ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Čechov Anton Pavlovič (*29.01.1860 - †15.07.1904)

   
­­­­

Višňový sad (5)

- psychologické drama

Slavné Čechovovo drama o pomíjivosti, jehož hlavní ženskou postavou je majitelka panství Raněvská.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Ruský venkov, panství Raněvské, přelom 19. a 20. století

HLAVNÍ POSTAVY:

Raněvská - majitelka panství, která si už v životě mnohé zakusila; jen těžko se loučí se sadem, k němuž se váže mnoho jejích vzpomínek; rozhazovačná, neumí šetřit, což je zjevný důvod jejích obrovských dluhů
Aňa - sedmnáctiletá dcera Raněvské; poslušná, citlivá a hodná
Varja - adoptivní čtyřiadvacetiletá dcera Raněvské; v době nepřítomnosti Raněvské se o zadlužený statek starala; touží vstoupit do kláštera, ovšem kdyby ji požádal Lopachin o ruku, nebránila by se
Lopachin - bohatý rodinný přítel, půjčuje Raněvské peníze
Gajev - rozumný bratr Raněvské

DĚJ:

Hra začíná příjezdem majitelky panství Raněvské a její mladičké dcery z Paříže, kde se starala o nemocného muže a snažila se zapomenou na tragickou smrt svého syna Gríši. Po celou dobu statek spravovala Varja. I přestože se o něj starala pečlivě, je zadlužený. Raněvská a Gajev jsou nuceni přemýšlet o prodeji višňového sadu, což jim radí Lopachin. Oba dva toto východisko zavrhují, k sadu si během dětství a dospělosti vytvořili hluboký citový vztah, váží k němu spoustu vzpomínek. Z dražby jsou všichni nervózní a tím víc je překvapí, že višňový sad koupil Lopachin. Ten s ním má své plány - nechá jej vykácet a parcely pronajme chatařům. Na všechny čeká nová životní etapa. Všichni obyvatelé panství na zimu odjíždí do města, Raněvská zpět do Paříže pečovat o svého muže. Děj končí smrtí věrného a nemocného komorníka Firse, jehož na statku zapomenou, zamknou jej tam a on zde umírá.

CITÁT Z KNIHY:

Věčný student Trofimov komentuje společenskou situaci v Rusku:
"Lidstvo jde kupředu, zdokonaluje své síly. Všechno, co je dneska pro ně nedosažitelné, bude jednou důvěrně známé a pochopitelné, ale jak říkám, musí se pracovat, ze všech sil pomáhat těm, kdo hledají pravdu. U nás v Rusku zatím pracuje málokdo. Drtivá většina těch intelektuálů, které znám, nic nehledá, nic nedělá a pracovat zatím ani neumějí. Říkají si inteligenti, ale služebnictvu tykají, obyčejný člověk je pro ně dobytek, studují špatně, čtou povrchně, absolutně na nic nesáhnou, o vědě jenom žvaní a umění moc nerozumějí. Všichni jsou smrtelně vážní, všichni se tváří přísně, všichni diskutují jen o věcech důležitých, o filozofii, a přitom nikdo nevidí, že dělníci nemají co do úst, spí bez pokrývek, všude štěnice, vlhko, smrad, mravní špína...

Opět Trofimův výrok, tentokrát přirovnává višňový sad k jeho rodné zemi:
"Celá zem je náš sad. Velká a krásná zem, je na ní mnoho kouzelných míst."

CO BYCH DĚLAL(A) NA MÍSTĚ POSTAVY?

Být na místě Raněvské a potýkat se s tolika dluhy, stejně jako ona, poslechnu Lopachina a dám sad k dražbě. Sice chápu, že měla tohle místo spojené se spoustou vzpomínek, ale do popředí bych v tomto případě stavěla existenční otázku před tou citovou. Člověk se přece nemůže stále upínat k minulosti, ale musí se dívat do budoucnosti. Věřím, že v Paříži se určitě najde spousta stejně pěkných a možná ještě útulnějších míst, na kterých zažije spoustu nových zážitků. A navíc, sad jí vzít můžou, vzpomínky nikoli, ty s námi zůstanou navěky...

VLASTNÍ NÁZOR:

Přiznám se, že jsem se velice těšila, až si Višňový sad přečtu. Bohužel na mě nezapůsobil tak, jak jsem čekala, spíš jsem se kousala nudou a odpočítávala stránky do konce. Místy mě potěšil některý z dialogů, ovšem náhlé vzplanutí mého zájmu nikdy netrvalo příliš dlouho. Děj mi přišel naprosto banální, jejich neštěstí ani citový život jsem s nimi neprožívala, nijak jsem se nemohla do děje vžít, stále jsem si připadala jako zmatený pozorovatel. Postavy zůstaly mnou nepochopené, asi tak jako celý příběh...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Jitulee, 16.10.2010

­­­­

Diskuse k výpisku
Anton Pavlovič Čechov - Višňový sad (5)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­