Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Kytice z pověstí národních. Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1976 (4. vydání tamtéž). Text k vydání připravila, ediční poznámky a vysvětlivky napsala Františka Havlová. Ilustroval Jan Zrzavý. Celkový počet stran: 152.

DĚJ:

Děj Vrby se odehrává na venkově, pravděpodobně v jarním období. Vystupují zde pouze tři postavy - muž, jeho žena a babka kořenářka. Hlavním námětem je zvláštní ženina "nemoc", která způsobuje, že každou noc upadá do mrtvolného spánku, z něhož ji nelze probudit. Její muž jí chce pomoci, ale ona mu sdělí, že tímto neduhem trpí již od narození a zapřísahá ho, aby se nevzpíral osudu a na její nemoc zapomněl. Manžel ji však neposlechne a vydá se k babce kořenářce, která mu vyjeví, že je jeho žena spojena s vrbou, do níž se v noci přesouvá její duše. Muž vrbu neuváženě pokácí a tím svou ženu usmrtí. Svého činu lituje a chce jej odčinit. Poslechne proto radu pokácené vrby a vyrobí z jejího kmenu kolébku pro své dítě a vrbové proutí vysadí podél potoka, aby mělo dítě na svou matku památku a mohlo s ní rozmlouvat.

V básni je zřetelně vidět pro Erbena typické spojení starých lidových pověstí, v nichž figurují pohanské motivy (mluvící vrba), s křesťanskou úctou k Bohu a přírodě. Muž se provinil tím, že neuposlechl svou ženu a chtěl zvrátit Bohem daný osud, přičemž navíc pokácel nevinnou vrbu, která nemohla jeho ženě nějak úmyslně ubližovat. Okamžitě následoval krutý trest v podobě ženiny smrti. Jelikož však muž nejednal se zlým úmyslem, svého činu upřímně litoval a vrbě se omluvil, dostal možnost svou chybu alespoň částečně odčinit.

KOMPOZICE:

Vrba je v porovnání s ostatními básněmi v Kytici poměrně krátká, skládá se z 57 dvojverší tvořených jednoduchým, sdruženým rýmem. Báseň téměř postrádá lyrické prvky, kromě popisu umírání vrby. Většinu textu tvoří věcné promluvy postav, jež neobsahují žádné odbočky, pouze posouvají děj kupředu. Vzhledem k malému rozsahu básně dochází k rychlé gradaci, která vrcholí pokácením vrby a následnou smrtí ženy.

JAZYK:

Jazyk básně je spisovný, lidový, nenáročný na porozumění, odpovídá běžné mluvě tehdejší doby. K umocnění sdělení užívá autor anafor, resp. opakování celých veršů (viz ukázka). Větší dramatičnosti dodává monologům také užití apostrof (Ó pane můj, milý pane; Ó ty vrbo, vrbo bílá). K popisu smrti ženy používá promlouvající shluk lidí několik jednoduchých přirovnání (viz ukázka).

UKÁZKA:

Pokácení vrby a následky:

"Nechtěl jsem já paní míti,
aby s vrbou měla žíti;

paní má ať se mnou žije
a vrba ať v zemi hnije." -

Vzal sekeru na ramena,
uťal vrbu od kořena;

padla těžce do potoka,
zašuměla od hluboka,

zašuměla, zavzdychala,
jak by matka skonávala,

jak by matka umírajíc,
po dítku se ohlédajíc. -

"Jaký shon to k mému domu?
Komu zní hodinka, komu?" -

"Umřela tvá paní milá,
jak by kosou sťata byla;

zdráva chodíc při své práci,
padla, jako strom se skácí;

zavzdychala umírajíc,
po dítku se ohlédajíc." -