Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• lyrickoepická básnická skladba se čtyřmi zpěvy a dvěma intermezzy

Stěžejní dílo našeho nejvýznamnějšího romantického básníka je lyrickoepickou básní, označovanou jako erbovní báseň novodobé české poezie.

STRUČNÝ ROZBOR:

Tematické okruhy: májová příroda, láska
Časté motivy: smrt, láska, smysl života
Verš: jamb
Rým: střídavý, obkročný, sdružený
Rytmus: pravidelný, střídání krátkých a dlouhých slabik
Jazyk: spisovný, srozumitelný, opakování slov, hlásek a veršů
Obrazná pojmenování: mnoho metafor (bledá tvář luny), řetězce oxymór (zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas)

DĚJ:

Večer prvního máje sedí na břehu jezera Jarmila a vyhlíží člun s Vilémem. Člun se rychle blíží a dívka padá milému na krk, ale pak zjistí, že to je jen jeho přítel nesoucí zprávu o Vilémově popravě. Vilém bude příštího dne popraven za vraždu svého otce, jehož neznal. Když Viléma v mládí otec vyhodil z domu, dal se Vilém mezi loupežníky, a pak - jako "strašný lesů pán" - zabil svého otce, protože mu svedl Jarmilu. Vilémův přítel po předání zprávy zase odejde. Jarmila se v zoufalství vrhá ze skály do jezera. Vilém je ve vězení a uvědomuje si, že je to jeho poslední noc v životě a očekává s hrůzou následující den. Přemýšlí o smrti a posmrtném životě a děsí se ho. Do těžkých chmurných myšlenek zapadne na okamžik jasným paprskem vzpomínka na milenku. Vilém také vzpomíná na své mládí a minulost. Jednoho strážníka zajímalo, co vězeň dělá a přišel si ho poslechnout. Poté, co slyšel Vilémovu samomluvu, se už nikdy neusmál. Duchové se mezitím chystají, až mezi sebe přivítají Viléma. Celá příroda mluví o tom, co mu přichystá na uvítanou. Opuštěná tlupa loupežníků truchlí v lese pro svého pána. S ranním sluncem se probouzí radostně celá příroda a z města vychází průvod vojska s odsouzencem. Odsouzenec naposledy pozdravuje matku zemi a loučí se. Pak je sťat a jeho tělo je lámáno na kole. Po letech cestuje Karel Hynek Mácha tímto krásným krajem a jeho kůň se zastaví na místě, kde byl Vilém popraven. Básník se ptá na Vilémův osud a lituje jeho ztraceného života. Ztotožňuje se s Vilémem.