ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Čechov Anton Pavlovič (*29.01.1860 - †15.07.1904)

­­­­

Višňový sad

Své vrcholné, ale zároveň poslední dílo píše Čechov těžce nemocný, "po čtyřech řádcích denně, s nesnesitelným utrpením" (1903 – 1904)
Višňový sad (4 jednání) je hra o minulosti, přítomnosti a budoucnosti Ruska. Je obrazem zániku statkářské šlechty (Raněvská, Gajev), rozmáhání nové, podnikavé třídy (Lopachin) a příchodu ruského revolučního proletariátu...
Jedná se o tragicky laděnou komedii, která zachycuje období konce 19. a začátku 20. století.
Ljubov Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou vrací z dlouhodobého pobytu v Paříži, kam odjela před lety po tragické smrti syna Gríši. Návrat na své rodné sídlo prožívá s typickou ruskou sentimentalitou. Vrací se, protože na nákladný život v cizině už nemá finance. Statek je před krachem, přestože se o něj Varja, nevlastní dcera Raněvské, usilovně stará.
Statek má být prodán v dražbě i s višňovým sadem, jehož krása vzbuzuje obdiv širokého okolí. Varjin nápadník, kupec Lopachin, radí rozprodat pozemky na stavbu letních bytů. Ale jeho návrh se pro Raněvskou a jejího bratra Gajeva zdá naprosto nepřijatelný. Všichni se snaží žít jako dříve, dluhy však rostou, a prostředky na jejich zaplacení se nedaří získat.
Dochází k dražbě, při které panství k překvapení všech koupí Lopachin (bývalý poddaný, představitel nové majetné vrstvy). Nechává višňový sad (symbol minulosti) nemilosrdně vykácet...
Rodina se pomalu rozpadá, všem se teď zcela mění jejich životní situace. Varja se rozchází s Lopachinem. Raněvská a Gajev se loučí s vlastní minulostí a spolu s komorníkem Jašou se vrací zpět do Paříže. Ten jediný je vlastně rád, protože se tak alespoň zbaví panské Duňaši, která ho už omrzela, a které má "plné zuby". Jen naivní Aňu láká představa nového života. S novou nadějí se začne do budoucnosti dívat i věčný student Péťa Trofimov, bývalý učitel zemřelého Gríši. Ten spolu s Aňou věří, že se Lopachin zmocnil majetku jen dočasně, a že přijde doba, kdy lidstvo bude žít v pravdě a štěstí a nebude kácet "krásné višňové sady", ale to, co je v Rusku škodlivé a prohnilé.
Smutně skončí starý a nemocný sluha Firs. Dům, který má být na jaře zbořen, uzavřou i s ním v domnění, že byl už dávno odvezen do nemocnice, a tak na Firse čeká skutečně už jen smrt.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Zajímavé dílo, ve kterém Čechov přirovnává krásný višňový sad k Rusku..."Celé Rusko je náš sad." – Trofimov, II.akt

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Verurunka, 30.10.2003

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Anton Pavlovič Čechov - Višňový sad







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)