Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1979. Doslov napsala Ludmila Lantová. Počet stran: 310.

OBSAH:

Ivan Olbracht je zakladatel socialistického realismu.

Anna Proletářka je román o českém revolučním roku 1920. Je to příběh děvčete z venkovské chudiny, které odešlo do Prahy, aby tím ulehčila rodičům a živila se již sama. Přijala ji rodina Rubešových jako služku. Byla to velice zámožná rodina. Rubeš byl vlastníkem stavitelství, zaměstnavatel zedníků, vlastnil i několika činžovních domů. Ze svých dělníků dře z těla kůži, platí jim málo a také masivně propouští. Paní Rubešová o sobě tvrdila, že má ráda lidi, je nešťastná z jejich bídy, a proto ráda pro chudáky činí dobrodiní. Byla místopředsedkyní spolku "Česká srdce" (dobrodinský spolek).

Anna je prostá, milá a pracovitá. Zpočátku je Rubešům velice vděčna za všechno, uznává, že je milostpaní dobromyslná žena, jež ji chce chránit před vším špatným a že to s ní myslí dobře. Anna nic neví o svých právech, která má jako služka. Neví, že má vlastně právo jít v neděli odpoledne ven. Paní jí zakazuje mluvit s paní domácí i se služkou svrchu. Dlouho se jí Anna vyhýbala. Nakonec Anna pozná, že je Máňa veselé a hodné děvče, které jí všechno vysvětlí a řekne jí, jaká má práva. Také jí půjčí své nové šaty na první společnou vycházku v neděli. Seznámí ji se svým milým Bohoušem. Ten má kamaráda Toníka, je kovodělníkem, slévačem v Kolbenových závodech. Toník Krouský je revolucionář, bojuje za spravedlnost a za lepší práci, vystupuje proti sociálně demokratickým vůdcům, kteří se stali zastánci buržoazie a ne lidu. Vystupuje na schůzích, na které všichni (i Máňa s Annou) chodí. Zamilují se do sebe. Anna se zásluhou Toníkovy výchovy stává uvědomělou proletářkou.

Nakonec od Rubešů odchází a stává se Toníkovou ženou v den, kdy Toník společně se soudruhy sehnali byt pro ně i pro jejich nenarozené dítě. Dítě se jim narodí a oni jsou šťastni. Mezitím chodí Toník na schůze, které vede a řeční na nich Karel Jandák, jenž byl nejdříve poslanec socialistů, později předseda strany. Jednou jej pozval k pohovoru Gustav Herman, bývalý dělnický ministr, nyní stoupenec a zastánce buržoazie. Vydíráním ho přiměl k tomu, aby své přesvědčení zradil a tím i soudruhy. Jeho syn Jarda byl tím velice zklamán, nerozuměl mu, utekl k Anně a Toníkovi.

Dne 9. prosince 1920 zazněla na úseku Kolben útočná polnice. Po celém závodě křičely hlasy, že byl obsazen Lidový dům, kde měli redakci rudého práva. Toník je mezi prvními v řadě a hájí svou krví tuto dělnickou budovu, která je již obsazena četníky. V bitce je zraněn. Ošetřuje ho Jarda Jandák a je rozhořčen nad jednáním vlády. Vše končí a on je rozhořčen nad jednáním vlády. V tento den odchází Toník domů. Na druhý den ho Anna nechce pustit se zraněním na hlavě do ulic. Toník jí uteče. Anna nakrmí dítě a je rozhodnuta - půjde za ním. Cestou pochopila, že je vyhlášena generální stávka. Potkává dceru stavitelových, která se provdala pro peníze, a nikoli z lásky. Ta jí radí, aby v tyto prosincové dny držela svého Toníka doma, aby nepřišel do neštěstí. "Co, budete do nás střílet, my do vás také, paní!" - říká Anna přísně. Anna nakonec najde ve velkém davu Toníka. Běží a jejich kroky zní ulicí. Kupředu!

Kupředu, kupředu, Toníku a Anno!