Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• povídka z části Dětství

V této krátké povídce, jako ve spoustě jiných, Ota Pavel (Otto Popper) popisuje své dětství.

Malému Otu Pavlovi bylo kolem šesti let. Jeho bratři ho do své společnosti moc nebrali. Spíše jím pohrdali. To, co dělali, sledoval jen z dálky. Nejčastěji lovili ryby na ostrůvku. Holýma rukama. Jirka byl velký rošťák a Hugo zase hezounek.

U ostrůvku rostly dlouhé zelené řasy. A na nich rostly květy. V nich se proháněly parmy a spousta dalších ryb. Jeden z kluků mezi ně vždy skočil, a když se netrefil, tak voda cákala všude kolem.

Jednou ve vodě objevili kluci kmen stromu. Tedy mysleli si, že je to kmen stromu. Ve skutečnosti to byla velká černá štika. Nemohla se dostat pryč. Ale snažila se o to. Cákala všude kolem sebe. Hugo zahulákal na Otu, aby jim šel pomoc. Ten si pomyslel, že teď je jim "dobrej". A navíc se mu tam ani moc nechtělo. Nakonec došel mezi řasy. Štika k němu dojela a koukala se na něj. Viděl, jak se na něj dívala krutýma očima a v puse měla plno zubů. Asi ho chtěla sežrat. Začal se po ní natahovat, ale uplavala mu. Jeho bráškové si na něm vylívali zlost, že ji nechytil. Ve skutečnosti si ale všichni ulevili, že je ryba pryč.

Ota si myslel, že tato událost pro ně bylo jakousi věštbou. Že nikdo z nich nechytí v životě pořádně velkou rybu.