Menu
Čapek Karel (*09.01.1890 - †25.12.1938)
R.U.R. (4)
DĚJSTVÍ PRVNÍ
Helenin salón. Vlevo tapetové dveře a dveře do hudebního salónu, vpravo dveře do Heleniny ložnice. Uprostřed okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla, komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovněž se stojacími žárovkami. Celý salón do drobností má moderní a čistě ženský ráz.
Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a nesou plné náruče kytic a květináčů.
FABRY: Kam to všechno dáme?
HALLEMEIER: Uf! (Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo.) Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.
DOMIN: Ona vůbec neví.
FABRY (dává kytice do váz): Aspoň dnes aby to neprasklo -
HALLEMEIER (rovná květiny): U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklámina, co? Nový druh, můj poslední - Cyclamen Helena.
DOMIN (vyhlíží z okna): Žádná loď, žádná loď - Hoši, to už je zoufalé.
HALLEMEIER: Ticho! Kdyby vás slyšela!
DOMIN: Nemá ani tušení. (Zívá zimničně.) Ještě že Ultimus včas připlul.
FABRY (nechá květin): Myslíte, že už dnes -?
DOMIN: Nevím. - Jak krásné jsou květiny!
HALLEMEIER (přiblíží se k němu): To jsou nové primule, víte? A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!
DOMIN (otočí se): Cože, příští rok?
FABRY: Aspoň vědět, co je v Havru -
DOMIN: Ticho!
HLAS HELENY (zprava): Náno!
DOMIN: Pryč odtud! (Všichni po špičkách odejdou tapetovými dveřmi.)
(Hlavními dveřmi zleva vchází Nána.)
NÁNA (uklízí): Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je -
HELENA (pozpátku ve dveřích): Náno, pojď mne zapnout!
NÁNA: No hned, no hned. (Zapíná Heleně šaty.) Bože na nebi, to je zvěř!
HELENA: Roboti?
NÁNA: Fi, ani je menovat nechci.
HELENA: Co se stalo?
NÁNA: Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby - Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než zvíře.
HELENA: Kterého to chytlo?
NÁNA: Toho - toho - Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny.
HELENA: Radia?
NÁNA: Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak nevošklivím jako ty pohany.
HELENA: Ale Náno, že ti jich není líto!
NÁNA: Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě přivezla sem? Pročpak žádnej z nich nesmí na vás ani šáhnout?
HELENA: Neošklivím, na mou duši, Náno. Je mi jich tak líto!
NÁNA: Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj.
HELENA: Pes nemá rozum.
NÁNA: Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je vod pánaboha. Dyť i ten kuň se plaší, dyž potká pohana. Dyť ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý -
HELENA: Prosím tě, Náno, zapínej!
NÁNA: No hned. Já řikám, to je proti pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti, dělat ty maškary mašinou. Rouháni je to proti Stvořiteli, (zvedne ruku) je to urážka Pána, kterej nás stvořil k vobrazu svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to si pamatujte, strašnej trest!
HELENA: Co to tu voní?
NÁNA: Kytky. Pán je sem dal.
HELENA: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes?
NÁNA: Nevim. Ale měl by bejt konec světa.
(Zaklepání.)
HELENA: Harry?
(Vejde Domin.)
HELENA: Harry, co je dnes?
DOMIN: Hádej!
HELENA: Můj svátek? Ne! Narozeniny?
DOMIN: Něco lepšího.
HELENA: Já nevím - Řekni honem!
DOMIN: Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela.
HELENA: Už deset let? Právě dnes? - Náno, prosím tě -
NÁNA: Dyť už du! (Odejde vpravo.)
HELENA (líbá Domina): Žes na to pamatoval!
DOMIN: Stydím se, Heleno. Nepamatoval.
HELENA: Ale vždyť -
DOMIN: To oni pamatovali.
HELENA: Kdo?
DOMIN: Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?
HELENA (sáhne mu do kapsy): Co je to? (Vyndá pouzdro a otevře.) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?
DOMIN: Od Busmana, děvče.
HELENA: Ale - to nemůžeme přijmout, viď?
DOMIN: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.
HELENA: Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver.) Co je tohle?
DOMIN: Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová.) To není to. Sáhni.
HELENA: Oh Harry - Proč nosíš s sebou revolver?
DOMIN: Jen tak, připletl se mi.
HELENA: Tos nikdy nenosil!
DOMIN: Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.
HELENA (sáhne): Krabička! (Otevře ji.) Kamea! Vždyť je to - Harry, to je řecká kamea!
DOMIN: Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.
HELENA: Fabry? To mně dává Fabry?
DOMIN: Ovšem. (Otevře dveře vlevo.) A koukejme! Heleno, pojď se podívat!
HELENA (ve dveřích): Bože to je krásné! (Běží dál.) Já se zblázním radostí! To je od tebe?
DOMIN (stojí ve dveřích): Ne, od Alquista. A tamhle -
HELENA: Od Galla! (Objeví se ve dveřích.) Oh Harry, já se až stydím, že jsem tak šťastná.
DOMIN: Pojď sem. Tohle ti přinesl Hallemeier.
HELENA: Ty krásné květiny?
DOMIN: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helena. Tobě na počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty.
HELENA: Harry, proč - proč všichni -
DOMIN: Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je trochu - Podívej se oknem.
HELENA: Kam?
DOMIN: Do přístavu.
HELENA: Je tam... nějaká... nová loď.
DOMIN: To je tvá loď.
HELENA: Má? Harry, to je dělová loď!
DOMIN: Dělová? Ale co tě napadá! To je jen trochu větší, solidní loď, víš?
HELENA: Ano, ale s děly!
DOMIN: Ovšem, s několika děly - Budeš jezdit jako královna, Heleno.
HELENA: Co to znamená? Děje se něco?
DOMIN: Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! (Usedne.)
HELENA: Harry, přišly nějaké špatné zprávy?
DOMIN: Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.
HELENA: Ani depeše?
DOMIN: Ani depeše.
HELENA: Co to znamená?
DOMIN: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý z nás sedí v kanceláři, nohy na stole, a podřimuje - Žádná pošta, žádné telegramy - (Protahuje se.) Sss-slavný den!
HELENA (usedá k němu): Dnes zůstaneš u mne, viď? Řekni!
DOMIN: Rozhodně. Možná že ano. Totiž, uvidíme. (Vezme ji za ruku.) Tak dnes je tomu deset let, pamatuješ se? - Slečno Gloryová, jaká čest pro nás, že jste přijela.
HELENA: Oh pane centrální řediteli, mne tak zajímá váš závod!
DOMIN: Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno - výroba umělých lidí je tajná -
HELENA: - ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka -
DOMIN: Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme tajností.
HELENA (najednou vážně): Jistě ne, Harry?
DOMIN: Ne.
HELENA (v předešlém tónu): Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrrozné úmysly.
DOMIN: Proboha slečno Gloryová, jaképak? Snad se nechce za mne vdát?
HELENA: Ne, ne, chraň bůh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale přijela s plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotů!
DOMIN (vyskočí): Revoltu Robotů!
HELENA (vstane): Harry, co je ti?
DOMIN: Haha, slečno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Robotů! Spíš byste vzbouřila vřetena nebo cvočky než naše Roboty! (Usedne.) Víš, Heleno, byla jsi skvostné děvče; zbláznila jsi nás všechny.
HELENA (sedá k němu): Oh tehdy jste mně všichni tolik imponovali! Připadala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi - mezi -
DOMIN: Mezi co, Heleno?
HELENA: Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A vidíš, Harry, za těch deset let mě nikdy nepřešla ta - - - ta úzkost či co, a vy jste nikdy nezapochybovali - Ani když se všechno hatilo.
DOMIN: Co se hatilo?
HELENA: Vaše plány, Harry. Když se třeba dělníci bouřili proti Robotům a rozbíjeli je, a když lidé dali Robotům zbraně proti těm povstáním a Roboti pobili tolik lidí - A když pak vlády udělaly z Robotů vojáky a bylo tolik válek, a to všechno, víš?
DOMIN (vstane a přechází): To jsme předvídali, Heleno. Rozumíš, to je jen přechod - do nových poměrů.
HELENA: Celý svět se vám klaněl - (Vstane.) Oh Harry!
DOMIN: Co chceš?
HELENA (zastaví ho): Zavři továrnu a odjeďme! My všichni!
DOMIN: Prosím tě, jak to souvisí?
HELENA: Nevím. Řekni, odjedeme? Já mám takovou hrůzu z něčeho!
DOMIN (chopí ji za ruce): Z čeho, Heleno?
HELENA: Oh já nevím! Jako by na nás a na všechno něco padalo - neodvratně - Prosím tě, udělej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme na světě místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dům, všichni se ožení a budou mít děti, a pak -
DOMIN: Co pak?
HELENA: Pak budeme žít od začátku, Harry.
(Zazvoní telefon.)
DOMIN (vytrhne se Heleně): Promiň. (Vezme sluchátko.) Haló - ano. - - Cože? - Aha. Už běžím. (Pověsí sluchátko.) Fabry mne volá.
HELENA (spíná ruce): Řekni -
DOMIN: Ano, až přijdu. Sbohem, Heleno. (Běží kvapem nalevo.) Nechoď ven!
HELENA (sama): Ó bože, co se děje? Náno! Náno, honem!
NÁNA (vyjde zprava): No co zas?
HELENA: Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánově ložnici!
NÁNA: No hned. (Odejde vlevo.)
HELENA: Co se jen proboha děje? Nic, nic mně neřekne! (Dívá se triedrem k přístavu.) Je to válečná loď! Bože proč válečná? Něco na ni nakládají - a v takovém spěchu! Co se přihodilo? Je na ní jméno - Ul-ti-mus. Co je to Ultimus?
NÁNA (vrací se s novinami): Po zemi je nechá válet! Takhle je rozmačkat!
HELENA (rozevře rychle noviny): Staré, už týden staré! Nic, nic v nich! (Pustí noviny.)
(Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástěře rohové brejle, posadí se a čte.)
HELENA: Něco se děje, Náno! Mně je ta k úzko! Jako by všech no bylo mrtvé, i vzduch -
NÁNA (slabikuje): "Vál-ka na Bal-ká-ně." Ach Jezus, zase trest boží! Šak ta vojna přijde taky sem! Je to daleko vodtud?
HELENA: Daleko. Oh nečti to! Je to pořád stejné, pořád ty války -
NÁNA: Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte pořád tisíce tísícu těch pohanu za vojáky? - Oh Kriste Pane, to je dopuštěni!
HELENA: Ne, nečti! Nechci nic vědět!
NÁNA (slabikuje): "Ro-bot-ští vojáci ni-ko-ho ne-še-tří v do-by-tém ú-ze-mí. Vy-vraž - Vyvraždili přes sedum set tisíc ob-čan-ských lidí -" Lidí, Heleno!
HELENA: To není možno! Ukaž - (Nakloní se k novinám, čte:) "Vyvraždili přes sedm set tisíc občanských lidí patrně na rozkaz velitele. Tento čin, příčící se -" Tak vidíš, Náno, to jim poručili lidé!
NÁNA: Tudle je něco nejtlustějc vytištěnýho. "Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní ra-so-vá or-or-or-ga-ni-zace Robotů." - To nic neni. Tomu nerozumím. A tudle, panebože, zas nějaká vražda! Prokristapána!
HELENA: Jdi, Náno, odnes ty noviny!
NÁNA: Počkat, tadyhle je něco velkýho. "Po-pu-la-ce." Co to je?
HELENA: Ukaž, to já vždycky čtu. (Vezme noviny.) Ne, jen si považ! (Čte:) "Za poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození." (Pustí noviny.)
NÁNA: Co to má bejt?
HELENA: Náno, lidé se přestávají rodit.
NÁNA (skládá brýle): Tak to je konec. To je s náma konec.
HELENA: Prosím tě, nemluv tak!
NÁNA: Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil ženský neplodností.
HELENA (vyskočí): Náno!
NÁNA (vstává): To je konec světa. Z ďábelský pejchy ste se vopovážili tvořit jako pámbu. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vyžene ze světa celýho!
HELENA: Mlč, Náno, prrosím tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco tomu tvému zlému pánubohu?
NÁNA (s velikým gestem): Nerouhat se! - Von dobře ví, proč vám nedal dítě! (Odejde vlevo.)
HELENA (u okna): Proč mně nedal - Bože můj, copak já za to mohu? - - (Otvírá okno a volá:) Alquiste, halo, Alquiste! Pojďte sem nahoru! - Cože? - Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch zednických šatech! Honem! (Zavře okno a zastaví se před zrcadlem.) Proč mně nedal? Mně? (Naklání se k zrcadlu.) Proč, proč ne? Slyšíš? Copak ty za to můžeš? (Vztyčí se.) Ach, mně je úzko! (Jde Alquistovi vlevo naproti.)
(Pauza.)
***
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Karel Čapek - R.U.R. (4)
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
psí bouda články do novin tajemství katakomb bratři Karamazovi vypisky reportáž psaná Mucha facebook nezbytnost Krchovský Co ta holka chce mí černovlasí bratři nezvaný host typizace prezident zimní pohádka rolandovi hřbitov Kavárna stepfordske paničky seneca to bylo prekvapeni patricie smrt není zlá Kalafuna Kain a Ábel napinave příběhy dvě hvězdy pomník mrcha odborná esej
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 656 367 249
Odezva: 0.12 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2023 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti