Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ POVÍDKY:

Všechny tři kluci Popperovi spojovala mimo jiné i láska ke Křivoklátsku. Jednou celá rodina dojela k domku jejich přítele Karla Proška. Dlouhá léta tedy zůstali v Luhu pod Branovem. Nic jim tam nechybělo. Strýček Prošek a jeho pes Holan chytali ryby (uměli to všemi možnými způsoby), ostatní pekli chléb, koláče a spoustu dalších dobrot. Spojením peněz pana Poppera a dovedností strýčka Proška vznikla nejbohatší chalupa široko daleko. A bohatá byla i na srnčí maso. Srnce lovil Prošek, tedy spíše Holan, v lese na stráni. Když uviděl srnce, dal Prošek psovi pokyn: "Holane, běž!" A Holan běžel a srnce dohnal a zakousl. Byly to krásné časy.

Jednoho dne však přišel Karel Kovařík, zabubnoval a vyhlásil, že se v zemi zřizuje protektorát Čechy a Morava. Popperovi museli domů. Ve třetím roce války museli Hugo a Jirka do koncentračního tábora Mauthausen. Byli totiž po tatínkovi židovského původu. A právě tatínek se rozhodl, že kluci musí mít před odjezdem pořádnou porci masa. Maso bylo na lístky a ty Židovi jen tak někdo nedá. Tak se rozhodl jet pytlačit, i když za to byl trest smrti...

Jel na starém kole za Proškem do nádherné křivoklátské krajiny. Přespával na ostrůvku a chytal úhoře. Sedláci mu za něj totiž slíbili maso ze zabijačky. Ale úhoři nebrali, a proto se rozhodl, že bude muset ulovit srnce.

Prošek řekl, že mu půjčí Holana, jen když s ním půjde. Holan vycítil, že je pan Popper v úzkých, a tak mu pomohl. Nakonec srnce zdolal. Byl to mohutný, nádherný, výstavní kus. Zmocnili se ho dva muži, na první pohled vypadali jako Němci. Později se ale ukázalo, že to jsou pytláci, kteří na tohoto srnce měli také zálusk. Podařilo se jim je ale zahnat. Popper Proškovi za vše poděkoval a se srncem v batohu odjel. Byl celý od krve. Toho si všimla jedna Češka a s manželem mu vyprali oblečení.

Když se konečně dostal domů, část masa dal svým přátelům, kteří mu pomáhali a zbytek vařila maminka Jirkovi a Hugovi další rok, aby to v koncentráku vydrželi.

Po válce se kluci mohli vrátit zpět domů. Hugo se vrátil celkem v pořádku, ale Jirka měl jen 40 kg. Přežil určitě díky masu.

Ke konci války panu Proškovi zemřel pes a zanedlouho potom zemřel i on sám. Na jeho pohřbu si Ota (vypravěč) poprvé uvědomil, že v té rakvi je i jeho celé dětství.

HLAVNÍ POSTAVY POVÍDKY:

Ota Popper (později Ota Pavel) - vypravěč; vzhlíží k tatínkovi
Otův tatínek (Leo Popper) - milovník rybaření; neústupný, vtipný; Žid
Otova maminka - laskavá; v díle není příliš zmiňována
Karel Prošek - převozník, přítel Popperových; výborný pytlák
Holan - vlčák, inteligentní pes, výborný lovec

DOBA DĚJE:

Konec první republiky, průběh a konec 2. světové války a (částečně) poválečné období.

TÉMA, HLAVNÍ MYŠLENKA POVÍDKY:

Ota Pavel chtěl tímto dílem poukázat na hrůzy války a především špatné zacházení s Židy. Jeho dva bratři byli odvezeni do koncentračního tábora. Jeho otec se nesměl vzdálit od svého bydliště. Museli nosit židovskou hvězdu. Aby autor zvýraznil tyto a spoustu dalších strastí války, začal příběh poklidně. Popperovi byli u strýčka Proška a nic jim nechybělo. Nádherná příroda, voda a klid. Najednou je ale vyhlášen protektorát a všichni musí zpět. Čtenářovi je Popperových líto a soucítí s nimi. Lépe si tak uvědomí hrůzy války.

Dále chtěl autor poukázat na důležitost vztahů v rodině, těžkou úlohu rodičů a vztah k přírodě.