Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

V prvním zpěvu nás básník okouzluje krásou májové přírody, která má láskou podbarvený podtext. I Jarmila čeká na svého milence Viléma. U břehu spatří člun a dívka padá příchozímu kolem krku, ale poznává, že se to není ten, na koho čeká. Místo milence přichází Vilémův přítel a přináší zprávu, že Vilém "strašný lesů pán" bude příštího dne popraven pro zavraždění svého otce. Vilémův druh, který přinesl Jarmile tuto smutnou zprávu, vsedl do člunu a zanechal dívku jejímu osudu. Jarmila v zoufalství skočila ze skály do jezera. S ironií vrací básník v závěru vstupní milostný motiv: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

Ve druhém zpěvu je Vilém ve vězení, uvědomuje si, že je to jeho poslední noc v životě, a očekává s hrůzou následující den. Je spoutaný na rukou i na nohou. Přemýšlí o věčnosti, smrti, o posmrtném životě a děsí se toho, "co se nic nazývá". Do tmavých myšlenek vklouzne na okamžik jasným paprskem vzpomínka na milenku a Vilém šeptá: "Ach, ona, ona. Anděl můj! Proč klesla dřív, než jsem ji znal?" Vzpomíná i na své mládí, kdy ho otec vyhnal z domova a on se stal strašný lesů pán, také na celou minulost a zase se vrací k tomu, "co se nic nazývá". Byl tak zamyšlen do svých myšlenek, že ani nezpozoroval příchod strážníka, kterého probudil vězňův neklid a řinčení řetězů. Strážník se zaposlouchá do Vilémovy samomluvy a s hrůzou odchází. Celý výjev na něj působil tak, že ho od té doby nikdo neviděl, aby se usmál.

V prvním intermezzu se venku zatím chystají duchové na popravním místě, aby přivítali mezi sebe odsouzenou duši. Celá příroda mluví o tom, co mu přichystá na uvítanou: Žáby z bažiny ("My odbudem pohřební zpěv."), Vichr po jezeru ("pohřební hudbu vichr má"), atd.

Ve třetím zpěvu se objevuje kontrast nádherné přírody a těžkého Vilémova osudu. Z města vychází průvod vojska s odsouzencem. Za nimi se táhnou zástupy lidu. Když Vilém stojí na popravním místě, shlíží naposledy na tu krásu přírody a zdraví svou rodnou zemi. Pak je stať, jeho tělo je lámáno úd po údu na kole a na kůl je dána jeho hlava. Třetí zpěv končí připomínkou začátku.

Je pozdní večer - druhý máj -
večerní máj - je lásky čas,
hrdliččin zval ku lásce hlas:
"Viléme! Viléme!! Viléme!!!"

Ve druhém intermezzu opuštěná tlupa loupežníků truchlí pro svého pána. "Pán náš zhynul, zhynul, zhynul," naříkají nejprve šepotem, až dochází k řevu loupežníků.

Ve čtvrtém zpěvu do děje vstupuje sám básník, když navštíví místo sedm let po Vilémově smrti. Připadá mu, že jeho život je podobný Vilémovu osudu. Lituje ztraceného mladého života i svého vlastního, jelikož se do jisté míry s Vilémem ztotožňuje. Celý máj končí opět známou frází:

Je pozdní večer - první máj -
večerní máj - je lásky čas,
hrdliččin zve ku lásce hlas:
"Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"

HLAVNÍ POSTAVY:

Jarmila - poctivá dívka, oddaně čekající na návrat svého milence
Vilém - má představovat autora, autor s ním cítí. Žárlivý, pomstychtivý, bouří se proti společenským konvencím a soudu
Hynek - sám autor, zamyšlený a depresivní

UKÁZKA ZAUJETÍ:

Leč strážný nepohnutě stojí,
po tvářích se mu slzy rojí,
ve srdci jeho strašný žal.-
Dlouho tak stojí přimrazen,
až sebrav sílu kvapně vstal,
a rychlým krokem spěchá ven.
On sice - dokud ještě žil -
co slyšel nikdy nezjevil,
než navždy bledé jeho líce
neusmály se nikdy více.

JAZYKOVÉ ZPRACOVÁNÍ:

Objevují se zde mnohé básnické prvky, je použito hlavně básnické prózy a jazyka tehdejší doby. Rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené.
Gradace - temná noc, temnější mně nastává; metafora, personifikace - jezero zvučelo tajný bol; metonymie - Zve k lásky hrám, hrdliččin hlas.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Děj se odehrává především v přírodě někde v okolí Bezdězu a Doks. Také ve vězení. Někdy v 19. nebo 18. století.

JAKÝ PROBLÉM DÍLO ŘEŠÍ:

Dílo řeší problém tehdejší společnosti, touhy člověka po svobodě a lásce, schopnost obětování se pro ni.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Zobrazit soudy a nevolnost lidí v tehdejší době. Lidé by se měli zamyslet nad možnostmi svobody a nezahazovat zbytečně svůj osud. Taky láska dvou lidí, která na nesvobodu doplatila. Oslavuje se zde také krása májové přírody.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi líbila, ale musí být čtená v jiném prostředí, někde venku, kde lépe dojdou souvislosti. Také zde byly pasáže, kterým jsem nerozuměla. Děj má však rychlý spád a docela jednoduchý námět.