Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární žánr: povídka

Povídka Divá Bára vznikla v roce 1856, tedy rok po napsání Babičky, jejího nejproslulejšího a pro širší veřejnost nejznámějšího literárního díla. Vyšla v kalendáři Česká pokladnice. V době psaní Divé Báry spisovatelka utíkala od trápení a tvrdé reality života, jenž jí "nadělil" více než hodně ran (nešťastné manželství, milostná vzplanutí a odloučení, smrt syna, nemoc, nepochopení ze strany společnosti a útěk do ústraní). Mnozí sympatizují s myšlenkou, že v postavě Báry viděla svůj obraz. Stejně jako ona byla ženou nezávislou, silnou, svobodomyslnou a neústupnou. I ona stála na okraji společnosti, neboť nechtěla žít podle vyjetých kolejích a konvencích. Toužila po štěstí a vlastní spokojenosti, podle toho se chovala a jednala. Nedala na pomluvy, rady ostatních a co si společnost žádala.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Povídky. Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1956. Text k vydání připravila, doslov i ediční poznámku napsala a vysvětlivkami opatřila Zdenka Havránková. Ilustroval Karel Müller. Celkový počet stran: 326.

O AUTORCE:

Božena Němcová se narodila roku 1820 ve Vídni. Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích. Když jí bylo půl roku, její matka se provdala za Rakušana Johanna Pankela, proto byla přejmenována na Boženu Pankelovou. Na krátkou dobu se v roce 1828 přistěhovala její babička Marie Magdaléna Novotná, kterou Němcová ve svých dílech velice zidealizovala.

Již v roce 1837 jí rodiče našli ženicha Josefa Němce. Měli spolu čtyři děti. V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy, kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Tam byla inspirována Karlem Jaromírem Erbenem i Václavem Nebeským a napsala svou první českou báseň Ženám českým. S Václavem Nebeským měla milenecký vztah. Pak se přestěhovali do Domažlic. Poté byl Josef přeložen na vlastní žádost do Uher. Božena se s dětmi vrátila do Prahy, kde se začala stýkat s literárně činnými vlastenci. Manželství nebylo vůbec šťastné, často docházelo k hádkám a Němcová měla nejednoho milence.

O původu Němcové existuje mnoho teorií. Psala v poslední fázi národního obrození. Celý život žila v chudobě nebo na dluh.

Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Pohřbena je na Vyšehradě.

Současníci

K. H. Borovský, J. K. Tyl, K. J. Erben, N. V. Gogol, Charles Dickens

UMĚLECKÝ SLOH:

Realismus je umělecký směr, který střídá v Evropě romantismus ve druhé polovině 19. století, oproti němu upřednostňuje rozumovou a racionální stránku. Hlavními žánry realismu jsou román, povídka a drama. Spisovatelé v něm komplexně, pravdivě a věrně zachycují skutečnost. Realismus se v 80. letech 19. století vyvinul do kritického realismu, kde se autoři snaží řešit sociální problémy. Tento umělecký směr odmítá náboženství a obrací se na současnost, místo minulosti. V romantismu se lidé často obraceli k bohu. V realismu jsou spíše prvky ateismu. Hrdina je často něčím jiný.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Bára - narodila se na vesnici do rodiny pastýře Jakuba; její matka po porodu zemřela, takže dostala od ostatních vesničanů přídomek "divá" a všichni byli přesvědčeni, že je prokletá; Bára je velice odvážná a nevěří na pověry; dále je také velmi milá a ochotná; na svůj věk je samostatná a dospělá; jejími nejlepšími přáteli jsou Elška a Jozífek
Elška - nejlepší kamarádka Báry; krásná mladá dívka, která na tři roky odjede do Prahy za tetou; v Praze se zamiluje do doktora Hynka
Jozífek - kolstelníkovic syn a nejlepší přítel Báry; ta mu byla oporou a ubránila ho před ostatními kluky z vesnice; rodiče chtěli, aby se stal farářem, a tak se i stalo

DĚJ:

Příběh začíná, když se pastýřovi Jakubovi narodí dcerka Bára. Matka Báry brzy po porodu umírá, proto jsou lidé na vesnici přesvědčeni, že je dítě prokleté a dají jí přídomek "divá". Bára byla velmi odlišná od ostatních děvčat. Byla silná, ničeho a nikoho se nebála. Většina vesničanů ji mezi sebe nepřijala, jedinými přáteli jí byli Jozífek a Elška.

Její přátelé ji však opustili. Elška jela do Prahy za tetou a Jozífek odjel studovat do města. Bára zůstala osamocena. Většinu svého času trávila na pastvě se svým psem Lišajem, jenž jí dělal příjemnou společnost.

Po třech letech se Elška na vesnici vrátila a Bára z toho byla velmi šťastná. Elška se v Praze zamilovala do doktora Hynka, ale její teta Pepinka jí již vybrala bohatého správce vesnice. Elška byla zoufalá, a tak Báru napadlo, že se pokusí správce vyděsit. Přestrojila se za strašidlo a jednou v noci, když se správce vracel domů z návštěvy Elšky, ho vystrašila a pověděla mu, aby se za Elškou už nikdy nevracel. To se jí povedlo, ale správcův doprovod se rozhodl strašidlo chytnout. Bára sice utekla, jenže všichni již věděli, že to byla ona, protože našli její sukni.

Další den byla Bára pokárána a dostala trest. Musela zůstat přes noc na hřbitově. Tento trest jí ale vůbec nevadil, protože na duchy a pověry nevěřila. Ještě k tomu se k ní v noci připlížil Jakub, takže nebyla sama. Nadcházející ráno kolem hřbitova kráčel myslivec. Myslivec uviděl Báru a vyptával se, co se stalo. Bára myslivce již předtím viděla a velice se jí zamlouval. Myslivec jí vyznal lásku a velmi brzy se vzali.

Elšce tetička z Prahy zařídila, aby si mohla vzít Hynka, takže vše dopadlo dobře.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi velice dobře četla a bavila mě. Myslím si, že dílo bylo originální prostředím, ve kterém se odehrávalo.

POZNÁMKY:

Němcová byla feministka - chce emancipaci a poukazuje na těžké postavení mladé dívky ve společnosti.
Psaní pro ni bylo únikem z reality. Například Babičku napsala poté, co jí zemřel syn.

Pro Boženu Němcovou je typické:

• témata - emancipace, postavení ženy ve společnosti, vzpomínky (Babička), sociální problémy, talent
• vše je hodně zidealizované, všechno končí šťastně
• často psala o vesnicích » období před průmyslovou revolucí, tedy před urbanizací, 90 % lidí žije na vesnici
• vlastenectví - sepisovala zvyky a tradice

Spisovatelku máme dnes vyobrazenou na pětisetkorunové bankovce.