ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Mácha Karel Hynek (*16.11.1810 - †06.11.1836)

­­­­

Valdice

  • celá povídka
  • vyšla například v díle Romány a povídky

Wenn der Sterbende schon in Jene finstere
Wüste allein hingelegt ist, um welche die
Lebendigen ferne am Horizont, wie tiefe
Wölkchen, wie eingesunkene Lichter stehen,
und er in der Wüste einsam lebt und stirbt:
dann erfahren wir nichts von seinen letzten
Gedanken und Erscheinungen. Aber diese
Poesie zieht wie ein weiszer Strahl in die
tiefe Wüste, und wir sehen in die letzte
Stunde des Einsamen hinein.

Jean Paul

Na obzoru rozlehlé roviny, poslední za Jičínem před horami Krkonošskými, vylézal pod Kumberkem nevelký vojenský zástup bojovníků rozličného druhu, jakýchžto se v poslední polovici třicetileté války nemalé množství - jak císařských tak švédských - po Čechách toulalo a původem bylo nesčíslných menších šarvátek. U vycházejícím slunci se lesknoucí zbraň vystupovala buď na pahorky zástup obkličující, buď se skrývala za nimi, jakž buď po kopci neb dolinou se blížil. Posléze dostoupil roviny; byl to zástup císařských.
Nejpředněji jel císařský podplukovník. Celý jeho spodní šat byl ze žlutě vydělávaných jelenic šitý a černě vyložený. Žádná obyčejná kulka švédské střelby nebyla s to, aby brnění jeho prorazila, což mnohý důlek na kyrysu jeho dokazoval. Ocelová přílbice měla hledí, které bud zdvihnouti buď spustili se mohlo, a ocelový široký obojek na krk. Stehna i ramena krylo též ocelové odění, a ruce chráněny byly rukavicemi z článkovitého mosazu, uvnitř koží vykládanými; na nohou pak měl vysoké, pevné, svrchu po kraji přehnuté boty. Sedlo bylo vysoké a i uzdy byly tenkým ohebným železem pobity. Meč jeho byl dlouhý, rovný a širokou rukovětí opatřený, a v sedlu byly z každé strany dvě veliké pistole s německými zámky.
Perami na přílbici, řetězem na prsou a širokou, s pravého ramena k levému boku převázanou páskou červené barvy rozeznával se od následujících jej asi dvanácti kyrysníků. Za těmi jeli čtyři karabinníci, lehčeji oněch odění, každý karabinou, dvěma pistolemi a kordem ozbrojeni, a tudy více ku střelbě potřební, nežli k blízkému se s nepřítelem setkání. Pěší střelci a kopiníci šli za jezdci. Oděni byli kopiníci ocelovými náprsníky a železnými, břicho objímajícími pruhy; na hlavách měli přílbice bez hledí, po straně dlouhý kord a v rukou patnáct i osmnáct střevíců dlouhá kopí s ostrou špicí nahoře; anebo nesli kratší, nahoře podivně utvořené, pobité dřevce, které halapartnou nazývali.
Střelci byli oblečeni v krátké kazajky se širokými rukávy a široké krátké spodky. Nové pláště, které teď právě počínali nositi, byly přes ramena převázány; na hlavách pak měli klobouky nahoře užší než dole, s úzkou svislou střechou a uvnitř ocelí opatřené. Zbroj neměli žádnou; zbraň jejich byla krátká zkřivená šavle a pět střevíců dlouhá mušketa, tak těžká, že ji při střílení o dřevěné vidlice museli opírati. Vidlice a lunty, kterými se pro nedostatek zámků u muškety muselo vypalovati, naloženy byly na několika koních, na konci zástupu vedených; pročež se dá lehce pomysliti, jak zdlouha takovýto zástup musel cestovati a jakých příprav to stálo, nežli se i ten nejmenší boj mohl začíti.
Naposledy vylezlo hejno lehce oděných, karabinou a širokou šavlí ozbrojených Chorvatů, kteří v bitvách tu samu službu jako nynější myslivci konajíce, nejvíce rozptýlení a v největším nepořádku bojovali.
Dostoupivše roviny, zůstali státi, a setník Chorvatů, vysoký, silný mladík, přistoupil k podplukovníku.
"Tamto jsou Valdice," pravil nataženou rukou k polední straně ukazuje, "a vy jste mi slíbil, že mi bude povoleno tam se stavěti a zdržeti."
"Ano," odpovídal podplukovník; "rozmyslil jsem se ale, nepůjdete sám. Vezměte své Chorvaty s sebou, zdržte se - jak jste žádal - čtyry nebo pět dní, a pátrejte zatím pilně v okolí. Pak táhněte k západu, a písečnými doly pod Troskami a hrubou skalou stíhejte zástupy nepřátelské; k tomu se sbor váš nejlépe hodí. Já mezi tím časem zatočím se k východu, a po sedmi dnech sejdeme se v Mladé Boleslavi. Rozuměl jste?" Setník se uklonil.
"Mějte se dobře," pozdravoval podplukovník a táhl se svým sborem dále k východu.
Chorvatům opakoval setník vůli podplukovníkovu, a dal jim - dlouhou noční cestou unaveným - povolení k odpočinutí; oni pak s hlasitým plesáním poručení jeho přijavše, umístili se ve vysoké trávě, kolem malého pahorku, který právě na obrubě rozlehlé roviny ležel, v rovné linii se vsí Radimí a vycházejícím sluncem. Setník pak sám vystoupiv na pahorek a na prsou založiv ruce, hleděl smutně v rozmanitou krajinu.
Tesklivé muselo to býti upamatování, které bylo s to, aby tak hluboký smutek uvedlo v tak jaré srdce a takový zármutku výraz v tak kvetoucí tvář.
Byl silný vysoký mladík - jak jsem již pravil - setník ten; zbroj jeho byl pouze ocelový náprsník přes žlutý oděv, zbraň dlouhá zkřivená šavle a dvě pistole za černým pasem, ozdoby jeho zlatý na prsou řetěz, červená, s pravého ramena k levému boku převázaná páska, a dvě dlouhá péra na širokém klobouku, jedno bílé, druhé červené barvy.
Chorvati se s hlučnou radostí rozhostili pod pahorkem ve trávu, šaškujíce jednali někteří mezi sebou o rozdělení a vyměnění společně dobytého zboží, jiní, přikryvše obličeje širokými klobouky, pevně usnuli - byl sbor ten asi sto mužů silný - a setník stál sám jediný smutný na pahorku nad nimi. Sotva vyšlého slunce rudá zář opírala se o vysokou jeho postavu, ranní větřík mu pohrával s dlouhými kadeřemi, jež po náprsníku a po zádech mu poletovaly, a s perama na širokém klobouku; temné oko jeho rozhlíželo se tesklivě po daleké jitřní krajině.
Rozmanitost byla hlavní vnadou krajiny této; milostná spanilost a vážná velebnost byly v ní spojeny jako v obličeji jarého jinocha, který teď zasmutnělý hleděl v ni. Za ním na půlnoc a v levo k východu ležely v dálce u velikém půlkruhu hory Krkonošské, a temnomodrý stín střídal se po velebných stupních těchto s rudožhavým světlem prvního slunce. Po pravé straně setníka stínily - z temných vystupujíce dolů - temné kopce Kumburk a Bradlec se svými hrady, a za nimi, vysoko nad ně, strměla krásná hora Tábor. Z hluboké nížiny táhla se zpovolna vzhůru až k své ohromné výši, a na jejím daleko táhlém hřbetě střídaly se od paty až ku polovici její výše zelená pastviště se zlatem v dlouhých polích dozrávajícího obilí; od polovice však byla rozlehlá pole lemována temnými lesy. Sem tam se míhaly v ranní záři jednotlivé dvory a jiná stavení - buď v úrodné planině, buď ve stínu temnozelených lesů umístěná. Po její hořejší, o něco příkřejší polovici modraly se husté mladé lesy, a v příkrém čele hory vystupovaly místy šedé skaliny z temného houští, až na nejvyšším temenu se jí bělal málo rozeznaný kostel na obzoru rudého nebe co bílá skalina strmící na krvavém moři. Právě před setníkem, v polední stranu obráceným, byla daleká rovina, po nížto se úrodná pole s kvetoucími lučinami střídala; na obzoru jejím stál chlum Veliš, korunovaný zdmi starého hradu, a o něco blíže strměl holý kopec Zebin. Tak byla tato rozkošná krajina kol a kolem uzavřena, po níž teď smutné oko jinocha se ohlíželo.
Ačkoliv cit pohledem v krásnou krajinu, obzvláště v čase dozrávajícího obilí zbuzený, nikdy není pouze radostný, jakož vůbec žádný z citů lidských není čistý a bez přimíšení jiného, prvnímu odporného citu, žádná z vášní lidských bez přimíšení jiné, první protivné vášně; ačkoliv při pohledu tomto vezdy jakási neznámá touha, neurčitá tesklivost a tajný smutek se misí v radost z krásné krajiny: přece se zdála truchlivost mladého setníka ještě jiné míti příčiny, neboť oko jeho se zvláštním výrazem několikráte utkvělo na červených střechách kartauzu Valdického, který blíže pod kopcem Zebínským vyhlížel ze stínu ovocného stromoví nad vysoké, kartauz obepínající zdi. Truchlivě ležel rudý paprsek sotva vyšlého slunce na střechách těchto a nad celou rovinou vůkol nich.
Podplukovníkův zástup bylo ještě viděti v dolinách daleko pode vsí Radimí, po chvíli pěší střelce a kopiníky, až v záhybu dolu zmizel celý zástup do hustého lesa na pěšině ku hradu Pecce.
Hlas zvonku s vížky Valdické obrážel se o holý Zebín, smutný zpěv zazněl v uchu setníkově, čině ho pozorná na nějaký sbor lidí, daleko v rovině mezi poli a lučinami pěšinou ku klášteru kartuzianů se beroucí.
Byl to průvod pohřební; bílé šaty dívek malou rakev nesoucích míhaly se zelenými lučinami a černé korouhvičky vály nad nimi co dvé přeletujících havranů. Temněji a temněji zněl zpěv jejich, až posléze umlkl a celý průvod zmizel ve vchodu klášterním.
Dlouho tak stál mladý setník, u hlubokém - zdálo se - zapomenutí, maje oči upřeny na osamělé před sebou střechy, co zatím ostatní zástup kolem pahorku rozhostěný vždy veseleji si počínal. Když pak již i zvonek klášterní byl umlkl a hluboké slavné ticho se rozložilo nade půvabnou krajinou, setník sestoupiv s pahorku, poroučel přichystati se k odchodu. Hlučně se vzchopili Chorvati a asi po půl hodině byli již u Valdic.
Nežli setník lid svůj ve vůkolní chalupy rozdělil a některé z nich vyslal na zvědy pod zříceniny Trosek, jejichžto dvě věže v dálce na vysokých rozdělených skalinách co jelení parohy se zdvihaly: byla již jedenáctá hodina a znova zazněl zvonek s vížky klášterní. Ještě jednou napomenuv Chorvaty k pokoji a pozoru, odcházel setník a brzo vešel vysokými vraty, nad nimiž spojené C a W v kameně bylo vytesáno, u veliké klášterní nádvoří.
Po každé straně uvnitř dvoru stála studně. Naproti vratům celou délkou dvoru bylo průčelí kartauzu. Uprostřed byl kostel, do něhož několik stupňů zvýší velké dvéře vedly; po obou stranách v souměru byl zavřený vchod dovnitř kláštera. Na stupněch kostela seděly ženské atd.
Úzkými vraty na pravém úhlu nazad dvora vkročil poutník v jiný malý dvůr a po zelené pažiti vzhůru přistoupil ke zídce přes dva lokte vysoké, přes kterou bylo viděti na malý hřbitov a přes něj na cestu ku Praze. Celý hřbitov podobal se rozkošné zahrádce. Kolem zdi pnulo se bezové křoví, každý hrob byl obložen zelenajícím se drnem a posázen květinami počasí toho. Z růžových a jiných křovisek vyhlídal na každém hrobu černý křížek a mezi rovy se křížily stezky pískem posypané. Nazad hřbitova byl malý domek, byt hrobníkův; kolem nízkých oken a pod nimi okolo sedadel z drnu udělaných vinulo se vinné réví až po střechu, na které dvé hrdliček cukrovalo.
Bylo k jedenácté hodině a náramné parno. Hluboké ticho panovalo kolem, jen některá moucha bzučela po klesajících vedrem, ráno však pilně zalitých květinách. Jen časem zazněl pohřební z kostela zpěv a ze vzdálených lesíků volala kukačka.
Jinoch, opřev se lokty o nízkou zeď, pozoroval hrobníka, hrob kopajícího. Byl to šedivý shrbený stařec. Bílé vlasy mísily se v dlouhou šedivou bradu; oblek jeho byl černá vesta, takové spodky i punčochy, a bílá rozevřená košile. Šedivá kazajka a kulatý klobouk ležely na nejbližším rovci. Ač pro vysoké stáří velmi slabý se zdál, přece pracoval pilně a velmi pozorně lesknoucím se rýčem. Vstoupiv do vykopané jámy, nahrabanou hlínu stranou vyhazoval; po chvíli opět vylezl a úzkostlivě se všech stran vyměřoval hrob, zdali všude stejně široký a dlouhý jest; pak kopal dále.
Chvíli pokopav, jako dříve vstoupil v jámu, potom zase vyměřoval šířku a délku; a to tak pořade, až posléze šňůrkou, na jejížto jednom konci olůvko zavěšeno bylo, hloubku jámy vážil.
Opět opravoval a hladil a měřil i vážil, až hrob všude stejně dlouhý, široký, hluboký a hladký byl. Pak srovnával vyházenou hlínu, vyhrabané kosti vybíraje a skládaje v podlouhlou hromadu, kterou posléze přihladiv, ostrou lopatou pro okrasu lemoval a drnem přiobrousil. To vše s takou pilností a úzkostlivosti a, jak se podobalo, i s potěšením činil.
"Pomáhej Pán Bůh!" praví jinoch.
"Dejž to Pán Bůh," odvěce stařec...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 26.01.2017

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Cikáni, Cikáni (2), Cikáni (3), Cikáni (4)
-Intimní Karel Hynek Mácha
-Klášter Sázavský
-Máj, Máj (2), Máj (3), Máj (4), Máj (5), Máj (6), Máj (7), Máj (8), Máj (9), Máj (10), Máj (11), Máj (12), Máj (13), Máj (14), Máj (15), Máj (16), Máj (17), Máj (18), Máj (19), Máj (20), Máj (21), Máj (22), Máj (23), Máj (24), Máj (25), Máj (26), Máj (27), Máj (28), Máj (29), Máj (30), Máj (31), Máj (32), Máj (33), Máj (34), Máj (35), Máj (36), Máj (37)
-Máj (můj pohled)
-Máj (několika slovy), Máj (několika slovy) (2), Máj (několika slovy) (3), Máj (několika slovy) (4)
-Máj (rozbor)
-Máj (stručný rozbor), Máj (stručný rozbor) (2), Máj (stručný rozbor) (3), Máj (stručný rozbor) (4), Máj (stručný rozbor) (5), Máj (stručný rozbor) (6), Máj (stručný rozbor) (7), Máj (stručný rozbor) (8), Máj (stručný rozbor) (9)
-Máj (vlastní poznámky)
-Márinka, Márinka (2), Márinka (3), Márinka (4), Márinka (5), Márinka (6), Márinka (7), Márinka (8)
-Márinka (vlastní názor)
-Návrat
-Obrazy ze života mého
-Ohlas písní národních
-Večer na Bezdězu
-Znělky
Čítanka-Básně příležitostné
-Básně rozličné, Básně rozličné (2)
-Cikáni, Cikáni (2), Cikáni (3), Cikáni (4)
-Deník z roku 1835
-Karlův Týn
-Křivoklad
-Máj
-Márinka, Márinka (2), Márinka (3), Márinka (4), Márinka (5)
-Márinka (celá kniha / e-book)
-Ohlas písní národních, Ohlas písní národních (2), Ohlas písní národních (3)
-Pouť krkonošská
-Radost (Jitro)
-Rozprostřela chladná noc
-Valdice
-Večer na Bezdězu
-Víra, naděje, láska, spolehnutí (Jitro)
-Zlomky rozličné, Zlomky rozličné (2)
­­­­

Diskuse k úryvku
Karel Hynek Mácha - Valdice







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­