Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• povídka z roku 1888
• detailní zobrazení dětské psychiky
• tragický nádech
• skutečnost se prolíná s představami a halucinacemi

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Součást souboru Povídky, vydal Odeon v roce 1988, přeložil Jaroslav Hulák.

OBSAH:

Hlavní postavou této povídky je třináctiletá Varjenka, která pracuje ve vyčerpávající službě. Snaží se uspat malé dítě, které vytrvale křičí. Kolébá ho a přitom se zoufale brání spánku, po kterém by následoval trest. Před očima se jí objevují obrazy lidí, kteří leží v blátě, protože se jim chce spát. Do představ se také vmísí vzpomínka na noc, kdy zemřel její otec Jefim Stěpanov. Svíjí se na podlaze v bolestech a ona situaci pozoruje z pece. Maminka Pelageja shání lékaře, jenž doporučí převoz do nemocnice. Za pěkného jasného rána se Pelageja vrací a oznamuje, že tatínka přivezli pozdě. Varjenka odchází do lesa plakat, ale vzbudí ji hrubý pohlavek.
Vrací se do reality, ve které jí mistr nadává, protože spí, když dítě pláče. Zanedlouho se jí místnost opět rozpíjí a spatřuje postavy spící v blátě. Hrozně ráda by se k nim přidala, ale popohání ji maminka, která hledá možnosti práce a almužny. Tentokrát se probere kvůli křiku mistrové, která přišla nakrmit své dítě. Pomalu svítá a Varjence začíná další pracovní den. Při aktivní činnosti ji únava nepřepadá tolik, jako když sedí nebo stojí na místě. Nemůže se dočkat večera a spánku.
Konečně odejdou poslední hosté a domácí se chystají ke spánku. Posledním úkolem je uspat děťátko, které nepřestává namáhat hlasivky. Varjenka již téměř zbavená smyslů najednou pochopí, že dítě je jejím nepřítelem, kvůli němu má svázané končetiny a nemůže žít. V halucinacích k němu přistoupí a udusí ho. Poté se natáhne na podlahu a tvrdě usne...

VLASTNÍ NÁZOR:

Velmi působivá povídka. Něco tak zajímavého jsem po přečtení Višňového sadu od autora vážně nečekala.