Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V knize najdeme spoustu povídek, které jsou plné strachu, obav, halucinací a takové, které zobrazují člověka jako negativního tvora. Už samotné názvy povídek to potvrzují...
Některé z povídek: Slečna Fifi, Rozálie Prudentová, Matka Divoška, Šílenec, Opilec, Ďábel, Vojenský sluha, Olivový háj aj.

OBSAH VYBRANÉ POVÍDKY:

Šílenec
Šéf nejvyššího soudu zemřel ve věku 82 let. Pro všechny, kteří ho znali, představoval čestného a dobrého člověka. Vždy soudil spravedlivě, žádný zločinec mu neunikl. Všichni o něm měli to nejlepší mínění, nikdo by na něho neřekl křivého slova.
Po smrti se však mezi jeho pozůstalostí našel spisek s názvem: Proč? V něm soudce zprvu odsuzuje vrahy, píše, jak se mu takoví lidé hnusí. Pak v něm začíná narůstat pokušení, aby také zabil, aby okusil, jaké to je vzít někomu život. Vždyť se to nikdo nemusí dozvědět. A hlavně - jeho by rozhodně nepodezírali. Měl chuť vidět téct krev. Vzal nůžky a prostřihl krk malého ptáčka. Vychutnal si ten pocit. To mu ale nestačilo. Toužil zabít člověka, sobě rovného. Šel se projít do lesíka a cestou potkal malé dítě. Zeptal se, jestli je tam samo. Dítě mu důvěřovalo, nemělo důvod, proč by mělo vůči němu pociťovat strach. Odpovědělo, že je samo. Soudce chytil nevinného chlapce pod krk a tiskl ze všech sil, až malý přestal dýchat. Pořád mu to bylo málo, a tak usmrtil rýčem spícího rybáře. Nebyl to pro něj vůbec žádný problém. Ještě se s chutí díval na popravu člověka, kterého za tuto vraždu odsoudil...

VLASTNÍ NÁZOR:

Po světě běhá tolik bláznů, vůbec o nich nevíme. Netušíme, zda není takový třeba náš soused, či dokonce ještě někdo bližší. Nemůžeme vědět, jak je nebezpečný člověk, kterého potkáme na ulici. Zbývá snad jen doufat, že je na naší planetě víc dobrých lidí než strašlivých a zvrhlých oblud, jako byl soudce v této povídce.