Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O DÍLE:

Text je osobní vyznání spisovatele o práci s mládeží, psaní a redakční činnosti. Vznikl jako souvislý vzpomínkový pás bez kapitol.

Vydání doprovází ediční doslov a kontext vzniku i dochování rukopisu. Jedná se o kratší autobiografii předcházející širšímu Životu v poklusu. Ediční doslov napsal Roman Šantora (skautská přezdívka Bobo) a grafický komentář Martin Pecina (autorský pseudonym Velký Font).

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Jaroslav Foglar - vypravěč a autor; celoživotní práce pro mládež; oddílový vedoucí a redaktor
Boženka V. - první velká láska; citová opora a motivace; vztah se nenaplní a končí rozchodem
Jaroslav Šalda - "pan centrální" v Melantrichu; podporovatel i rozhodovatel; stojí u růstu Mladého hlasatele
Jan Morávek - spisovatel a redaktor; zprvu skeptický k čtenářským klubům; účastní se porad
Karel Bureš - sportovní novinář; po roce 1938 spolurediguje Mladého hlasatele; profiluje časopis sportovně
Jan Fischer - kreslíř seriálu; dává vizuální podobu Rychlým šípům; podílí se na popularitě
Vasil Motyčka - hajný z Podkarpatské Rusi; průvodce oddílu po stopách Nikoly Šuhaje; svědek místních příběhů
Hejna (vrchní účetní) - nechtěně přispěje k hrozbě nasazení do Říše; epizodní, ale napjatá situace
Hřebík - úředník na úřadu práce; pomůže zrušit odjezd do Říše; umožní pokračovat v práci s oddílem

ŽÁNR A KONTEXT:

• autobiografie a memoár vyprávěný v ich-formě; souvislé vzpomínky bez fikční fabule
• kulturně-historický kontext české meziválečné a poválečné žurnalistiky pro mládež; perzekuce a zákazy v letech okupace, po roce 1948 a znovu v 70. letech
• skautské a oddílové hnutí; vznik čtenářských klubů a fenomén Rychlých šípů
• vydavatelské zázemí Melantrichu, Mladého hlasatele a Vpředu; střídání přízně a zákazů režimu

DĚJ:

Foglar v dětství místo cukrovinek kupuje tužky a přilne k papírnickému světu. Po škole pracuje ve velkoobchodu s papírem a zároveň vede oddíl Hochů od Bobří řeky, píše a vymýšlí hry i soutěže.

Žije v tvrdém pracovním tempu a po nešťastné lásce k Božence V. se nežení. Obhajuje své rozhodnutí věnovat život mládeži a tvorbě, cítí se "zůstat chlapcem" a sloužit světu mládí.

Vysvětluje, proč v jeho knihách nevystupují výrazně dívky: v jeho chlapeckých prožitcích nebývaly přirozeně přítomné; popisuje rané estetické okouzlení krásou a přírodou a vliv strýce sochaře.

Vzniká první kniha Hoši od Bobří řeky podle oddílových zkušeností; nakladatelé ji zprvu odmítají. Boj o první místo otiskuje Skaut-Junák a velký čtenářský ohlas přináší i Přístav volá a Historie Svorné sedmy.

Po letech shánění kluboven Foglar kupuje pro oddíly vyřazený parník a mění jej v deset kluboven; zároveň navrhuje nový časopis pro mládež, z něhož vzniká Malý/Mladý hlasatel, kam brzy přináší čtenářské kluby.

Roku 1938 přechází do Melantrichu. S Karlem Burešem profiluje Mladý hlasatel pro starší chlapce a v prosinci 1938 startuje seriál Rychlé šípy s kresbami Jana Fischera, který prudce zvyšuje náklad.

Rostoucí popularitu umocní Záhada hlavolamu a zvláštní čtyřčíslo s 65 příběhy; náklad dosahuje statisíců, ale v květnu 1941 nacisté Mladý hlasatel zakazují a Foglar je přeřazen do lektorátu; jen o vlásek unikne totálnímu nasazení.

Za války vydává Když Duben přichází a obhajuje jemná "milostná přátelství" chlapců jako přirozenou fázi dospívání. Po roce 1945 krátce vede Junáka, pak s Burešem zvedá Vpřed na vysoké náklady, avšak v roce 1948 dostává výpověď.

V 50. letech pracuje jako vychovatel. Teprve v 60. letech vycházejí nové i reedice starších knih a opět Rychlé šípy. Následuje konjunktura mnoha vydání, kterou však roku 1970 střídá další zákaz a stažení knih z knihoven.

Závěrem přikládá doklady o dopadu své tvorby na čtenáře a shrnuje, že navzdory zákazům zůstává nejčtenějším autorem pro mládež; motivací mu je "svět mládí", oddíl, tábory a čtenářské kluby, které považuje za smysl své práce.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• ich-forma s apelativními vsuvkami k mladým čtenářům; expresivní hodnotící slovník a rytmizované věty
• metafory a hyperboly pro zdůraznění tempa života a překážek; personifikace úspěchu i "štěstí"
• autentické dobové reálie a vlastní jména redakcí a knih; krátké citace k vystižení postoje (např. "zůstat chlapcem do smrti", "umělec má zůstat svobodný")

CITÁT Z KNIHY:

Hoši od Bobří řeky byla moje první knížka, kterou jsem napsal podle svých vlastních prožitků, předem mnou zkonstruovaných a v úloze vedoucího malého chlapeckého celku. I tu Zelenou příšeru jsem dělal... A klubovnu Bobří hráz jsme si opravdu vykouzlili z malého uhelného sklepa, pobili dřevem a vyzdobili indiánskými motivy.
Knížku jsem psal a pořád přepisoval několik roků, asi od osmnácti let, pod vlivem všeho toho pěkného, co jsme prožili na svých prvních táborech ve Sluneční zátoce. Chtěl jsem ji vydat vlastním nákladem, dokonce jsem si dal i zhotovit asi dvacet štočků pérovek, jež jsem si sám nakreslil. Lidé mi na štěstí můj úmysl s vlastním nákladem knížky rozmluvili, a tak jsem vrátil příbuzenstvu jeho půjčené mi peníze a začal rukopis bezvýsledně nabízet různým nakladatelstvím. Všude mi jej ale vraceli s poznámkou, že se příběh na knížku nehodí. Byl na tu dobu zřejmě příliš výjimečný, návodný a chyběly v něm tehdy obvyklé rekvizity jako lety na "vypůjčeném" letadle, motocyklová dobrodružství atd.
To už jsem byl ze školy venku a měl jsem za sebou rok praktikantské úředničiny v mezinárodní informační kanceláři Wys Muller & Co., s přidruženou detektivní kanceláří pana ředitele Ulmanna!

VLASTNÍ NÁZOR:

Text je sevřený a čtivý, přehledně propojuje osobní život s dějinami české literatury a periodik pro mládež.

Nejvíce oceňuji konkrétnost redakční praxe, vznik čtenářských klubů a upřímnost při popisu zákazů i pochybností.

Jako čtenář vnímám Běh mého života jako hutnou bránu k širší autobiografii a k porozumění, proč jeho knihy dodnes inspirují k činnosti a kamarádství.