Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Bože! Co jsem to vlastně chtěl?" - takovou větu použil asi každý z nás jistě mnohokrát. Vždyť takové zapomínání je neodmyslitelnou rutinní záležitostí člověka. Všem leze na nervy, přichází v nevhodných situacích a celkově nám znepříjemňuje naši existenci. Avšak občas nám může přijít i vhod. Ale ať se snažíme jakkoli s touto "chorobou" bojovat, tak přece nad námi má vždy jen navrch ta hlava děravá.

Totální výpadek paměti dokonce může vést i k velmi komickým okamžikům. Třeba si takhle sedíte tiše ve školní lavici při hodině občanské výuky a pozorujete vašeho třídního učitele, jak se za katedrou rozčiluje, otráveně si cosi mumlá pod vousy, převrací celý stůl vzhůru nohama a nakukuje všude možně.
Jeden ze studentů se ptá, co vlastně se to pan profesor snaží najít. Odpověď zmateného pedagoga zacuká koutky úst všech diváků. Jedná se samozřejmě o učitelovy brýle, které si celou dobu šťastně hoví na jeho bujné pleši.

I z rodinného nákupu může vzniknout trvalé trauma. Po tom, co mladý jedinec vejde do obchodu a začne obdivovat zemědělské produkty, se vzdálí od rodinného kruhu a jeho matka zapomíná, že nepřijela nakupovat sama...
Ten den se mi navždy vryl do paměti. Dodnes mi nahání regály s jablky hrůzu. Můj vztah s matkou už nikdy nebude stejný jako dříve.

Pak tu jsou takové případy, které vám místo úsměvu vykouzlí na tváři výraz znechucení. Například takový nespláchnutý záchod, nevynesené smetí nebo nepřebalené děcko.

S pamětí je to dost těžké. Lidský mozek dokáže uchovávat neuvěřitelné množství informací, které se v něm dennodenně zachytávají jako odpadky v rybářské síti. Proto je občas snazší si tu "díru" v síti sám vytvořit a jednoduše zapomenout, nemám snad pravdu?