Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento krátký, nedokončený příběh vypovídá o životě a povaze jediného člověka Bedřicha Foltýna. Popis je pojat jako představení tohoto člověka ústy několika lidí.

První je výpověď Foltýnova spolužáka a přítele z mládí. Ten ho popisuje jako člověka, který miloval hudbu, snažil se působit jako bohém a umělec, ale byl v podstatě jen neúspěšným studentem. Využil přítele, ukradl jeho básně, vydával je za své a ublížil mu. Přesto na něj tento člověk vzpomíná v podstatě v dobrém.

Druhou vypovídající je přítelkyně z mladých let Jirka Hudcová. Vzpomíná na Foltýna jako na chlapce, jenž se tvářil sebejistě, ale byl roztěkaný a nevěděl, co chce. Foltýn se Jirce prezentuje jako úspěšný skladatel (není ale schopen po požádání nic vlastního zahrát) a jako velký milovník (má ale upocené ruce a je nesmělý). Zajímavé je, že přestože o něm Jirka mluví jako o velice hezkém chlapci, je jí v podstatě odporný.

Třetí je Dr. V.B., spolubydlící ve Foltýnových letech univerzitních studií. Popisuje ho jako žvanila, protivu, sobce a člověka, který se sice tváří jako bohém pohrdající penězi a statky, ale ve skutečnosti se přesně do takového prostředí touží dostat. Po tom, co byl Foltýn doktorem okřiknut při pomlouvání jakési slečny, se navíc projevil jako pomstychtivý neřád, jenž se nezastaví před ničím a není mu cizí ani pomsta přes přítelkyni dotyčného.

Čtvrtou výpověď vypráví paní Karla Foltýnová, manželka. Foltýn si ji vzal v podstatě pro peníze. Větší část majetku prohýřil, zval si domů pochybnou společnost, ponižoval svou ženu, dokonce několikrát utekl s milenkou, vždy se ale připlazil s prosíkem zpět. Po takových peripetiích ale nezačal sekat dobrotu, naopak, přišel na to, že mu vše projde a dovoloval si stále víc a víc. Nakonec došla paní Karle trpělivost a s Foltýnem se nechala rozvést. Připisuje mu však měsíční rentu na vyžití, kterou sice Foltýn velkohubě odmítá, nikdy si ji ale nezapomene vyzvednout.

Dalším příběhem je výpověď universitního profesora dr. Strausse, který v dobré vůli půjčil Foltýnovi vzácné knihy, aby se z nich mohl inspirovat při psaní své opery. Foltýn však knihy nikdy nevrátil a pravděpodobně je ani neotevřel. Zanechal však dojem, který zanechat chtěl.

Dalším je dr. J.Petrů. Ten byl Foltýnem požádán, aby mu ohodnotil text k jeho opeře. Foltýn vypráví o tom, jak je důležité, aby si autor napsal sám i text k hudbě a jakou mu to vše dalo práci. Odborník ale pozná, že Foltýnův text je pouze vykradením několika spisovatelů, jímž zaplatil za napsání textů, které vydával za své. Když ho Petrů zkritizuje, dovolí si Foltýn vydávat za vlastní dokonce překlad známého básníka. Petrů rezignuje a říká doslova: "Třeba máte pravdu, Foltene. Když člověk něco miluje, je to v jistém smyslu doopravdy jeho. Koukejte se, já vám něco navrhnu: já si budu o vašem libretu myslet, že je to šmejd a plagiát a vy si budete myslet o mně, že jsem idiot, nebo co, a je to." (strana 62)
Od té doby Foltýn dr. Petrů pomlouvá jako hnidopicha a pedanta.

Jako sedmé přichází vyprávění Váši Ambrože, mladého hudebníka a skladatele, který je spolu se svými dvěma kamarády Foltýnem vydržován. Foltýn po nich chce psát skladbičky a tvrdí jim, že je znalcem hudby a že jim pomůže s komponováním. Ve skutečnosti ale jejich hudbu vydává za vlastní a používá ji ve své opeře. Spolupráci s nimi končí po malém extempore na literárním večírku, který pořádá, aby se ukázal.

V kapitole osmé následují dvě poznámky. První je o Foltýnově milence. Ta vypráví, že s ní byl jen kvůli tomu, že byla slavnou zpěvačkou a ne z lásky. Druhá pojednává o slepém Kannerovi, nadaném klavíristovi, jenž ale padl na dno společnosti a utápí se v alkoholu. Foltýn ho opět pouze využil.

Posledním vypovídajícím je operní korepetitor Jan Trojan. K tomu přišel Foltýn pro pomoc s hudbou ke své opeře. Odborník ale poznal, že splácanina několika cizích prací v jednu nemá v podstatě žádnou uměleckou hodnotu.

Zde román končí. Následuje svědectví autorovy ženy, které sepsala z Čapkova vyprávění a poznámek. Foltýn je zde ponížen fiktivním představením jeho opery před zraky všech. Ani v této chvíli si ale neuvědomuje, že si vše způsobil sám. Trpí, ale neptá se, čím si to způsobil, pláče sám nad sebou a ptá se, proč nemá to, co chce, když se snažil a šel přes mrtvoly, jen aby dosáhl svého. Umírá po dvou dnech v blázinci.