Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Obrazy venkovského života

Centrem vyprávění je osobnost prosté, ale velmi moudré a laskavé venkovské ženy, které si okolí pro její životní zkušenosti velice váží. Děj se odvíjí od babiččina příchodu na Staré bělidlo, kam za vnoučátky přijela dožít svůj život, a zachycuje každodenní události v rodině panského kočího Pankla i celého okolí, a to až do chvíle její smrti.
Autorka spojuje vyprávění s barvitým líčením lidových zvyků a obyčejů v průběhu celého roku a s popisem přírodních krás Náchodska. Celá kniha je jedinečným uměleckým obrazem českého venkova v polovině 19. století.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Hynek v Praze roku 1940. Počet stran: 244.

HLAVNÍ POSTAVA:

babička - hodná, moudrá, laskavá a věřící

STRUČNÝ OBSAH:

Tato kniha vypráví o babičce, která se přestěhovala do Čech ke své dceři. Ta měla čtyři děti: Barunku, Adélku, Jana a Vilímka.

Jednou šla babička s dětmi na procházku, cestou potkaly paní kněžnu, která je pozvala k sobě na zámek.
Na zámku je kněžna přivítala a pozvala dovnitř. Tam stála komtesa Hortenzie, která si šla hned s dětmi hrát na zahradu. Když odcházely, kněžna řekla babičce, že jestli bude mít jakoukoliv prosbu, může za ní přijít.

Babička za ní jednou opravdu přišla. Chtěla po kněžně, aby pustila jednoho chlapce z vojny, protože měl před svatbou a jeho přítelkyně z toho byla smutná. A také že Hortenzie má ráda svého učitele z Florencie, který ji učil malovat a je z toho velmi nešťastná. Kněžna se rozhodla, že toho chlapce pustí z vojny a Hortenzie pojede do Florencie za svým učitelem.

Za nějaký ten čas, když babička zestárla, její vnoučata vyrostla a již odešla na studia. Jejím posledním přáním bylo vidět Barunku. Babička se nakonec dočkala, Barunka za ní přijela a slíbila, že nikdy nezapomene na to, co jí babička říkala.