Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Finále

Vale, lásko ošemetná!
Adieu! - Lebe wohl!
Stará píseň; má známou notu.

Dobrou noc, ó lásko! zlatá číše,
naplněná smrtonosnou slastí!
Tvoje krásná, klamuplná říše
nebude již nikdy mojí vlastí!
Miloval jsem na noc vzešlé světy -
jasné světy z jitra doplanuly.
Miloval jsem z jara krásné květy -
bujné větry pryč je zavanuly.
A tak vše, co radosti mi neslo,
láskou mojí v brzkou zkázu kleslo!

Ještě jednou v mladosti mé kraje
zpět mě vedlo mdlého slunce zlaté;
v snů mých říši, ony stíny svaté,
kde jsem bloudil, jako dítko hraje.
Mrtvo kolem - pustota jen pouhá.
"Vše mladosti mé uvadlo kvítí?"
'Bez slunce květ nemá zniku, žití;
slunce zašlo a noc byla dlouhá!'

Pláči hořce. "Proč, ó slunce jasné,
an tě sotva mdlý můj zrak uhlídá,
již tvá záře zase mi zahasne?!"
'Hasne! hasnej' ohlas odpovídá;
a již tma se kolem rozprostřela.
Chtěl jsem kvítí - noc jen slzy měla.

Teď jsem tichý; harfa bezestrunná
zavěšena v kobce otců přešlých;
tichý, jak v zásvitu světů vzešlých
nade hroby noc je stříbrolunná.
Však co chová harfa v zpustlém klínu?
Kdo mi tajné její žely poví?
Kdo vyřekne a kdo ustanoví,
co noc tichá v bledém tají stínu?

Větřík vzdychne v harfy lůno duté,
a ta, ač již struny žádné nemá,
zalká zvuky nezapomenuté!
Vzplanou noci zraky žalonosné,
šírou zemi kryje slza němá!! -
Či ne slza? - Snad jen kapky rosné!