Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

1. Pohár od Pánaboha
2. Odpusť nám naše viny
3. Na silnici k Vratislavi
4. Zítra začnou všední dny
5. Žluté růže
6. Hodinky s vodotryskem
7. Nejhezčí den Daniela Groussarda
8. Olympijské hry
9. Jak to člověk prohrál a potom vyhrál
10. Vlajka s medvědem
11. Kopnutí za 3000 dolarů
12. Závěrem

DĚJ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK:

Pohár od Pánaboha

Postavy:
profesionální fotbalista Petr Hendrych, jeho žena Alena, syn Kája, sousedka Stratilová s manželem Ctiradem, doktor Plocek, Klub přátel Modrých

Děj:
Petr je velmi slavný fotbalista, hodně vydělává a rodina si žije "na vysoké noze". Alena je před jeho zápasem na návštěvě u sousedky Stratilové, která jí všechno závidí. To ale brzy skončí. Petr je ze zápasu odvolán a vrací se domů. Alena ho tam po návštěvě u sousedky najde a vyděsí ji to. Petra nepostavili do hry, protože už je příliš starý na profesionální fotbal. Petra to velmi rozhodí a naštve, a vylívá si zlost na Aleně. Zápas, který Alena pustí v televizi, vidí jako svůj pohřeb. Pak se jde umýt, jako po zápase, a Alena zavolá na stadion pro vysvětlení. Doktor se jí snaží vysvětlit, že to je jen pro Petrovo dobro. Petr v koupelně slyší telefonický rozhovor, a to jej rozčílí ještě víc. Vyčte Aleně, že si ho tedy neměla brát a pošle Káju pro pivo, ačkoliv pivo nikdy nepil. Káju to vystraší, ale nakonec jde. Petr pokračuje v uvolňování vnitřního napětí, což vyvrcholí rozbitím jeho pohárů.

"Neměl jsi je, Petře, rozbíjet. Byly krásné."
"Rozbil jsem je ve vzteku, ale vím taky, proč jsem je rozbil, i když jsem teď už klidnej. Byly za něco, co přestalo existovat. A proč a jak jsem hrál, zůstalo ve vzpomínkách lidí," pokračoval Petr, jako by byl básník, a ne fotbalista Modrého mužstva, "já vzpomínat nesmím, lidi můžou. Nemůžu si sednout v šestatřiceti do klubovky a dívat se na poháry. Spoléhat jen na to, co člověk byl, je smrt. Na co je to dobrý? Důležitej je tenhle den. Ani na smrtelný posteli ten zápas ještě nekončí, a až když člověk zavře oči, mohl by snad jedině Bůh povědět, jakej kdo byl a jak hrál a jestli někdo dostane nějakej pohár. Pohár od Pánaboha, ten bych bral!"

To ho nakonec uklidní, navíc se vrací uplakaný Kája z hostince. Petr mu lže o svém sportovním konci. Potom se ozve domovní zvonek a přijdou dva zástupci Klubu přátel Modrých. Donesli Petrovi pohár. Petr se nejdřív zdráhá, nakonec ho ale přijme. Prostý pohár z hladkého zvláštně zbarveného skla. Petr ho chvíli převrací a pak ho namíří proti světlu v okně. Připadá mu jako vykrojený z hvězdné oblohy s barvou modrého nebe. Lekne se a vzpomene si, co říkala Alena.

"Petře, možná že nějaký dostaneš. Snad každý z nás dostane pohár od Pánaboha, ale budou různě veliké podle toho, jak se tady na světě každý choval. A každý bude z něčeho jiného. Jeden třeba z modré oblohy. Druhý ze zlatých hvězd. A třetí z Mléčné dráhy."

Pak si vzpomene na slova dvou mužů, že mají trápení s lidmi, a domyslí si, že to mohla být předzvěst jeho smrti. Začne panikařit a Alena se vyděsí, bojí se jeho reakce. Petr se pak uklidní. V poháru nic vidět není, muže už taky někde viděl. Svlékne se a jde nahý do kuchyně, dá si sodovku, kterou Kája koupil místo piva. Alena ho uloží do postele. Petr ji srovnává s maminkou.

Odpusť nám naše viny

Postavy:
horolezec - vypravěč, Karel, Pepík Brabenec, Němci

Děj:
Pepík s chlapci si za války plánují, že zdolají světové hory. Mají tajné stromové hnízdečko. Pepík ale jednoho dne nepřijde, zastřelí mu tátu. Pepíka to zdrtí, už není tak silný, jako býval. Jejich stromové hnízdo je prozrazeno, Němci mysleli, že tam mají zbraně. Pepík se snažil prchnout, ale taky ho zastřelili. Nikdo jim nevěřil, že si tam jen povídali, a odvezli je do koncentračního tábora. Den před koncem války náš hrdina utekl a slíbil Němcům pomstu za Pepíka a jeho tátu.
Po válce se s Karlem připravovali znovu na výstup, ale zvolili jinou horu v Alpách, Velkou Neznámou. Kdyby ji udělali během jednoho dne, mohli by si tak vydělat. To je pohánělo kupředu. V chatičce, která byla poslední před nástupem na horu, potkali dva Němce. Byli bohatší než naši hrdinové, a naši horolezci s nimi strávili noc. Karel byl k nim přátelštější. Ráno dali Němcům náskok, ale později je stejně dohonili. Nebyli dobří horolezci. Dokonce jim jednou naši hrdinové museli zachránit život. Němci se pak na ně navázali a vidina peněz se tak rozplynula. Druhý den se Němci navázali znovu. Pod jedním z nich se při výstupu uvolnila skoba a našemu hrdinovi se vybavila vzpomínka na Pepíka a jeho tatínka a na svůj slib. A tak jen tiše pozoroval padající těla. Naši horolezci zdolali vrchol. Pro tlustou čáru za životem náš hrdina spálil fotografie Němců a film hodin do skal. Ale nikdy se toho nezbavil, do hor už se nevrátil.

Na silnici k Vratislavi

Postavy:
cyklista Tolek Piotrowski (Chroust), trenér Kowalski, Emil (lékař českých cyklistů)

Děj:
Tolek jede závod do svého rodného města Vratislavi. Neuposlechne trenérovy rady a trhne se pelotonu. Jede sám na špičce, nejprve se mu daří, ale po chvíli ho to unaví. Už nemá sil jet dál. Při sjezdu kopce se mu zdá, že mu do cesty vběhla malá holčička. Strhne řídítka a padá. Slyší, jak ho předjíždí peloton. Gienek, jeho spolujezdec, se ho snaží povzbudit, ale marně. I trenér vidí, že je naděje ztracená. Tolek čeká na sběrný vůz. Místo něj zastaví Emil. Přemlouvá ho a nakonec má úspěch, protože když přijede sběrný vůz, nasedne Tolek z posledních sil na kolo a dojede jako poslední do rodné Vratislavi, kde čekají už jen na něho.

Zítra začnou všední dny

Postavy:
hokejista a úředník Mirek, vrátný stadionu Šory

Děj:
Mirek se připravuje na zápas, rozdává volňásky, nechá se stříhat. Už má také nejvyšší věk na odchod do sportovního důchodu. Vzpomíná, jak s hokejem začínal. Potkal tam svou první přítelkyni, kterou v noci zavedl do šatny. Tým se stával slavnějším a on poznal Olgu, kterou si vzal. Pak se vrací domů, po obědě ho žena budí a on jde na zápas. V zápase se mu vůbec nedaří. Tribuna na něho křičí, že je srab. Rozkřičí se na trenéra, aby ho už nestavěl. Umyje se, převlékne a jde domů, téměř smířený se svým novým životem.

Žluté růže

Postavy:
paní Bendová, její syn Zdeněk, muž Václav

Děj:
Z Prahy přijedou paní Bendové oznámit, že její syn se zabil na Kavkaze. Paní Benová vzpomíná, jak jí syn poprvé oznámil, že bude lézt, jak se o něj strachovala i jak jí oznámili, že zahynul její muž, jenž připevňoval lidem hromosvody a nepřivázal se. Paní Bendovou po pár dnech našli v bezvědomí. Po propuštění z nemocnice dostala od pojišťovny za Zdeňkovu smrt peníze, ty pustila po řece. Pak nechala Zdeňkovi konečně dodělat podkrovní pokojík a nechala si přivézt z Prahy jeho věci. Tři měsíce před výročím jeho smrti psala horolezcům, aby na náhrobek do hor dopravili žluté růže, Zdeňkovy nejoblíbenější. Odpověď však byla záporná. Paní Bendová se připravovala na cestu do hor sama. Po cestě k Hoře smrti postupně odkládala svůj náklad, nakonec ale k náhrobku došla a květiny tam položila.

Hodinky s vodotryskem

Postavy:
cyklista Martin a Otek

Děj:
Martin měl jet po válce závodit do Švýcarska. Má jen staré kolo značky Favorit, ale Otek mu věří. Ve Švýcarsku se šel projít s dalším cyklistou Myškou a v jedné výloze uviděl značkové zlaté hodinky, kterým doma přezdívali hodinky s vodotryskem. Zatouží je mít. Ráno před závodem mu Otek oznámí, že jestli vyhraje, vezme si na focení místo Favorita jeho La Perle a budou z toho peníze. Martin se tomu jen směje, ale nakonec závod v dobré formě opravdu vyhraje. Na focení si nechá svého Favorita, protože mu to přijde nefér, aby ho měnil. Tím se definitivně připravil o své hodinky.

Nejhezčí den Daniela Groussarda

Postavy:
Daniel Groussarda, Jarda Zelený, staršina Dolejš

Děj:
Do českého závodu se přihlásí i Francouz Groussard. Všichni myslí, že je dobrý, také na začátku jede ve špici, ale brzy se unaví a už nemá síly. Jardovi se ho zželí a jede s ním na konci, ve městě ho nechá jet předposlední. Francouz lituje, že se tam přihlásil, byl to jeho první závod. Pak potká staršinu Dolejše, chytí se ho a tak dojede do cíle. Nakonec dojede jako poslední, ale i tak ho všichni podle zvyku uvítají. A Groussardovi to připadá jako jeho nejlepší den v životě.

Olympijské hry

Postavy:
Jakub Novák (redaktor sportovního deníku)

Děj:
Jakub rybaří na Berounce, pak si uvědomí, že musí na stadion. Odletí tedy svou lodí. Tam si chvíli zaběhá a jde na setkání do hotelu s hosty z planety F. Jsou vysocí, rychlí běžci, neznali válku. Také měli olympijské hry, ale posuzovali navíc i podle talentu. To Jakuba zaujalo. Pak se vrátil domů k ženě a dětem.

Zmínky o minulosti:
Coca-Cola, kterou kdysi vynalezli Američani.

Představy budoucnosti:
Dopravní prostředek - lodě (vesmírné), které nemají hodnotu, takže se nekradou, k jídlu mimo jiné výživné tabletky masa, teď už mírumilovná země, jednotná řeč Země, návštěvníci z jiných planet, potrubní pošta, zápasy se už nedělí na amatérské a profesionální, do hry se dostanou všechny země a hráči, protože už není rozdílů ani chudoby, po výhře se nehraje hymna a nevyvěšuje vlajka, aby se národy nepovyšovaly.

Jak to člověk prohrál a potom vyhrál

Postavy:
Belgičan Van Ivens

Děj:
Belgický cyklista je velmi sobecký a nebojí se podvodů při hře. Pod různými záminkami ostatním cyklistům zhoršuje podmínky a závod, ale nakonec na to sám dojede. Jede s dalším cyklistou Žánem, pro něho to je přímo srdeční záležitost, protože cílem je jeho rodné město. Ale Van Ivens ho porazil. Druhý den však nejel v přední skupině, a to ho stálo umístění a hrozně jej to štvalo. Dostal svou lekci.
Peloton přijel k řece a všichni sesedli z kola a šli se koupat, protože bylo horko. Pak šli na třešně. Potom se trhl Belgičan Hufkens. Všichni čekali, kdy odpadne, on však v cílové rovince zamířil k dívce s kyticí.

"Bylo to snad gesto, ale bylo to také jakési vybočení z řady, kdy člověk vítězí. Možná, že tím chtěl udělat té dívce radost. Možná že se mu líbila. A možná že tím chtěl také něco říci. (...) A teď vím, že člověk v tom spěchu a shonu dne má klidně vystoupit z nabité tramvaje, do které se těžko dostal, a vylézt třeba u květinářství. Že má zamávat modrým balonkem na znamení, že dosud žije. Že má aspoň občas podat spolujezdci v životě pomeranč anebo vodu z láhve."

Vlajka s medvědem

Postavy:
lyžař Toman, sedlák Batho, mluvka Petr, vystudovaný sportovec Matěj

Obsah:
Naše čtveřice běžela orientační běh se střelbou na konec. Ze začátku se jim docela dařilo, i když je Petr zpomaloval. V cílové rovince padl k zemi. Batho mu dal facku, aby se sebral. A tak došli až ke střelbě. Petr tam dostal místo 10 nábojů 15, nakonec je všechny použil a touto zásluhou vyhráli vlajku s medvědem. Petr si najednou uvědomil, že ostatní hlídky běžely nadarmo.

Kopnutí za 3000 dolarů

Postavy:
český mančaft, profesor Václav Hanousek

Děj:
Český mančaft je na zápase v New Yorku a při tréninku se k nim připojí neznámý muž s kufříkem a vyprosí si účast. Dostane šanci vstřelit si gól. To ho natolik potěší, že celý mančaft nakonec pozve na večeři. Byl to bývalý fotbalista. Na večeři jim vyprávěl, že v západních Čechách hrával fotbal a že vedle hřiště byla lípa, kam se chodil učit. Pak odjel z Čech a už se tam nevrátil. Fotbalisté se opijí a dostanou, nač si ukážou. Po návratu do vlastní země hrají jednou další zápas, je zima a sychravo, ale na tribuně si všimnou pana Hanouska a pozvou ho do kabiny, i když ne všichni se chtějí k Američanovi hlásit. Pan Hanousek si odtud odveze sklenici od hořčice a jede se podívat na lípu. Vypravěč se pak od svého přítele lékaře dozví, že při návštěvě u pana Hanouska našel mezi světovými uměleckými unikáty i onu skleničku.

Závěrem

Jakýsi předěl od autorovy předchozí specializace, od reportáže k útvaru povídkovému, v němž se později dopracoval k osobité a svérázné výpovědi o životě a době. Témata a látky, které předtím nasbíral na reportérských stezkách. Věci závažné a programové v jeho pojetí. Mění jména, může tedy vše popsat do nejmenšího detailu a pravdivě. Příběhy jsou faktografické, pravdivé i v dokumentárním smyslu. Soustřeďuje se na rysy a problémy, které představují jakousi odvrácenou stránku sportovní slávy, popularity, novodobého gladiátorství. Na to, co je skryto tribunám, fanouškům a kibicům, ale co přesahuje i rámec sportovních rubrik novin a časopisů.

Prostý záznam situace, psychologie postav (Na silnici k Vratislavi, Hodinky s vodotryskem).
Drobná humoreska (Nejhezčí den Daniela Groussarda).
Důraz na morální stránku věci a na kladné vlastnosti jako je kamarádství, soudržnost, solidarita a vzájemná pomoc (Vlajka s medvědem, Jak to člověk prohrál a potom vyhrál).
Obecnější lidská situace a problém spjatý sice se sportem, ale současně také přesahující jeho hranice (Žluté růže, Odpusť nám naše viny).

Hledá svůj výraz i kompozičně, stylisticky a v oblasti slova a slovesnosti. Mnohem větší důraz na dialog, ale i jako vypravěč se snaží co nejvíce přiblížit hovorové podobě češtiny, třebaže ne vždy s plným zdarem - výrazy z obecné jazykové polohy někdy působí násilně až silácky, jeho stylizační umění se teprve vybrušuje a hledá si svou míru.
Ví o dobrém i zlém, ale nesoudí, vnímavost a moudrost, s níž pohlíží na lidské chování.

Jednotlivé příběhy obsahují nespisovné koncovky či tvary slov (přibejvat, nějakej). Děj je u většiny chronologický, místy se objevuje retrospektivní vzpomínky na minulost, která dané situaci předcházela.

Ich-forma: příběhy 2, 4, 6, 7, 11, přičemž 7. a 11. příběh je vyprávěn za skupinu lidí
Er-forma: příběhy 1, 3, 5, 8, 9, 10.