Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• povídka ze života lidu venkovského
• česká klasická próza

V povídce dominuje ideální, pohádková vize o harmonii mezilidských vztahů v třídně diferencované společnosti.
Základní otázkou je, zda se má odstranit přehrada mezi chudými a bohatými, mezi pány a lidem. Představitelé panstva žijí v ideální shodě se svými poddanými (málo věrohodné postavy). Zato vesnické postavy prostých Chodů i slovenských drotarů jsou viděny realisticky.

Pohorská vesnice vyšla poprvé v roce 1856 v Bibliotéce původních českých historických románů. Je to kniha, kterou Božena Němcová považovala za své nejlepší dílo. Výše než Babičku cenila Pohorskou vesnici i generace Nerudova. I když my dnes nejsme stejného názoru a za nejumělečtější dílo považujeme její Babičku, přece jen Pohorská vesnice patří svou hodnotou hned za Babičku.

Nedaleko bavorských hranic na Šumavě leží téměř ohrazená lesem pohorská vesnice. Takto začíná Božena Němcová svoje dílo. Vypravuje zde o starostech, radostech a láskách lidí žijící v malebné vesnici.

Tichá a klidná Dorla se zamiluje do bouřlivého Pavla. Tato láska je provázena mnohými nedorozuměními, ale nakonec se všechno vysvětlí, Pavel přijde k rozumu a Dorla je nevýslovně šťastná.

Také slečna Jelenka vzplane láskou. Její láska je stejně opravdová jako láska Dorlina. Jelenčiným vyvoleným je její nevlastní bratr Hanuš. Ten ji zpočátku vidí jako milou sestru a myslí si, že něžnost, s níž se k němu Jelenka chová, je pouze sesterská láska. Později však pochopí, že mladé děvče v něm vidí více než bratra a lásku opětuje.

Konec povídky však není podstatný, jak by se mnohým zdálo. Smrt zasáhla jednu z nejmladších a nejkrásnějších mužských postav, dráteníka Janka. Ten umírá a teprve v posledních chvílích svého života přiznává, že miluje slečnu Jelenku.