Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• utopický román z roku 1922 (vydán v roce 1924)
• podle tohoto románu byly natočeny dva filmové snímky: 1. Krakatit (1948, režie Otakar Vávra), 2. Temné slunce (1980, režie Otakar Vávra; remake)

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1966 (1. vydání v SNDK). Text k vydání připravil Miroslav Halík. Doslov napsal Václav Stejskal. Ilustroval Václav Pátek. Počet stran: 254.

HLAVNÍ POSTAVY A JEJICH CHARAKTERISTIKA:

Ing. Prokop - geniální, houževnatý, romantický snílek
Tomeš - sukničkář, nenapravitelný milovník zábav, nespolehlivý
Carson - vypočítavý, vizionářský
princezna Wille - svůdná, pyšná
Daimon - zlomyslný, touží po moci

DĚJ:

Prokop je zapálený chemik-génius. Je přesvědčený, že třaskavinou je všechna hmota kolem nás, stačí aby v ní vybuchly atomy a nahradí to sílu několika jiných bomb. Tento ničemný a nesmírně mocný objev pojmenoval krakatit. Krakatit měl však jeden háček - vybuchoval každé úterý a pátek po desáté večerní hodině z neznámého důvodu.

Jednou ho exploze omráčila. Postaral se o něj jeho starý kamarád Tomeš. Prokop ležel u něj doma. Později přišla jakási slečna se závojem. Sháněla Tomeše, který však odjel. Chtěla mu dát nějakou obálku. Prokop jí pro její krásu slíbil, že Tomešovi vše vyřídí. Jel tedy za jeho otcem do Týnice. Když přijel, sotva stál. Tomešův otec byl doktor, a tak hned viděl, že není v pořádku. Usnul. Spal několik dní. Na chvíli dokonce zapomněl, že je chemikem. Ale jednoho dne, když si četl noviny, spatřil inzerát: "Hledá se Ing. Prokop, jde o krakatit!"
Prokop se tedy rychle sbalil a už byl zpátky v Praze.

Přišel ke své laboratoři, odemkl. Najednou spatřil naprosto neznámého muže, jak sedí v jeho křesle. Zběsile začal hledat spisy o krakatitu, nebyly tam. Muž se představil a vysvětlil, že krakatit, pro dobro všech živých, uschoval do bezpečí. Jmenoval se Carson. Pozval Prokopa na skleničku, aby mu vše vysvětlil.

Najednou se probudil na nějakém večírku. Carson mu všechny hrdě představoval. Byla tam i samotná princezna Balttinu, princezna Wille. Prokopovi bylo však všechno jedno, chtěl domů. Vždyť ho regulérně unesli!

Další den byl obeznámen s jeho novou laboratoří. Všichni ze zámku byli jeho chemickými vědomostmi naprosto uchváceni. Dokonce vzal princezně pudr a dokázal z něj vyrobit třaskavinu. Později se s ní i začal vídat a jejich vztah byl čím dál více osobnější, a tak už na svém návratu tolik netkvěl. To ale nevěděl, co se na něj chystá.

Když se jednoho dne Prokop zeptal Carsona, kdy už ho ze zámku pustí, řekl mu jenom, že má dvě možnosti: za A) se vzdá krakatitu a nadále bude moci žít společně s princeznou zde na zámku, nebo za B) od něj princeznu navždy oddělí. Prokop tomu nemohl uvěřit. Jak se nechal namotat na ženskou krásu té bestie, která svými intrikami podporuje tuhle příšernou korporaci ženoucí se jenom po moci!

V noci za ním princezna přišla. Svěřila se, že její city byly opravdové a že jestli alespoň něco může pro něj naposledy udělat, dostane ho pryč z Balttinu společně s krakatitem. Vzala auto a bez větších potíží Prokopa propašovala přes vrátnici. Vysadila ho po několika kilometrech. Prokop si sedl na krajnici. Nevěděl co dál. Neměl nic, jenom ten ničemný vynález, který mu vlastně přinesl zatím pouhou smůlu.
Po silnici se mihlo auto a zastavilo. Řidič byl Prokopovi povědomý. Byl to jeden z příbuzných těch šílenců z Balttinu, Daimon. Prokop nasedl. Daimon vyjel. Prokop mlčel. Daimon mluvil. Dojeli na místo, k zasedací hale...

Uvnitř bylo několik protidemokratických řečníků čekajících na svůj projev. Daimon všechny předběhl a pobídl Prokopa na pódium. Bylo ticho. Prokop tam jenom stál a koukal. Po chvíli mu Daimon pomohl: "Pan Prokop je muž činu, omluvte proto jeho zdrženlivost projevu..." Vzal Prokopovi z rukou nádobu s třaskavinou. "Tohle nás všechny probere a usměrní. Krakatit - to je čistá síla, ta nejničemnější trhavina na celé planetě! Díky ní budeme moci vládnout celému světu a zahnat tak všechnu korupci do údolí dějin! Teď budeme vládnout my!"
Prokopovi se udělalo mdlo. Tohle přece nikdy nechtěl. Kdo je on, aby rozhodoval nad osudem života ostatních, ti lidé jsou šílenci. Daimonovi vypadl krakatit z rukou. Všichni se rozeběhli pod pódium a začali ho sbírat. Daimon odtáhl Prokopa ven, zamkl halu a už ujížděli pryč.

Zanedlouho dojeli k jakési rádiové stanici. Prokop tušil, že ty neznámé výbuchy má někdo na svědomí vysíláním elektromagnetických vln, ale že to má někdo až takhle vymyšlené... Daimon chvíli zmizel v budově. Vyšel ven a ukázal prstem do dálky za pole. Výbuch. Prokop se zhrozil. Všichni ti lidé z té konferenční haly jsou teď...mrtví. To všechno...jejich životy...jejich krev...má na svědomí on, to on tenhle ničemný vynález zkázy vytvořil, to kvůli jemu se tohle všechno stalo...

MYŠLENKA:

Karla Čapka k napsaní Krakatitu inspiroval výbuch skladiště trhavin nedaleko od jeho tehdejšího bydliště. Také v něm rezonoval strach a nejistota v souvislosti s uplynulou světovou válkou a jejími následky.

Román Krakatit nechává k zamyšlení rozpor mezi vynálezcem jako jedincem a společnostmi, jež se snaží na převratném objevu vytěžit co nejvíce, a to nehledě na původního majitele a názor všeobecného mínění většinové společnosti, které vlastně ve většině případů až do doby, kdy je někdo prozradí, vše zatajuje. Tento na oko tichý a neviditelný konflikt však může vyústit v celosvětovou katastrofu. Čapek tedy poukazuje na to, jak mohou sobecké touhy a sny po moci toužícího jedince poznamenat životy nebohých lidí, kteří si takový osud, jaký jim nerespektující a vysmívající se zlomyslní lídři nalinkují, nezaslouží.

ZAJÍMAVOST:

Karel Čapek v tomto díle prakticky předpověděl vynález atomové bomby, a to dvacet jedna let dopředu. První jaderná zbraň byla vyvinuta v USA v roce 1945. Čapek se tedy spletl pouze v tom, že výsledný objev této třaskaviny byl produktem fyziky, nikoli chemie.