Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V chrámě

Půlnoční vstal měsíc nade Pražský chrám,
Smutný v pustém chrámě já jen stojím sám
A bledá měsíce slzí plný svit
Ve mých jenom ňadrech trudný budí cit.
Či ostatních? - Ne! - svit jeho čili stín
Nepronikne rakví ni hrobový klín!
Nezaplaší noc, a nezaplaší sen,
A nevzbudí bouřní mrtvým srdcím den,
Jen po sochách hrobky barví mrtvá zář
Korunu nevěrnou i kamennou tvář,
Míhá se po lících neprobuzených
Co utichlý pláč, ba co lehounký smích.
Při každého nohou kamenný spí lev
Co umdlelá síla i ukrotlý hněv.
Slávy zašlé stín, ba půlnoční i strach
Obletuje otců mých zlehčený prach.
Nešťastného syna však praviceť mdlá
A síla úst jeho skřípění jen má.

Iduna

Iduno! má Iduno!
Pro tebe vždy se soužím, Ty jasná noci luno,
Po světle tvém jen toužím!

Tam panoš lesem bloudí
V smutném vždy naříkání,
V zvuky, jež z harfy loudí,
Mísí se větrů lkáni;
Kde v lese v hradě pustém
V noc šerou sova stůně,
Provívá listu šustem
Zpěv jeho k plné luně:

Iduno! má Iduno!
Pro tebe vždy se soužím,
Ty jasná noci luno,
Po světle tvém jen toužím!

Zní krajem chřestot zbraně,
Nepřátelé se blíží.
"Panoši! tryskem na ně!"
Mnohý se s koně sníží.
Pod nimi zem se třese;

Však rykem panoš zpívá -
Tak při potoku v lese
V bouř hlas slavíka znívá:

Iduno! má Iduno!
Pro tebe vždy se soužím;
Ty jasná noci luno,
Po světle tvém jen toužím!

Jest bitva bojována,
Panoš se s oře sníží;
Pouť jeho dokonána,
Dřímota zraky tíží,
Již dubec na něm stojí,
A srny na tom hrobě,
Kdy den půlnoc s dnem pojí,
Pasou se v tiché době.

Iduno! má Iduno!
Spojen s tebou přebývá;
Ty jasná noci luno,
V tvém světle se slunívá.

Večer

Zašlo slunce již za hory,
Poslední červánek plane
Nade hvozdem, ptactva sbory
Utichly, jen větřík vane,
Pohrávajíc dubů s listem,
Bezebarvá vlnka hrá
Přede mnou v potůčku čistém,
Ve větru zní harfa má.

Jak když zašlo slunce jasné,
Noc když roucho rozprostírá,
Poslední jak svit uhasne,
Neb nad lesem jak umírá;
Ohlas zvonku poslední
Když u večer s vížky zní,
Neb jak růže v háji zvadne:
Tak tys klesla v lůžko chladné.

A nad skalou luna bledá
Oblaky šedými plyne,
A co truchlorouška šedá
Kolem ní se mlha vine.
A tou mhou zář hvězdy zlaté
Světův vyjasňuje chrám -
V chrámě ticho - ticho svaté -
Snad je Bůh v něm sám a sám?