Menu
Hrabal Bohumil (*28.03.1914 - †03.02.1997)
Pábitelé
Jsem zase na huti. Už zdaleka vidím nosičku Jarmilku, jak vleče kbelíky s polívkou. Spěchám jí vstříc a tak se na ni zahledím, až klopí oči. Je v šestém měsíci, a když otevírá ústa, znovu se přesvědčuji, že jí chybí celá půlka chrupu. Ale ona je prostá, a tím kráska krásek.
Jdu podle ní a šeptám: "Tak Jarmilko, kdypak budeme mít svatbu?"
A ona odpovídá: "Až pokvete kravinec!"
Říkám: "Ale, ale! To už mě nemáte ráda?"
A ona beze zbytku tvrdí: "Ne, protože pořád tady po Poldovce lítáte, jako byste měl v zadku šípy."
Pokládám kbelíky, které jsem jí pomohl nést, dívám se na ni vyčítavě a ona klopí víčka. Vidím zduřelé kruhy, vidím ty jaterní skvrny...a ano! Má dneska ten bavlněný kabátek, převázaný provazem. Zdvihá oči a říká:
"Co na mě koukáte jako dědeček na voračku?"
Tak jí to vysvětluji: "Když vy jste na mě poslední dobou nějak chladná." Zdvihám kbelíky a nesu je dál, poněvadž se nesluší, aby těhotná ženská nesla takovou tíhu. Na rohu učňovské školy se Jarmilka opře o roh a zvrací. Když na mě obrací ten svůj ztrhaný obličejík, omlouvá se mi: "A už je to." A oběma rukama si potěžkává vystouplý život a dodává: "To víte, strejdo, jsem napakovaná."
Povídám: "Tak co? Ten váš, byl už u vás?"
Rozsvítila se: "Byl. Už jsem ležela v posteli, když přišli kluci z Cvrčovic a volali přes plůtek: ,Paní, je Jaruš doma?´Tak máma vyšla k vrátkům a povídá: ,I to jsou k nám hosti, pane Jaroslave! Copak to je za způsoby, holku nám nabourat a pak ji nechat?´
Jarmilka se zastavuje a přísní: "A víte, strejdo, co jí odpověděl?"
"To teda nevím."
A Jarmilka se rozkřikuje: "Řek mý mámě: ,No a co, teta, mám si dát nohu za krk?´Řekněte sám, hovoří takhle ženich?"
Zdvihám kbelíky a uznávám: "To tedy nehovoří, aspoň nemá tak hovořit."
"Tak vidíte, a to máme mít veselku. Ale já už za ním nepolezu. To všechno ta jeho máma. Ale já jí to nedaruju. Já tam jednou vletím a řeknu: ,tak tady ho máte, synáčka, strčte si ho... víte kam!´"
Zlobí se, ale to už vcházíme do jídelny, kde chlapi Jarmilku vítají: "Ty, holka, ty seš ale pěkně nasypaná. To jsi polkla tvrďák?"
Ale Jarmilka se nedá: "Jen, jděte, pacholci, jděte! Každej ze sebe dělá, že je svobodnej, a když s ním ženská trošku pohovoří, tak jí uděláte vostudu, a navíc posíláte domů anonymní dopisy, že leze za ženatejma chlapama!"
Jarmilka křičí, ale usmívá se, dokonce je potěšena. Zná je a oni zase znají ji. Chlapi ji hladí po ramenou, a ona, jak uhýbá, rozlívá polívku. Hrozí sběračkou: "No tak! Že ti dám na držku!"
Zdroj: Zuzana Patócsová, 11.09.2002
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Bohumil Hrabal - Pábitelé
Aktuální pořadí soutěže
- mohr55 (1,5)
- Jana Lotus (1,0)
Štítky
foto konkretni Dobby kurt věcný význam přestávky trabant rose ukradený obraz eliáš Vánoční příběh daidalos spravedlivost Josef Hora boží bojovníci Nekonečný pád Džamila a.e.poe přitel človeka Bonnie Bryantová Planeta opic Valérie a týden divů de Vega evropa armstrong tajemství karet hri prima holka babička šukala Kazi a teta
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 702 891 294
Odezva: 0.03 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí