Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Starý zákon pro mládež

Biblické příběhy zpracované osobitým způsobem předkládají moudrost Starého zákona a jsou určeny především mládeži.
Převyprávění starozákonního děje o stvoření světa, o Adamovi a Evě, o Mojžíšovi, o potopě světa, babylonském zajetí či o Davidovi a Goliášovi. Aby si člověk porozuměl, je třeba, aby poznal svou minulost. I proto je nahlédnutí do moudrosti a poselství příběhů "knihy knih" stále tak žádané a potřebné.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2007 (5. vydání tamtéž). K tisku připravil, předmluvu a vysvětlivky napsal Rudolf Havel. Ilustroval Gustave Doré. Počet stran: 118. ISBN: 978-80-00-01880-5.

INFORMACE O BIBLI:

Bible se člení na dvě části: Na Starý zákon a Nový zákon.
Starý vznikl dva tisíce let před naším letopočtem na území hebrejských kmenů v oblasti Palestiny.
Nový zákoník vznikal v letech 50-120 našeho letopočtu na území tehdejší Římské říše.
Hlavní rozdíly mezi Starým a Novým zákonem kromě doby a místa vzniku jsou: Starý zákon byl napsán v hebrejštině Židy a je o židovské mytologii, Nový zákon je napsán v řečtině křesťany a je o narození Ježíše Krista a jeho životě.

CHARAKTERISTIKA KNÍŽKY:

Jedná se o knihu epického druhu. Příběhy mají děj a vystupují v nich jedna nebo více postav. Postavy se v jednotlivých příbězích mění. Hlavní postavou je Hospodin. Jde o přiblížení biblické tematiky pro mladé čtenáře. Hlavním tématem je opakovaný návrat k Bohu.

MÍSTO DĚJE:

Děj se odehrává převážně v Babylonii, Jeruzalému a v poušti.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY:

Bůh/Hospodin - vystupuje ve všech příbězích; spravedlivý, odpouštějící, přístupný, tvořivý, upřímný, moudrý, všemocný a vševědoucí...

DĚJ VYBRANÝCH PŘÍBĚHŮ:

Adam a Eva

Charakteristika postav:

• Adam - muž Evy; důvěřivý, osamělý
• Eva - žena Adama; důvěřivá
• had - lstivý

Děj:

Hospodin nejprve stvořil muže Adama a z jeho žebra pak ženu Evu. Oba žili v krásné zahradě - Edenu. Uprostřed rostly dva stromy, strom života a strom vědění. Bůh zakázal Adamovi jíst ze stromu vědění pod hrozbou smrti. Lstivý had však přemluvil Evu, aby ovoce okusila, že se jim otevřou oči a budou jako bohové, kteří vědí všechno. Bůh potrestal neposlušnost Adama a Evy vyhnáním z ráje, odsouzením k tvrdé práci a mnoha starostem. Bůh místo nich v Edenu usídlil anděly.

O potopě světa

Charakteristika postav:

• Noe - syn Lámecha; spravedlivý, hodný
  
• Noeova rodina - synové, žena, snachy, nevěsty

Děj:

Adam a Eva měli dalšího syna Šéta a jeho potomkem byl Metuzalém, který se dožil 969 let, jeho syn Lámech 777 let.
Na zemi žili další lidé, kteří byli krutí, nevěrní a pyšní. Bůh se rozhodl seslat na zemi potopu a vyhladit lidstvo.
Noe byl spravedlivý, proto to byl vybrán, aby postavil loď, do níž vezme svou rodinu a všechna zvířata - od každého druhu pár.
Pak pršelo čtyřicet dní a nocí. Všichni zahynuli, pouze Noemův koráb plul po vlnách sto padesát dnů. Když voda začala opadat, Noemova archa stanula na vrcholu hory Ararat. Holubice, kterou Noe vypustil, se vrátila se zelenou větvičkou zobáku, to znamenalo, že již vody opadly.
Noe poděkoval Hospodinovi. A Bůh na znamení, že již nikdy nebude potopa, vytvořil na obloze duhu.

Desatero Božích přikázání

Charakteristika postav:

• Mojžíš - poutník; věřící, trpělivý, obětavý
• Áron - bratr Mojžíše; netrpělivý, nedůvěřivý

Děj:

Mojžíš shromáždil svůj lid pod horou Sinai a sám vystoupil na vrchol, kde rozmlouval s Hospodinem. Ten stanovil pro lid desatero božích přikázání.
Když je Mojžíš oznámil lidu, odešel opět na horu a strávil tam 40 dní. Slíbil Hospodinovi, že vytesá přikázání do kamenných desek, jež uloží do zlaté truhlice nazvané Archa úmluvy, a tam bude též uložen chléb zvaný mana.
Mojžíš se ale dlouho nevracel a jeho lidé se báli, že zahynul a že nebudou mít ani žádného boha. Prosili proto jeho bratra Árona, aby jim vytvořil bohy, jaké měli dříve. Ze všech zlatých předmětů, které se nacházely v táboře, ulil Áron sošku zlatého telete a lidé se před ní klaněli jako ke svému bohu.
Mojžíš pak sestoupil z hory a všechny, kteří se klaněli zlatému teleti, potrestal.

Dobytí Jericha

Charakteristika postav:

• Mojžíš - poutník; věřící, trpělivý, obětavý
• Raab - odvážná, laskavá, spravedlivá
• Jozue -poslušný, bojovný, taktický

Děj:

Když Mojžíš zemřel, provázel izraelský lid do zaslíbené země Jozue. Měl překročit řeku Jordán, avšak na cestě stálo velké město Jericho, obehnané pevnými hradbami, jež musel dobýt. Vyslal zvědy, kteří si prohlédli město s pomocí dívky jménem Raab a zjistili, že lid i panovník se jich obávají.
Jozue se čtyřiceti tisíci bojovníky překročili Jordán, vystavěli Hospodinovi oltář a šest dnů obcházeli kněží s Archou úmluvy městské hradby. Před nimi šlo sedm trubačů s troubami z beraních rohů. Sedmý den zazněly zvuky trub a všichni lidé se dali do velikého křiku. Tak zbořili hradby Jericha a vnikli do měst. Zachránili jen dívku Raab a její rodinu. Město zbořili a Jozue jej proklel, aby již nikdy nemohlo být obnoveno.

O moudrosti Šalamounově

Charakteristika postav:

• Šalamoun - nejslavnější král; moudrý, spravedlivý, rozhodný, zbožný

Děj:

Po smrti krále Davida se stal izraelským panovníkem jeho syn Šalamoun. Bohu vystavěl chrám a vyprosil si od něj moudrost. Za jeho panování nikdy nebyla válka. Přijela za ním také královna ze Sáby, která zjistila, že jeho moudrost je ještě mnohem větší, než se povídalo.
Šalamoun složil tři tisíce přísloví, tisíc písní a psal o zvířatech, rostlinách, ptácích a rybách.
Jednou měl soudit dvě matky. Oběma se narodili synové, jedné z nich však dítě zemřelo. Vyměnila druhé spící matce jejího syna za svého mrtvého. Ta však ve dne poznala, že mrtvé dítě není její, a chtěla nápravu u krále. Šalamoun rozkázal, aby přinesli meč, rozťali dítě a každé matce dali jednu část... Pravá matka však padla na kolena a prosila krále, aby dítě nezabíjel a raději dal dítě druhé ženě. Šalamoun poznal, že to je pravá matka a dítě přiřkl jí.
Lidé se krále báli, protože poznali, že jeho moudrost je od Boha.

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížku jsem si vybral ke čtení díky mamce, která je věřící a už v dětství mi některé příběhy četla. Kniha jako taková se mi četla dobře, protože jsem dost příběhů znal, ale občas jsem se ztrácel ve jménech a rodinných vztazích.
Moc se mi také líbila ilustrace od Gustava Dorého, která doplňovala příběhy.
Ponaučení a přísloví z příběhů bychom měli aplikovat i v dnešním životě.

JAZYK:

Setkáme se se spisovnou češtinou, archaismy, historismy (žárlíce; žíněný; drabanti; řeči děvky své). Vyskytuje se i dost přímé řeči.