Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Hynek v Praze roku 2000 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 106. ISBN: 80-86202-81-X.

OBSAH:

Knížka humorným stylem vypráví o životě autorových rodičů v nymburském pivovaru. Celý příběh je psán v první osobě v podání Mařenky (tak ji nazývá manžel), tedy Hrabalovy matky.

Ta je vdaná za stydlivého správce pivovaru Francina, jenž se k živelné a neposlušné manželce moc nehodí. Vlastně si ji vzal jen kvůli jejím překrásným vlasům, vyhlášeným po celém městě. Autor tak postavil oba rodiče do viditelných kontrastů.

Celá knížka se skládá z několika historek, které na sebe nenavazují - například jak se v pivovaru pořádala zabíjačka a Mařenka celou dobu hltala vepřové maso, i když Francin vůbec jíst nemohl a pouze přikusoval suchý chléb.

Zdánlivě poklidnou atmosféru pivovaru přeruší návštěva "na čtrnáct dní" strýce Pepina, který nedokáže mluvit normálně, ale žvaní pořád a pořád a ještě k tomu strašně huláká. Švagrová Mařenka se s ním ale brzo spřátelí, protože jsou oba trochu zvláštní. Pepin u nich nakonec zůstane napořád.

Název knihy je odvozen od toho, že se všechno stříhá, krátí. Mařenka s Pepinem módě propadnou naplno - krátí dokonce i nohy u židlí nebo koňský ohon. O co krutější to je však ztráta pro Francina - jeho manželka se rozhodne zbavit se svých dlouhých překrásných vlasů, ostříhá se... Proto Postřižiny.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Mařenka - mladá žena utržená ze řetězu, nikdy neví, kdy přestat; pořád dělá nějakou neplechu, zlobí občas jako dítě; autor si tak dokreslil postavu své matky jako nezkrotný živel, radujícího se neustále ze života
Francin - ač má svoji ženu velmi rád, nikdy ji nezkrotí; nechce se smířit s její povahou, neustále ji poučuje, že tohle by slušná žena nedělala...

UKÁZKY Z KNIHY:

Když jsem šlápla do pedálů, pan Boďa se mnou chvilku běžel a přidržoval mi vlasy, aby se mi nedostaly do řetězů nebo do drátů. A když jsem nabrala dostatek rychlosti, pan Boďa hodil do vzduchu cíp mého účesu, jako se vyhazuje do vzduchu hvězda nebo drak do nebe, a zadýchán se vracel do krámu. A já jsem jela a vlasy za mnou vlály, slyšela jsem jejich praskot, jako když se mne sůl nebo hedvábí, jako se vzdaluje déšť po plechové střeše, jako se smaží vídeňské řízky, tak za mnou vlála ta pochodeň vlasů, jako když kluci se zapálenými smolnými košťaty pobíhají v podvečer filipojakubské noci nebo pálí čarodějnice, tak za mnou vlál dým mých vlasů.
(str. 24)

"Ustřihla si vlasy!" a několik cyklistů, kteří mne poznali, rozhořčeně se rozjeli za mnou, a já jsem jela pojízdným špalírem cyklistů, všichni mne bičovali zlostnými pohledy, ale to mi dodávalo sílu, založila jsem si ruce a jela bez držení a do pivovaru jsem vjela sama, cyklisté už stáli s bicykly mezi nohama před kanceláří s nápisem: Kde se pivo vaří, tam se dobře daří, teď vyběhl Francin (...) "Kde máš vlasy?" pravil Francin a držel redis pero číslo tři v chvějících se prstech.
(str. 105)