Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: lyrika, epika
• literární forma: poezie
• literární žánr: lyricko-epické balady, jejich děj je pochmurný a končí převážně tragicky
• způsob vyprávění: er-forma

Karel Jaromír Erben na svém hlavním básnickém díle pracoval po dobu zhruba dvaceti let. Roku 1838 27letý básník uveřejnil ve Vesně svou první tištěnou baladu Poklad, která nadchla i samotného Františka Palackého. "Skromný svazeček" 12 balad vyšel nakonec až v únoru 1853 v nakladatelství Jaroslava Pospíšila a nesl název Kytice z pověstí národních.
Erbenovu rozvržení balad do sbírky se přisuzuje promyšlený a symetrický model kytice, která je svázána do pomyslného kruhu z jednotlivých květů, tedy pověstí. Vlastenecký akcent zaznívá v úvodní baladě Kytice i v závěrečné Věštkyni. Ostatních deset balad pak vytváří dvojici (vždy první odpředu a první odzadu) navzájem ideově i tematicky podobných. V Pokladu a Dceřině kletbě se jedná o porušení základního vztahu mezi matkou a dítětem; viníkem je zde v obou případech matka. Ve Svatebních košilích se mrtvý ženich změní v upíra a ve Vrbě žena ve strom. Nadpřirozené bytosti v Polednici a ve Vodníkovi zasahují do porušení základních mravních vztahů opět mezi matkou a dítětem. Ve Zlatém kolovratu a Záhořově loži, jak již názvy napovídají, jsou použity pohádkové motivy. Důraz je v nich kladen na vinu a spásu, při čemž velkou roli zde hraje pokání. Poslední dvojice balad, Štědrý den a Holoubek, vedle sebe stojí poněkud volněji, nicméně obě jsou založeny na tématu láska a smrt. Souměrnost sbírky narušila balada Lilie, která však byla do sbírky vložena později, ve druhém vydání z roku 1861.

JAZYK A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

spisovný jazyk, místy přímá řeč, přirovnání, metafory, anafora - opakovaní slov na začátku veršů, epifora - opakování slov na konci veršů, každá balada má dějový spád

STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Postavy nejsou blíže popisovány, z větší části jsou to ženy (vztah matky a dcery), ale také nadpřirozené bytosti - například vodník, ďábel, polednice...

DĚJ JEDNOTLIVÝCH BALAD:

Kytice

Na matčin hrob chodily její děti a stále ji hledaly. Matce bylo dětí líto, proměnila se v mateřídoušku a děti ji podle dechu poznaly. Ten malý kvítek mateřídoušky dával nejen dětem, ale všem naději v lepší svět.

Poklad

Vyzvánějí zvony chrámu Páně na Velký pátek a zvou vesnický lid. Žena také pospíchá do chrámu Páně s dítětem v náručí. Tu se před ní objeví skála se síní plnou pokladů. Dítě odloží uvnitř a odnáší domů stříbro a zlato (poklad). Poklad se však proměnil v hlínu a kamení. Když se vrátí pro dítě, zjistí, že síň a skála zmizely. Hledá dítě a smutní celý rok. Na Velký pátek najde skálu, síň i své dítě. Pokladu si již vůbec nevšímá a pospíchá s dítětem domů.

Svatební košile

Dívka se modlila před obrazem Panny Marie, aby se vrátil její milý z ciziny, nebo aby její život skončil rychle. Neměla již nikoho. Svatební košile již ušila a milý stále nikde. Tu náhle slyší ťukání na okénko a milého volání. Pospíchá za ním a jdou spolu dlouhé míle. Po cestě jí zahodí bibli, růženec i zlatý křížek po mamince. Snaží se jí vlákat do světnice bez oken, kde leží umrlec. Dívka se modlí k Panně Marii, a to ji zachrání.

Polednice

Dítě brečí, odhazuje všechny hračky. Matka hrozí, že zavolá polednici - ta se skutečně objeví. Křikne: "Dej sem dítě!" Matka svírá dítě, nechce jej dát. Když přijde otec z práce, matka leží s dítětem v náručí. Matka se probere, ale dítě je udušené.

Zlatý kolovrat

Jede lesem pán této země - král a zabloudí. Zastaví u chalupy a požádá dívku, která přede, o vodu. Zamiluje se do ní. Macecha však podstrčí pánovi svoji dceru. Dorničce v lese vypíchnou oči a useknou ruce i nohy. Král nic nepozná a koná se svatba s druhou dcerou. Nevěsta si schovala Dorniččiny oči, ruce a nohy. Král musí odjet do boje a od ženy chce, aby pilně předla na kolovrátku. V lese stařík najde tělo. Pošle své pachole na hrad se zlatým kolovratem, přesličkou a kuželem. Královna vše vymění za ruce, nohy a dokonce i oči Dorky. Stařík postříkal tělo živou vodou a Dorka ožila. Král se vrátí z války. Chce, aby královna upředla zlatou nit. Kolovrat 3krát zazpívá písničku, jak se zbavily matka s dcerou Dorky. Najde svou milou a macechu s dcerou potrestá tím, že jim nechá udělat to samé, co provedly jeho milované.

Štědrý den

Děvčata předla měkký len. Blížil se Štědrý den. Povídalo se, že když se dívka do jezera o půlnoci podívá, zjeví se jí kluk, který jí je souzený. O půlnoci po Štědrém večeru šly Marie s Hanou k jezeru. Hanka si klekne a uvidí Václava, svého milého. Marie se podívá na hladinu jezera, zděsí se, protože spatří kostel, rakev a kříž...

Holoubek

Šla ze hřbitova mladá vdova a plakala pro svého muže. Tu uviděla jet na koni pěkného panice. I jemu se vdova zalíbila. Zakrátko se konala svatba. Uplynuly tři roky. Na nebožtíkově hrobě vyrostl doubek, na kterém sedával bílý holoubek. A vrkal písničku, jak vdova muže otrávila. Ta to nemohla vydržet a utopila se.

Záhořovo lože

Poutník je někde u cesty, pak někdo vykládá cosi o bohu, následně se vykládá o nějakém člověku v medvědím hábitu. Poutník k němu jde s myšlenkou, že ho pošle do pekla. Člověk v hábitu, který skolil zatím každého, ho pustí pod podmínkou, že mu něco řekne o pekle. Poutník se po dlouhé době vrátí a vypráví o pekle. O tom, jak přinutil satana křížem, aby přinutil ďábla, aby zase vrátil krví psanou blánu. Ten se přel, dokud nedostal rozkázáno jít do Záhořova lože, tak to radši zápis vrátil. Strom (sosna) byl pokácen a lesní muž přemožen poutníkem, bylo mu přikázáno klečet a prosit o odpuštění boha, čekat na poutníka. Poutník se po dlouhé době vrací jako 90letý stařec s mladým hochem, který mu pomáhá. Spolu dojdou k jabloni, kde pařez (Záhoř) jest a následně stařík odpouští Záhořovi, oba spokojeně umírají a odlétají jako dvě bílé holubice.

Vodník

Matka varuje dceru, aby nechodila k jezeru si vyprat šaty, že měla zlý sen a pátek je nešťastný den. Ale dcera přesto jde. Do vody ji stáhne vodník. Učiní ji svojí ženou a mají spolu syna. I když měla bohatství dosti, stýská se jí po matce. Uprosí vodníka, aby ji mohla navštívit. Ale svého syna nesmí vzít s sebou. Musí se vrátit od klekání do klekání. Matka se s dcerou zavře v komoře. Vodník si však pro ni přijde a dá jí tři šance, avšak dcera neuposlechne, a tak vodník přijde počtvrté a nechá přede dveřmi dítě na dva kusy, hlavu a tělo.

Vrba

Každý večer upadá žena do těžkého spánku, jako kdyby byla mrtvá a její muž jí nemůže pomoci se této "nemoci" zbaviti. Vydá se ke kořenářce, kde se dozví, že ženina duše je ve vrbě. Rozhodne se vrbu pokácet, čímž ale svou ženu usmrtí. Je nešťastný. Vrba mu však prozradí, že vinu odčiní tím, když z jejího kmene udělá kolébku pro své dítě a kolem potoka vrbové proutí zasadí.

Lilie

Zemřela mladá dívka, která nechtěla být pohřbena na hřbitově, ale v zeleném lese. Na jejím hrobě tam rostl vřes a jednoho dne tam vyrostla krásná bílá lilie, které si jednou jistý pán všiml a nařídil svému sluhovi, aby ji vykopal a odnesl k němu na dvůr. Jedné noci za svitu měsíce lilie "ožila". Dívka se stala jeho chotí, časem mu přinesla i dítě, avšak pán musel ke královi do služby a požádal svou matku, aby se mu o lilii a dítě postarala. To se ale nestalo. Když se vrátil, zbyla mu pouze zvadlá lilie.

Dceřina kletba

Matka se ptá své dcery, proč je tak zasmušilá a ona jí poví, že zabila své děťátko. Musí za to být potrestána a čeká ji oprátka. Prokleje hocha, se kterým děťátko měla i matku, že ji lépe nehlídala.

Věštkyně

Vidí oráče s pluhem, který je knížetem zván. Kněžnu Libuši, jež pronesla nad národem české země svůj soud. Budou požáry, boje, ale český národ znovu povstane a nastanou zlaté časy. (z lidových pověstí o Libuši, Přemyslu Oráči nebo Karlu IV.)

VLASTNÍ ZHODNOCENÍ DÍLA:

Kniha se mi četla poněkud dobře, díky rýmům. Některé básně se mi četly "jako po másle", jiné zase velmi ztěžka. Kniha se mi líbila a určitě bych ji v rámci čtenářského deníku doporučil přečíst. Dílo má prostou výhodu v zaujetí čtenáře mnoha příběhy, a proto je možné se dostat z nudného čtení do poněkud zábavného počteníčka.