Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Votobia v Olomouci roku 2005. Počet stran: 58. ISBN: 80-7220-239-1.

TÉMA, MÍSTO A DOBA DĚJE:

• odehrává se se v okolí Bezdězu a Doks, samozřejmě i ve vězení, 19. století
• atmosféra nádherné jarní krajiny
• popisuje nešťastnou lásku Viléma k Jarmile; Vilém zabil otce, jenž svedl Jarmilu, a ta (jakmile se to dozvěděla) spáchala sebevraždu; Vilém nakonec skončí na popravišti

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Jak může láska pořádně zatočit s životem, až jsme schopni učinit i hrůzné činy.

ŽÁNR:

Jedná se o lyrickoepickou báseň.

KOMPOZICE:

• 4 zpěvy, 2 intermezza; složitější vnitřní struktura
• er-forma; autor verši popisuje, co se děje
• probíhá chronologicky, také retrospektivně (vzpomínky)
• ke konci autor vstoupí do děje jako poutník Hynek

OBSAH:

1. zpěv začíná popisem jarních znaků u jezera, u kterého čeká Jarmila na svého milého - Viléma. Po chvíli spatří člun a v domnění, že je to její milý, jde mu vstříc. Avšak je to někdo jiný, posel, jenž Jarmile sděluje tu strašnou novinu: Vilém zabil svého otce a zítra se má odehrávat poprava. Jarmila si to vykládá za svou vinu, před nedávnem ji totiž Vilémův otec svedl, a tak se mu za to Vilém pomstil. Jarmila to ovšem neunese, spáchá sebevraždu skokem ze skály do jezera.

2. zpěv se odehrává ve vězení. Vilém zde vzpomíná na domov, na otce, který jej vyhnal mezi loupežníky, kde se stal Vilém dokonce jejich vůdcem, na Jarmilu, jež byla otcem svedena, ale poté se otci pomstil a kvůli tomu tady je; zabil svého otce, udělal tak veliké protispolečenské gesto. Přemýšlí také o životě, nemá chuť zemřít, zabývá se filozofií, co bude po životě. Nakonec zjistí, že po životě není žádné nebe ani peklo, jen věčná tma, nic. Strážný, jenž ho poté přijde zkontrolovat, s Vilémem soucítí a rozbrečí se.

1. intermezzo - zde zahraje Vilémovi soubor duchů o tom, jak zemře a jak ho uloží do země.

3. zpěv je závěrečný. Vilém odchází na popravu, vzpomíná na krásný život, jak je krajina kolem nádherná (oblaky na obloze, zeleň na zemi), má obrovskou touhu žít, leč beztak je popraven. Jeho tělo je vpleteno do kola a hlava nabodnuta na kůl.

2. intermezzo - žalostný zpěv loupežníků nad pádem svého vůdce.

4. zpěv je jakýmsi epilogem. Po sedmi letech přichází poutník Hynek (autor) na místo popraviště. Ve zdejší hospodě se dozví celý ten příběh o Vilémovi a Jarmile. Odchází, ovšem 1. máje se sem opět vrací, aby politoval nad osudem Vilémovým a srovnal jej s tím svým.

BÁSNICKÉ PROSTŘEDKY:

• metonymie (hrdliččin hlas zval ku lásce)
• metafora (bledá tvář lůny)
• oxymóron (zbortěné harfy tón)
• apostrofa (Ach zemi krásnou, zemi milovanou...)
• epiteton (konstans - bělavé páry; ornans - růžový večer)
• personifikace (jezero zvučelo temně tajný bol)
• přirovnání (co slzy lásky)
• pleonasmus (modrý blankyt)
• kontrasty (tma X světlo)
• gradace (temná noc; temnější mně nastává)

ZAŘAZENÍ DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY:

Jedná se o vrcholné Máchovo dílo. Na skladbě počal pracovat již od roku 1834 (vyšla 1836) a původně měla být věnováním Pražákovi, pekařskému mistru Hynku Kommovi, s nímž Máchův otec obchodoval.

POSTAVY:

Jarmila - mladá, zamilovaná, citlivá; spáchá sebevraždu kvůli Vilémově otcovraždě
Vilém - mladý, přemýšlivý; vůdce loupežníků; otcovrah; zamilován do Jarmily; miluje život
Hynek - představuje autora Máchu; poutník; sehrál hlavní roli ve 4. zpěvu

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Dílo mne velice zaujalo, i když občas se v něm vyskytovala tak trochu nesmyslná přirovnání (umřelé hvězdy svit), která jsem hned nechopil, jinak byly zpěvy poměrně srozumitelné. Hlavně ten závěr mě zaujal, jak autor sám vstoupí do děje, což bývá u romantických pisatelů obvyklé (např. Byronova Childe-Haroldova pouť, kde hrdina zde zpíval s autorem). Máj tedy hodnotím celkově kladně.