Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• povídka

OBSAH POVÍDKY:

Všichni tři kluci Popperovi jezdili velice rádi do kraje za hrad Křivoklát.
Jednoho dne dojela celá rodina k domečku v Luhu pod Branovem, kde se na dlouhá léta zabydleli u převozníka Karla Proška. Koumáctvím a dřinou pana Proška i díky penězům pana Poppera se jim dařilo velice dobře. Kluci dostali pravou žlutou americkou merunu a na gramofonu si přehrávali "tisíc mil". Byly to krásné časy.

Pan Prošek byl odjakživa velký pytlák. Dokázal ulovit srnčí tak, jak se o tom nikomu ani nezdálo. Opatřil si loveckého psa Holana. Holan byl v podstatě vlk. Pan Prošek mu vždy nastavil hlavu a řekl: "Běž!" Holan se rozeběhl a zakousl v mžiku jelena nebo srnku. Lovili na pasece a této pasece se nakonec začalo říkat "Smrt krásných srnců". Holan ale také dokázal přihnat kusy domů, krávu nahnat nebo pohlídat dům.

Jednoho dne, jelikož nebyl ve vesnici rozhlas, přišel Karel Kovařík a zabubnoval, že Čechy byly prohlášeny Německem za Protektorát Čechy a Morava. A tak pomalu končily krásné doby.

Ve třetím roce války povolali dva syny Huga a Jirku do koncentráku. Pan Popper se rozhodl, že se kluci musí ještě před odjezdem najíst masa, a tak odjel za panem Proškem. Poprosil strýce Proška, aby mu půjčil Holana, protože se mu nepodařilo ulovit žádné ryby. Holan nejdříve nechtěl s panem Popperem jít, ale nakonec šel a srnce ulovil. Paní Popperová jim z něho udělala mnoho dobrot.

Hugo se z koncentráku vrátil docela v pořádku, ale Jirka měl 40 kg. Pan Prošek zemřel hned po válce, krátce po Holanovi. Když mu přijeli na pohřeb, uvědomili si, že tím skončilo jejich krásné mládí. V té rakvi, kde ležel strýček Prošek, ležela i meruna, ryby, srnčí, Holan a gramofonová deska, na které tak rádi poslouchali "tisíc mil".