Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství Mladá fronta, Praha, 1986, 41 stran

HLAVNÍ POSTAVY:

Vilém - zamilovaný, cítí vinu, nevyrovnaný, postrach lesů
Jarmila - zamilovaná, zoufalá
otec Viléma - nečestný, špatný

OBSAH:

Otec Viléma zavrhl svého syna, proto se z Viléma stává "hrůzný lesů pán". Vilém a Jarmila se milují, Jarmila byla předtím svedena jiným mužem. Vilém ho zabil, aniž tušil, že je to jeho otec. Vilém je odsouzen a popraven, Jarmila se utopí v jezeře.

ZNAKY:

Lyrickoepická báseň, "tragédie tří lidí".
Skládá se z věnování, 4 zpěvů a 2 intermezz.

Bohaté umělecké prostředky:

• originální změny pojmenování: májový večer - večerní máj
• zvukomalba, hudebnost verše
• metrum: novočeský jamb
• dynamické líčení přírody
• oxymoróny:
  dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
  zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
  zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
  zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
  zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
  vyhlasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
  to jestit' zemřelých krásný dětinský čas...

CITÁT Z KNIHY:

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech,
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vdech.

Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol,
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

MYŠLENKA DÍLA:

Úvaha nad smyslem života, autor do básně vložil svoji rozervanost, obviňuje společnost. Básník se na konci díla ztotožňuje s hlavní postavou:

Nynější ale čas jinošství mého - je, co tato báseň, máj.

I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály, co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály...

...To budoucí život můj. Kdo srdci takému utěchy jaké dá? Bez konce láska je! Zklamánať láska má!

Je pozdní večer - první máj -
večerní máj - je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
"Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Složitá, velmi pěkná báseň, plná subjektivních pocitů.