Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lovecká

Hurá!
Tak vesele jasný uvítán buď den,
Jenž modrém se na nebi zdvíhá,
Ven ze dvoru temna, u prostoře jen
Tam veselo nám; jen ze dvoru ven,
A hlučno ať zpěv se rozlíhá,
By hluboký přírody zaplašil sen! -
Hurá! hurá! hurá!

Hluboký mrtvého lovce je sen,
Jej nevzbudí k honbě již veselý den;
Teď živi, teď k honbě, teď veselo jen!
Hurá! hurá! hurá!

Viz, zelený jak se na lovce tam bor
Tak vábně a radostně dívá;
Již zpěvem každý se probudil tvor,
I ozvěna hlasně od dalekých hor
Co daleký zpěv se ozývá;
Ji probudil ze sna náš lovecký sbor.
Hurá! hurá! hurá!

Ba milý je život a milý je bor,
Je nerad opouští uhoněný tvor;
My živi, my k honbě, my lovci jsme hor.
Hurá! hurá! hurá!

Již v prostoře; v dálce za námi je ves,
Náš sbor se již lesem prodírá,
Viz jelen! tu rána na ránu a ples,
Zvěř prchá, leč raněnu dohonil pes,
A lapený jelen umírá,
A vesele hlučně se rozléhá les:
Hurá! hurá! hurá!

Již padl a neslyší vrahů svých ples,
Víc nikdy svůj rodný již neuzří les.
Nám kořist, nám honba, nám veselo dnes;
Hurá! hurá! hurá!
Hurá!

Noc

Temná noci! jasná noci!
Obě k žalu mne budíte.
Temná noc mne v hloubi tiskne,
Jasná noc mne vzhůru vábí;
Temné hlubiny se hrozím,
Ach! a k světlu nelze jíti.
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám já toužím tam světla ve říši!
Ach, a jen země je má!
Člověkem jsem; než člověk pohyne,
Ve své mě lůno zas země přivine,
Zajme, promění a v postavě jiné
Matka má, země, zas mě vydá!
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám budu toužiti světla ve říši,
Ach, a jen země bude má!
Květinou-li mne životu navrátí,
List můj i květ můj k světlu obrátí.
Však, ach, jen země zas, tma mě uchvátí,
Světla ve stany jiti nedá!
Vy hvězdy jasné! - Vy hvězdy ve výši!

Cizinec

Cizinec bydlí na pusté skále,
Slunce mu sotva zasvítá!
Chlad a mlhy tam panují stále -
Květina tam nevykvítá!
Studený vichr s kadeřmi pohrává,
Zmrtvělý kolem mu svět,
Čas ubíhá i opadává
Mladostí cizincovy květ.

Jakž možno jen, že si nezoufá?
Jak zlomená květina vadne.
Štěstí proň, že v nic nedoufá
Než - v klidný růvek v zemi chladné;
Nač také by čekal více?
Vzdálen jest od svých srdcem - myšlenkou
O lásce sen byl jeho milenkou,
On sám zhaslá - jen doutnající svíce!

Zem studená ho skryje,
Kde? - Zda hrob jeho komu znám?
Neoželen tam kdesi shnije -
V hrobě jak v životě - jen sám!
Plakat proň žádný as nebude,
Jakž u domácích bývá -
Cizinci jen vichr zahude
A někdy v noci sejček zazpívá!