Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy, n. p. v Praze roku 1958. Ilustracemi doplnil Adolf Kašpar.

HLAVNÍ POSTAVY:

• pan učitel na vesnické malotřídce
• mladá, školou povinná dívka, za kterou se Božena Němcová vydává a představuje si své ideální dětství

DĚJ:

Božena Němcová, významná představitelka českého biedermeieru, v povídce zasazuje svůj příběh na idylický venkov. Přesněji do vesnice Chvalín. Vtěluje se do postavy mladinké dívky, jež nastupuje na vesnickou školu a velice se bojí. Od starších totiž slyšela, jak je tam bijí, trestají a jsou na ně moc přísní. Ona se proto škole všemožně bránila a první den, kdy se se svojí tetou vydala na cestu, dokonce plakala. Trochu pookřála, jen když na cestě potkala své budoucí spolužačky. Pana učitele si představovala jako zlého diktátora, ale když ji láskyplně ve škole přivítal usmívající starší pán, hned změnila názor. Pan učitel byl opravdu milý a žáci ho měli rádi. Nejenom žáci, ale i jejich rodiče si ho vážili.

Je zde také krásně popsaná jeho výuka a celkově poměry a zvyky na vesnické škole. Nejsou to však zvyky za trest, jako klečení na hrachu a rákoska. Ty tu naopak chyběly. Byla tu však třeba zlatá kniha, do které se psaly pochvaly, nebo výlety s panem učitelem a tak podobně. Na takových výletech jim pan učitel třeba říkal, jak je důležité obhospodařovat půdu a starat se o krajinu a ukazoval jim všemožné rostliny a zvířata. Přestože to byla jen malotřídka, pan učitel dokázal žáky rozdělit na mladší a starší, a přesto je odděleně kvalitně vzdělával. Dokonce dva velmi šikovné, ale opuštěné sirotky přijal se svojí ženou pod ochranu.

Autorka postupně stárne a ve dvanácti letech ukončuje tuto školu a úspěšně skládá závěrečnou zkoušku. Po dalším studiu, během kterého musela Chvalín opustit, se sem opět vrací. Chce si po letech opět promluvit s tímto milým člověkem, avšak ten, poté co mu zemře žena, těsně před jejím příjezdem umírá.

Vesnice je však již zkulturněná, stejně jako okolní krajina, díky šikovným rukou jeho žáků, kteří se stali zemědělci a řídili se jeho radami. Proto na něj dále všichni vzpomínali jen v tom nejlepším a jeho pohřbu přihlížela celá vesnice a ještě další lidé z vesnic okolních.

V této povídce je poukazováno na potřebu a význam vzdělání. Obrázek ideálního učitele a jeho působení ukazuje, že se lid může povznést hospodářsky i mravně, když se odstraní nevzdělanost, kterou zde autorka tvrdě kritizuje. Není nezajímavé, že autorka tuto povídku dokončila jako poslední, a to již velmi stará a nemocná a na ničem jí nepřidávala bída. Na sklonku svého života si tedy vysnila své ideální dětství. Pro Boženu Němcovou je to typická povídka představující "Hledání dobrého člověka" a patří do skupiny povídek Karly, Divé Báry či Dobrého člověka.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se opravdu snaží vychovávat a zdůrazňuje vzdělání. Protože autorka popisuje svá vysněná studia, má povídka děj a docela rychlý spád. Líbila se mi, protože zde detailně popisuje vesnické školy se svými učiteli a jazyk, kterým to píše, není až tak těžký na čtení.