Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

SHRNUTÍ:

Tato báseň vypráví o krátkém milostném vztahu mezi Jarmilou, Vilémem a jeho otcem.

Jarmila čeká na Viléma u řeky, místo něj ale přichází jiný muž, který jí sdělí, že Vilém je ve vězení a následující den bude popraven za vraždu soka v lásce, jenž je zároveň i jeho otcem. Jarmila po této tragické informaci spáchá sebevraždu skokem ze skály do řeky.

Vilém celou noc ve vězení přemýšlí o svém životě od narození až do bodu smrti.

Příštího dne Viléma popravili a jeho tělo protáhli kolem.

O sedm let později na místo přijíždí poutník, jehož zaujme Vilémova lebka na popravišti a později se dozvídá, co se tam vlastně stalo. Uvědomí si, že si je s Vilémem hodně podobný, protože i on prožil milostnou tragédii.

PŘÍBĚHY:

Zlá zpráva
Prvního května čekala Jarmila na svého milého Viléma u vody. Už si začínala myslet, že Vilém nepřijde, když vtom spatřila v dálce člun. Zaradovala se a běžela mu naproti. Všimla si ale, že ve člunu nesedí Vilém, nýbrž jiný muž. Ten Jarmile oznámil, že její Vilém pro vraždu svého otce je zatčený ve vězení a zítřejšího dne bude popraven. Jarmila nesnese pomyšlení na jeho smrt, a proto spáchá sebevraždu tím, že skočí ze skály.

Poutník
Po sedmi letech na Silvestra od nešťastné události Jarmily, Viléma a jeho otce se do zdejšího kraje zatoulal poutník. Jeho kůň ho dovedl až na popraviště, kde byla stále k vidění Vilémova lebka, která s hrůzou hleděla do kraje. Poutníka zajímalo, co se zde odehrálo, a tak se šel zeptat do místního hostince, kde mu řekli vše o nešťastném trojúhelníku a tragickém životě samotného Viléma. Poutník se prvního máje znovu vrací na místo navštívené již v prosinci. Je mu líto Viléma a s místem ho spojuje podobný osud tragické smrti.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Vilém - když byl Vilém malý, vyhnal ho jeho otec z domu a měl tak nelehké dětství; přidal se k loupežníkům a po čase se stal jejich vůdcem; byl pohledný, protože by asi jinak nesvedl Jarmilu; žárlil na svého otce, že měl s Jarmilou taky vztah a nakonec ho zabil; díky svému nepřemýšlivému jednání byl nevázaný, nespoutaný i pomstychtivý a prchlivý; dalo by se říci, že byl i statečný a šikovný, protože spáchat vraždu nebylo asi úplně jednoduché; až ve vězení začíná trochu uvažovat a přemýšlet; cítí vinu, bohužel pozdě, a jeho život je ukončen na popravišti
Jarmila - půvabná a pohledná mladá dívka, která miluje Viléma, ale je svedena i jeho otcem; snadno ovlivnitelná (což dokazuje vztah s otcem), má nepevný charakter a zkratovité jednání, o čemž svědčí nepromyšlená a okamžitá sebevražda; ale je trpělivá, protože stále čekala na Viléma, i když slunce již dávno zapadlo; z popravy Viléma je zoufalá
Hynek - poutník, který se vrací na místo, kde byl popraven Vilém; depresivní, zoufalý, truchlivý, a to vše proto, že má také smutný osud v milostném vztahu; hodně zamyšlený i citlivý a srovnává se s Vilémem; dalo by se říct, že je do něj vlastně převtělený sám autor

FORMA:

Stylistika
Jedná se o lyrickoepickou báseň, zachycující vztah mezi Jarmilou, Vilémem a jeho otcem. Děj se odehrává v přírodě okolo 19. století. Kniha je psána er-formou, děj vypravuje vypravěč. V textu se vyskytují dlouhé věty, přímá řeč i řečnické otázky.

Jazyk
Text je psaný spisovným jazykem. V textu se vyskytoval epiteton (široširá hladina; jak holoubátko sněhobílé; bledá tvář luny), příměr (člun rychle letí; co čápa let; člun je menší a menší; až co lilie květ; ticho jako v hrobě; co amarant na jaro svadlý), metafora (to se jí modro k nohoum vine = voda; poslední požár kvapně hasne = západ slunce; jezero zvučelo tajný bol), personifikace (o lásce šeptal tichý mech; kvetoucí strom lhal lásky žel; po vlnách jiskra jiskru honí; po vodě hvězda s hvězdou hraje; štíhlé se veslo v modru koupá; a krajina kolem šepce: "Jarmilo"; sloup sloupu kolem rameno si podává; hluboká noc - ty rouškou svou teď přikrýváš dědinu mou; srdce se v citech potopilo; lehounce si vlnky hrají; s nimi si vlnky šepotají; tma již prchla; jitřena brány otvírá), metonymie (hrdličin zval ku lásce hlas), synekdocha (již na prsou mu leží), perifráze (hrůzou se krev jí v žilách staví; nad vodou se bílých skví šatů stín), eufemismus (poklid mu dán; příští den jej žití zbaví), oxymóron (menší a menší, až co lilie květ; její bílý stín; mrtvé milenky cit; umřelé hvězdy cit), ironie (Jarmila zemřela a objeví se text: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo!"), eufonie (ouplné; svou; mou; ouvalem; ouzkou; oudů), kakofonie (řinčení řetězů hřmot).

Koncepce
Kniha má 79 stran a je rozdělen do čtyř zpěvů a dvou intermezz. Děj je řazen chronologicky, jednotlivé události na sebe navazují. V přední části knihy se vyskytuje zpěv o tom, jak jsou Čechové úžasný národ. V zadní části knihy nalezneme poznamenání o prvním intermezzu a výkladu této básně.

HODNOCENÍ:

Tato kniha se mi líbila, protože to byl "milostný román", jenž skončil smrtí všech, kteří v něm zastávali roli. Líbilo se mi i jak Karel Hynek Mácha dokázal úžasně popsat přírodu a hned od začátku navodit romantickou atmosféru. Kniha se ale musí číst pozorně, protože když nepochytíte jakoukoliv nepatrnou informaci, textu neporozumíme. Bavilo mě v textu vyhledávat i jednotlivé figury. Doufám, že se znovu naskytne příležitost, abych si Máj ještě jednou přečetla.