ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Dickens Charles (*07.02.1812 - †09.06.1870)

­­­­

Příběh dítěte (Strašidelný dům)

- originál The Child's Story

Byl kdysi dávno jeden poutník a ten se vydal na cestu. A byla to začarovaná cesta. Bylo mu souzeno, že se mu zdála velice dlouhá, když vykročil, a velice krátká, když urazil polovinu cesty. A ušel jenom krátkou vzdálenost, kde nikoho nepotkal, když najednou spatřil krásné dítě. Řekl mu: "Copak tu děláš?" A dítě odpovědělo: "Já si pořád jenom hraju...pojď si hrát se mnou!"

A tak si poutník s dítětem hrál celý den a byli veselí a měli se dobře. A tohle dělali, když bylo hezké počasí. Když pršelo, pozorovali padající kapky deště. Když byla vichřice, poslouchali hučení větru a představovali si, co asi říká. Nejlepší ze všeho bylo, když padal sníh - to se dívali, jak se snášejí husté bílé vločky. Měli spoustu krásných hraček a obrázkových pohádkových knížek.

Avšak jednoho dne se dítě poutníkovi ztratilo. Hledal je a volal, ale nikdo se neozval. A tak se vydal opět, až potkal půvabného chlapce. Řekl mu: "Copak tu děláš?" a chlapec mu odpověděl: "Já se pořád jenom učím...pojď se učit se mnou!"

A tak se poutník učil s tím chlapcem o Jupiterovi a o starých Řecích a Římanech. Ale nevěnovali se pořád jenom učení. V létě veslovali a v zimě bruslili, podnikali výlety pěšky i na koni, hráli kriket a na honěnou. A měli také prázdniny a svátky a večírky s hostinou. Tancovali až do půlnoci, a všichni byli mladí jako ten hezký chlapec, a přísahali si navzájem, že se nikdy v životě nerozejdou.

Přesto vše se poutníkovi jednoho dne ten chlapec ztratil právě tak, jako se mu ztratilo to dítě. Vydal se znovu na cestu a putoval, až zastihl mladého muže. Řekl mu: "Copak tu děláš?" A mladý muž odpověděl: "Já jsem pořád do někoho zamilován...pojď se také zamilovat!"

Poutník tedy šel s tím mladíkem a za chvíli potkali jednu z nejkrásnějších dívek, jaké kdy viděl - smála se a červenala a mladý muž se rázem zamiloval. Občas se ovšem také pohádali a zase se udobřili; zasnoubili se o Vánocích.

Avšak jednoho dne se poutníkovi ztratili - stejně jako ostatní jeho přátelé. Vydal se znovu na cestu a putoval, až zastihl pána v nejlepších letech. Řekl mu: "Copak tu děláte?" A pán mu odpověděl: "Já pořád jenom pracuji...pojďte pracovat se mnou!"

A tak začal poutník pracovat s tím pánem a putovali lesem. Pán nešel sám, měl s sebou dámu asi stejně starou jako on, která byla jeho chotí, a měli s sebou také své děti. Káceli stromy a klestili větve a razili si cestu chvojím a těžce všichni pracovali. Dorazili k dlouhé, rovné lesní cestě. Za chvíli uviděli v dáli drobnou postavičku, jež stále rostla, až doběhla k nim, a všichni se kolem ní shlukli a líbali a vítali ji.
Šli dál a jedno dítě řeklo: "Tati, já půjdu a stanu se námořníkem" a druhé řeklo: "Tati, já půjdu do Indie a budu si tam hledat štěstí" a třetí řeklo: "Tati, já si budu hledat štěstí, kde to jenom půjde" a čtvrté řeklo: "Tati, já půjdu za štěstím do nebe!" A všichni plakali, když se loučili, a děti odcházely jedno po druhém, každé svou cestou, a to dítě, které šlo za štěstím do nebe, se vzneslo do vzduchu a zmizelo.

Vždycky, když došlo k loučení, zahleděl se poutník na toho pána a viděl, že vzhlíží k obloze, a viděl také, že vlasy toho pána jsou stále šedivější. Nemohli se nikde dlouho zdržet, protože museli pokračovat v cestě a pracovat.
To loučení se opakovalo tolikrát, že nakonec nezbylo ani jediné dítě, a tak spolu putovali jen poutník, pán a jeho žena.

Putovali dál, až přišli k lesní cestě, jež byla temnější než všechny předcházející, a právě se chtěli po ní pustit, když se paní zastavila. "Můj drahý muži," řekla, "už mě volají." Naslouchali a zaslechli hlas na konci cesty, jenž volal: "Mami, mami!" byl to hlas toho dítěte, které řeklo: "Já si půjdu hledat štěstí do nebe!" a otec řekl matce: "Prosím, nechoď ještě...prosím, ještě ne!" Ale hlas dítěte na něj nedbal a volal znovu: "Mami, mami!" - ačkoli otec měl vlasy teď už docela bílé a slzy mu proudily po tváři. A matka, která už začala splývat se stínem temné cesty, naposledy vzala manžela kolem krku a políbila ho a řekla: "Můj nejdražší, volají mě a já musím jít!" a odešla, a tak tam zůstal jenom ten pán a poutník. A putovali spolu dál, až přišli málem na samý kraj lesa.

A jak si razili cestu klestím, poutníkovi se opět ztratil jeho přítel, a poutník ho volal, ale nikdo se neozýval, a když vyšel poutník z lesa, zpozoroval starce, jenž seděl na poraženém kmeni. Řekl mu: "Copak tu děláte?" a stařec odpověděl: "Já pořád jenom vzpomínám...pojď a vzpomínej se mnou!"

Poutník se usadil vedle starce a pozorovali západ slunce - a všichni poutníkovi přátelé se potichu vrátili a stáli kolem něho, to krásné dítě, půvabný chlapec, zamilovaný mladík, otec, matka a děti...byli tu všichni a nikdo z nich s neztratil. A poutník cítil, jak je má rád, a ke každému z nich byl laskavý a chápavý, a oni ho všichni ctili a milovali... Poutník nemohl být nikdo jiný než onen dědeček.

ZÁVĚREM:

Povídka Příběh dítěte má pouze čtyři stránky, přesto je dost myšlenkově složitá. Dickens se zde snažil popsat koloběh lidského života a fáze a úlohy, které se v něm stereotypně střídají. Zároveň poukazuje na to, že pro každé období našeho života je něco příznačné, a i kdybychom si přáli svůj úděl změnit, nebude to tak lehké, protože účel jednotlivých životních etap je předem daný. Vše je psané srozumitelným jazykem. Nepřirozeně často používá Dickens spojku a nebo i, i na začátcích souvětí. Nejméně jsou využívaná v textu přídavná jména, tudíž je zde i málo epitet. Popisy prostředí i osob jsou krátké, stručné, člověk si úplně přesně nedokáže postavy představovat. Je zde mnoho zvolání. Celý text mi přišel hodně monotónní, trochu nudný. Místy se v povídce vyskytují archaismy. Aby se zdál text člověku delší (věta složitější), používá autor několik teček za sebou - na první pohled je vidět, jak to zpomaluje děj.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: wewerka, 02.04.2009

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Charles Dickens - Příběh dítěte (Strašidelný dům)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­