Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• část celku Obrazy ze života mého
• zahájeno ouverturou, následuje dějství první, intermezzo, dějství druhé a finále
• příběh tragické lásky k umírající dívce
• ich-forma - hlavní postava - Mácha
• dílo se setkalo s odmítavou kritikou kvůli popisu prostředí, ve kterém žila chudina
• archaismy, německé věty
• v klíčových momentech autor opakuje popis Márinčina otce

Vale lásko ošemetná!
Adieu! - Lebe wohl!

OBSAH:

Ouvertura
Básníkovy pocity při západu slunce

Dějství první
Básník se květnového večera prochází Kanálskou zahradou. Spatří žebráka, který obdrží almužnu, jen když hraje na housle. Projde kolem něho, i když mu nemá co dát, a žebrák mu předá dopis od své umírající dcery Márinky, která se s básníkem touží setkat.

Intermezzo
Opěvování vzdálených jasných hvězd.

Dějství druhé
Básník navštíví Márinku v jejím žalostném obydlí a povídají si. Její otec býval bohatý, ale později zchudl a oženil se s macechou, která nemá Márinku ráda. Místnosti dominuje klavír, na který dívka hraje básníkovy písně. Poprosí ho, aby ji ještě dnes přišel navštívit. Později se loučí, protože básník musí odejít za svým nemocným přítelem, a vědí, že se loučí navždy.
V září se básník vrací do města, kde právě probíhá Márinčin pohřeb. Po této události hrál její otec na hřbitově na housle a za měsíc ho našli utopeného.

Finále
Báseň vyjadřující smutek nad smrtí.

HLAVNÍ POSTAVY:

básník - citlivý, odlišoval se od společnosti, čestný
Márinka - krásná, smrtelně nemocná, obdivovala básníkovy verše

CITÁT Z KNIHY:

Poslední řádku sloky té nelzelo jí dozpívati, jen fortepiano proneslo nápěv písně té, ona dutým, hlubokým hlasem dokončila:

   v hrobě tvá milá leží -

a sklesnouc v náruč mou položila tvář svou na horoucí čelo mé; ona věděla pevně, že se neuvidíme více.
"Marinko, buď sbohem!" pravím namáhaje se pokojně vyhlížeti.
"Sbohem!" odpoví ona a jaksi slavně stojí přede mnou v celé kráse své; já se shýbnu k ruce její, než ona sehne se na prsa má, a první i poslední políbení hořelo na rtech mých. Fortepiano, jako by samo od sebe počalo, hrálo píseň:

   Tam na hoře holoubátko.

VLASTNÍ NÁZOR:

Dílo působí smutně a dojemně, je obdivuhodné, že básník vzhledem k okolnostem dodržel svůj slib a odešel za přítelem, přestože mu umírala dívka.