla aspoň polévku, když je tam tak sama.
OTEC: Jen se opovaž! Vždyť je to nakažlivé! Ty s tvým měkkým srdcem, ještě nám to zavlečeš sem - To by tak hrálo! A měli bychom něčím dezinfikovat naši chodbu.
MATKA: Čím?
OTEC: Počkej. - Je to blbec!
MATKA: Kdo?
OTEC: Ten novinář! Tadyhle píše - Já se divím, že to nezabavili! To se přece nemá dovolit, aby se psaly takové hovadiny! Ale já to redakci napíšu, to si nedají za rámeček. Pitomec jeden!
MATKA: Co tam máš?
OTEC: Ale tady píše, že se před tou nemocí nemůže nikdo uchránit... že zachvátí všechny lidi kolem padesátky...
MATKA: Ukaž!
OTEC (hodí noviny na stůl a běhá po pokoji): Trulant! Copak se smí takhle psát? Víckrát ty noviny nekoupím! Já jim ukážu - to jim nedaruju...
MATKA (čte): Ale tati, vždyť to tak řekl ten dvorní rada Sigelius!
OTEC: Nesmysl! To přece není možné, při dnešním stavu vědy a civilizace - Copak jsme středověk, aby byly takové nákazy? A copak je padesátka nějaký věk? U nás to dostal jeden kolega, tomu je teprve pětačtyřicet - To by byla divná spravedlnost, kdyby to měli dostat jenom lidi kolem padesátky! Proč, říkám, proč -
DCERA (jež dosud četla na pohovce román): Proč? Ale tati! Přece proto, aby se zas jednou udělalo místo mladším, ne? Beztoho nemají kam se vrtnout -
OTEC: A ták! To je hezké! Slyšíš to, maminko? Tak teda ne že by vás rodiče živili, ne že by se pro vás dřeli, ale překážejí vám, co? A zabírají vám místo, že? A měli by vymřít malomocenstvím, aby pro vás mladé bylo víc místa, ne? To jsou pěkné názory!
MATKA: Ale tati, to ona tak nemyslela!
OTEC: Ne, ale řekla to! Viď, to by bylo jen v pořádku, aby se tvůj otec a matka v padesáti létech klidili, viď, dceruško?
DCERA: Ty to bereš hned tak osobně -
OTEC: A jak to mám brát? Když se ti tak zamlouvá, že lidé kolem padesátky mají vychcípat - Já teda nevím, jak mám tvému názoru rozumět!
DCERA: Já jsem mluvila obecně, tati. Dnes přece mladý člověk nenajde žádnou existenci - Prostě není na světě tolik míst - Něco se už muselo stát, abychom my mladí mohli konečně žít a zakládat rodiny!
MATKA: To zas má pravdu, tati!
OTEC: Koukejme, ona má pravdu! A my teda máme kvůli vám pojít v nejlepších létech, ne?

Vejde Syn.

SYN: Halo, co máte?
MATKA: Ale nic. Tatínka jen rozčililo... četl něco v novinách o té nemoci...
SYN: No a? Co ho na ní rozčiluje?
DCERA: Já jsem jenom řekla, že jednou už něco muselo přijít, aby se udělalo místo pro nové lidi.
SYN: A to tatínka tak rozčiluje? Se mu divím. To přece říká každý.
OTEC: Totiž vy mladí, že? To věřím, vám se to hodí!
SYN: No ovšem, tati. Nebýt toho malomocenství, tak já nevím, co by z nás bylo. Tadyhle holka se ani nemůže vdát, a já - No, já si teď musím pospíšit se státnicemi.
OTEC: Nejvyšší čas, holenku! Na to je příliš vážná doba, aby ses jenom flákal!
SYN: No co? Stejně se člověk ani se zkouškami nikam nedostal. Teď to snad bude lepší.
OTEC: Jen co vychcípají lidé kolem padesátky, viď?
SYN: Právě. Jen aby to chtělo ještě nějakou dobu trvat!

Opona

OBRAZ ČTVRTÝ

Nemocniční chodba před pokojem číslo 12 a 13.

DVORNÍ RADA (v čele hloučku profesorů): Tak prosím, pánové, tady je to. Par ici, chers confrčres. Here are we, gentlemen. Ich bitte meine verehrten Herren Kollegen hereinzutreten. (Uvádí je do třináctky.)
PRVNÍ ASISTENT: Starý se zbláznil. Pořád Galéne sem, Galéne tam - a teď sem tahá kapacity z celého světa, aby se podívali na ty zázraky. Ale až z toho budou recidivy, to bude ostudička, kamaráde! A že se těm lidem znovu udělají fleky, na to vezmu jed.
DRUHÝ ASISTENT: Proč?
PRVNÍ ASISTENT: Přece nejsem dnešní, kolego. Prostě medicína má své meze a dost. Starému měkne mozek, věří-li, že můžeme někoho uzdravit. Já už jsem tady osmý rok, člověče; ale teď jsem si našel pěknou ordinaci a zahájím si praxičku. Dnes je báječná příležitost, s tím malomocenstvím. Já budu léčit Čengovu nemoc.
DRUHÝ ASISTENT: Galénovou metodou?
PRVNÍ ASISTENT: Metodou kliniky Lilienthalovy. Přece jsem tu nebyl nadarmo osm let, ne? Teď se roztroubí, že u nás máme nějaké výsledky -
DRUHÝ ASISTENT: Když Galén s tou svou metodou dělá takové tajnosti!
PRVNÍ ASISTENT: Ať se tím dá Galén vycpat! Člověče, s ním já vůbec nemluvím; ale od sestry na třináctce vím, že práská do svých malomocných injekce s něčím žlutým jako hořčice. Tak jsem dal dohromady nějaké ty posilující a utišující prostředky, co se těm bílým dávají, a zabarvil jsem to nažluto - Docela dobrá věc, kolego. Zkusil jsem to sám na sobě, nu, a nic, žádná nepříjemná reakce; a pacientům to načas uleví - Tak s tím začnu. (Poslouchá u dveří.) Aha, starý káže. "S publikováním naší metody musíme ještě vyčkat -? Chytrák! ví o ní zrovna tolik jako já - Teď to těm mandarínům povídá anglicky. Řeči on umí, ten starý krasavec; beztoho svou vědeckou kariéru jenom vyženil! Hergot, jen aby to ten Galén nepublikoval, dokud si pořádně nezavedu praxi!
DRUHÝ ASISTENT: To víš, pak se všechno pohrne k němu -
PRVNÍ ASISTENT: A vidíš, kamaráde, toho se ani tak nebojím. Galén musel dát starému čestné slovo, že své metody nepoužije na privátní případy, dokud to tady na klinice nebude dozkoušeno. Zatím já si to malomocenství pěkně zavedu -
DRUHÝ ASISTENT: A ten Galén to čestné slovo taky drží jako - jako -
PRVNÍ ASISTENT (krčí rameny): To víš, blázen! Prý docela zavřel svou boudu v předměstí a vůbec neordinuje - Říkala sestra ze třináctky, že už ani nemá co žrát; prý jenom nosí pár housek po kapsách - Chtěla mu donášet oběd jako nemocným, ale správce jí to zatrhl; prý nemá doktora Galéna v seznamu strávníků, a dost. Má pravdu.
DRUHÝ ASISTENT: Má maminka... udělala se jí bílá skvrna tady na šíji. Tak jsem poprosil Galéna, aby se na ni podíval; a Galén, že nemůže, že dal Sigeliovi čestné slovo -
PRVNÍ ASISTENT: Sprosťák! To je mu podobné, tak nekolegiální jednání!
DRUHÝ ASISTENT: Tak jsem šel na našeho starého, aby s ním promluvil, aby mu dovolil tu jedinou výjimku,... že jde o mou maminku -
PRVNÍ ASISTENT: A co řekl?
DRUHÝ ASISTENT: "Pane druhý asistente, na své klinice nepřipouštím výjimek. Sbohem.?
PRVNÍ ASISTENT: To mu je podobné. Dědek je jako křemen. Ale ten Galén by to mohl udělat; jaképak čestné slovo mezi kolegy, nemám pravdu? Mizera chlap!
DRUHÝ ASISTENT: Kdyby nešlo zrovna o mou maminku... Co se, chudák, našetřila, abych mohl tu medicínu dodělat... Já věřím, člověče, já věřím, že by ji uzdravil!
PRVNÍ ASISTENT: Galén? Bah! Co tě nemá!
DRUHÝ ASISTENT: Kolego, to jsou výsledky - zrovna zázrak!

Z třináctky vychází hlouček profesorů a Dvorní rada.

JEDEN PROFESOR: I congratulate you, professor! Splendid! Splendid!
JINÝ PROFESOR: Wirklich überraschend! Ja, es ist erstaunlich!
TŘETÍ PROFESOR: Mes félicitations, mon ami! C'est un miracle!

Hlouček se v hovoru posunuje dál.

ČTVRTÝ PROFESOR: Okamžik, pane kolego. Blahopřeju vám k vašemu skvělému úspěchu.
DVORNÍ RADA: Ale ne, kolego, ale ne. To je úspěch kliniky Lilienthalovy.
ČTVRTÝ PROFESOR: Prosím vás, kdo byl ten človíček -
DVORNÍ RADA: Tady na třináctce? Ah, to je doktor, jak se jmenuje - Galén tuším.
ČTVRTÝ PROFESOR: Váš asistent?
DVORNÍ RADA: Ne, chraň bůh! Jen tak sem chodí... zajímá se o Čengovu nemoc. Taky je ze školy Lilienthalovy.
ČTVRTÝ PROFESOR: Opravdu, velkolepý úspěch. Napadá mě... mám jednoho pacienta... malomocného... na kterém mi velmi záleží. Je to... (Šeptá Dvornímu radovi do ucha).
DVORNÍ RADA (hvízdne): A chudák!
ČTVRTÝ PROFESOR: Směl bych vám ho poslat?
DVORNÍ RADA: Ale rozumí se, kolego, rozumí se! Jen řekněte prosím svému panu klientovi, aby se u mne přihlásil. My sice dosud neaplikujeme svou metodu na soukromých pacientech -
ČTVRTÝ PROFESOR: Ovšem, zcela správně, pane kolego, ale -
DVORNÍ RADA: - ale když mohu vyhovět vám -
ČTVRTÝ PROFESOR: - a když jde o takového pacienta - Bravo!
DVORNÍ RADA: Velmi rád, pane kolego, s největší radostí.

Odcházejí za hloučkem.

PRVNÍ ASISTENT: Slyšels? Člověče, to budou prachy!
DRUHÝ ASISTENT: A vidíš, pro mou maminku to udělat nechtěl.
PRVNÍ ASISTENT: Kamaráde, tady jsou peníze a styky - Hergot, kdybych já dostal takového pacienta!

Z třináctky vystrčí hlavu Dr. Galén.

DR. GALÉN: Už jsou pryč?
DRUHÝ ASISTENT: Potřebujete něčeho, pane doktore?
DR. GALÉN: Ne, ne, děkuju, pane kolego... děkuju uctivě...
PRVNÍ ASISTENT: Člověče, pojď! Pan doktor Galén by tu chtěl být raději sám.

Oba odejdou. Dr. Galén se rozhlédne, a když vidí, že je sám, vytáhne z kapsy housku a žvýká, opřen o dveře.
Vrací se Dvorní rada.

DVORNÍ RADA: Dobře, že vás vidím, Galéne. Musím vám ze srdce blahopřát. Máme nádherný úspěch, kolego. Velkolepý úspěch!
DR. GALÉN (polyká): Ještě... ještě snad musíme vyčkat, pane dvorní rado...
DVORNÍ RADA: Ale ovšem, doktore Dětino, ale ovšem! Nicméně výsledky jsou tak překvapující - Abych nezapomněl, dostanete jednoho privátního pacienta.
DR. GALÉN: Ale já... já totiž teď soukromou praxi nevedu...
DVORNÍ RADA: Já vím, kolego, já vím, a chválím vás za to. Věnovat se jenom vědecké práci, správně. Ale tento případ jsem vám zvlášť vybral. Prima klient, milý Galéne.
DR. GALÉN: Já jsem vám přece dal čestné slovo, pane dvorní rado,... že nepoužiju své metody... jenom tady na třináctce...
DVORNÍ RADA: Správně, kolego. Ale pro tento jediný případ vás toho čestného slova zprostím.
DR. GALÉN: Ale já... já na něm trvám, pane dvorní rado.
DVORNÍ RADA: Co tím míníte, pane kolego?
DR. GALÉN: Že nebudu nikoho léčit, pokud tady nebudu hotov, že ano...
DVORNÍ RADA: Upozorňuji vás, Galéne, že jsem přijal osobní závazek.
DR. GALÉN: Je mi hrozně líto, ale...
DVORNÍ RADA: Domnívám se, pane kolego, že na své klinice jsem pánem já. A úkoly tady přiděluju já.
DR. GALÉN: Kdyby pan dvorní rada toho svého pacienta položil na třináctku, pak ovšem... samozřejmě...
DVORNÍ RADA: Kamže, člověče?
DR. GALÉN: Na třináctku, na zem. Já tam už nemám volné lůžko.
DVORNÍ RADA: Ale to je vyloučeno, Galéne. Takového pacienta přece nemůžeme strčit na kliniku! Ten by raději umřel, než by ležel mezi těmi tady - Moc bohatý pán, kamaráde! To nejde. Tak, prosím vás, doktore Dětino, žádné hlouposti -
DR. GALÉN: Já budu léčit jenom na třináctce, pane dvorní rado. Já jsem dal své slovo, že ano... Kdyby pan dvorní rada dovolil... ti páni mě tak zdrželi... Smím jít k svým pacientům?
DVORNÍ RADA: Můžete jít k čertu, vy - vy -
DR. GALÉN: Děkuju uctivě. (Vklouzne do třináctky.)
DVORNÍ RADA: - - Zatracený idiot! Takhle mne blamovat!

Přiblíží se První asistent.

PRVNÍ ASISTENT (odkašle): Kdyby pan dvorní rada dovolil... já jsem proti své vůli zachytil několik slov - Chování doktora Galéna je neslýchané! A tu mě napadlo... Já jsem totiž se strojil injekční látku, která barvou připomíná prostředek doktora Galéna. Prostě k nerozeznání, pane dvorní rado.
DVORNÍ RADA: Nu, a co s ní?
PRVNÍ ASISTENT: Mohlo by se jí použít... místo pravých injekcí doktora Galéna. Je totiž zaručeně neškodná.
DVORNÍ RADA: A léčivý efekt?
PRVNÍ ASISTENT: Jsou v ní posilující prostředky, které pan dvorní rada sám předpisuje. Nemocným se načas uleví -
DVORNÍ RADA: Ale nemoc pokračuje, co?
PRVNÍ ASISTENT: ...Injekce doktora Galéna taky v některých případech zůstaly bez účinku, pane dvorní rado.
DVORNÍ RADA: - - To máte pravdu, mládenče. Ale profesor Sigelius takové věci nedělá.
PRVNÍ ASISTENT: To je známo, prosím, ale - - pan dvorní rada by snad nerad odmítl toho nebo onoho pacienta, na kterém mu záleží -
DVORNÍ RADA: To máte taky pravdu. (Vytáhne blok receptů a píše. S chladným despektem.) Nemyslíte, mladíku, že vás je na vědeckou práci škoda? Nechtěl byste si raději otevřít privátní ordinaci?
PRVNÍ ASISTENT: Totiž na to právě pomýšlím -
DVORNÍ RADA: Já vám to radím. (Podává mu utržený recept.) Stavíte se s tím u mého kolegy. Vezme vás s sebou... k jednomu pacientovi, víme?
PRVNÍ ASISTENT (klaní se): Děkuju nejuctivěji, pane dvorní rado!
DVORNÍ RADA: Mnoho štěstí! (Rychle odchází.)
PRVNÍ ASISTENT (potřásá sám sobě rukou): Gratuluju!... Gratuluju ti, milý hochu! Gratuluju, pane doktore! Máme vyhráno!

Opona