ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Němcová Božena (*04.02.1820 - †21.01.1862)

­­­­

Divá Bára (13)

I.
Na kraji vesničky Vestec žil pastýř Jakub, kterému zemřela žena, a jediné, co mu po ní zbylo, byla dcerka Bára. Ve vesnici se tradovalo, že ženě, jež vyjde ven po klekání, Klekánice vymění dítě. A právě toto udělala Bářina matka, následkem toho po dlouhé nemoci zemřela a Báře od té doby nikdo neřekl jinak než Divé dítě, všichni ji považovali za Klekánicí podstrčenou. Bára byla opravdu jiná než ostatní dívky, neparádila se, chodila prostě oblečená. Každý den vstávala brzy ráno, aby pomohla svému otci vyhnat krávy na pastvu. Byla velmi zdatná a v síle se jí nevyrovnal kdejaký chlapec. Mladičká dívka se od ostatních odlišovala i svou nebojácností. Všichni ve vesnici měla strach z příšer, o kterých se vypráví v tradujících báchorkách, ale Barča žádné z nich nevěřila. Nevěřila v Klekánice, čerta ani vodního muže (což jí nebránilo v touze plavat). Bára nebyla ve vesnici moc oblíbena právě pro její zdatný vzhled a výjimečné vlastnosti, ovšem byli lidé, kteří ji skutečně milovali a ona je. Patřil mezi ně její otec Jakub, pan farář, jeho sestra panna Pepinka, jeho dcera Elška, Bářina nejlepší kamarádka, a Jozífek, kostelníkův syn. Jozífek měl Barču moc rád a nejen pro to, že ho ochránila, když se mu kluci posmívali, ale pro to, jaká byla. Podstrojoval jí a všude za ní chodil. Barča též milovala svého věrného přítele psa Lišaje, jenž ji všude doprovázel. Nejvíce času trávila Bára se stádem a nebo se svou kamarádkou Eliškou, s níž se opravdu měly moc rádi. Elška obdivovala Bářinu tvrdost a Bára zase Elščinu ženskost a jemnost.
Když však dětem přešel dvanáctý rok, vše se změnilo. Jozífek byl poslán na studie a Elška do Prahy k bohaté tetě, aby se naučila způsobům, tedy aby se později ve světě "neztratila". Barča tak zůstala s tatínkem a Lišajem sama.

II.
Jak Elška odjela, tak také po třech letech přijela. Nejvíce se na ni těšila Bára, která za tu dobu hodně povyrostla. A také Elška se změnila. Byla mnohem krásnější než dříve, nosila vkusné oblečení a všichni si jí od té doby moc vážili a kdejaká matka by ji ráda viděla ženou svého syna. Jenže Elška se zamilovala do doktora, jenž vyléčil její pražskou tetičku, a jiného nechtěla.

III.
Avšak panna Pepinka s ní měla jiné plány, chtěla ji provdat za pana správčího Kalinu. Elška z toho byla nešťastná, nechtěla ani slyšet o malém tlustém člověku, kterého jí všichni skoro až nutili. Svěřila se se svým trápením Barče a ta už věděla co s tím. Udělala ze sebe bílou paní s umrlčí hlavou a když pan správčí odcházel v noci z námluv, pořádně ho postrašila a pohrozila. Kalina se z toho zhroutil a na faře se poté již neukázal. Zjistilo se ale, že to strašidlo byla převlečená Barča, která za to byla potrestána. Měla strávit noc v kostnici na hřbitově, lidé si mysleli, že se začne alespoň trochu bát. To se ale nestalo. Barče se v kostnici sice hlavou honily špatné myšlenky, ovšem když za ní přišli Jakub s Lišajem a celou noc strávili venku u kostnice, v klidu usnula. Ráno se kolem hřbitova procházel myslivec, kterého Barča vídávala u lesa a kterého tajně měla ráda. Ptal se Jakuba, co se děje, ten mu vše řekl a myslivec byl rozzloben nad tím, jaký trest byl Barče udělen. Svou silnou rukou vypáčil dveře od kostnice, kde Barče přiznal, že už ji má dlouhou dobu rád a zeptal se jí, jestli by se nechtěla stát jeho ženou, že by se o ni velmi dobře postaral. Barča se samou radostí rozbrečela a souhlasila stejně tak jako Jakub. Když si pro Barču přišli do kostnice, nestačili se divit. Ve vesnici jí kdejaké děvče závidělo, že má právě takového muže. Elška jim popřála mnoho štěstí a zdraví. Ona sama byla v tu dobu šťastná, protože přišel dopis z Prahy, že jí tetička věnuje všechen majetek, ale jen pod tou podmínkou že si vezme onoho vysněného doktora z Prahy, jenž ji měl také moc rád. Barča se na konci z lístečku od Jozífka dozvídá, že ji po celou tu dobu miloval a jen kvůli ní se nechtěl stát knězem, avšak teď, když je Barča vdaná, rád splní přání rodičů.

VLASTNÍ NÁZOR:

Řekla bych, že Bára je v této knize hodně sama sebou a tím se sama posouvá na jakýsi okraj té vesnické společnosti. Vesničané jsou takoví usedlí, řídí se tradicemi a hlavně pověrami, které se po generacích tradují. Jejich pověrčivost se mimo jiné projevuje ve víře ve strašidla, vodníky, polednice apod. - zde nacházíme první kontrast, Bára je nebojácná a v tyto bytosti nevěří, což jí v životě otevírá mnoho cest, jako je třeba pro nás obyčejné plavání ve vodě. Řekněme si na rovinu, kolik z nás v dnešní době věří na vodníka nebo polednici? A Barča za toto byla odsuzována, byla považována za divé dítě jen kvůli tomu, že se nebála. Pověrčivost vesničany tolik zaslepila, že odsuzovali člověka, který neuznával stejné priority jako oni.

Druhým takovým kontrastem je určitě vzhled. Barča byla urostlejší postavy než ostatní děvčata, chodila spoře, ale přesto čistě oděná. To ostatní vesničané, kteří dennodenně chodili našňoření a načesaní, nechápali. Avšak Barča se cítila dobře a byla prostě sama sebou. To dávala také najevo - názorům ostatních na ni nepřikládala žádný význam a soustředila kolem sebe naopak lidi, kteří ji mají rádi. Ti ji hned neodsoudili a tudíž poznali, že je Barča velmi hodné, čisté a pracovité děvče. Občas má malinko ostrý jazyk a až provokativní chování, ale to na ni oceňuji, že v sobě nic nedusí, dokáže své pocity a názory uvolnit do světa, a vždy je připravená nést následky.

Ještě bych se ráda zmínila o Elšce, Bářině nejlepší kamarádce. Líbilo se mi, že Elška i po příjezdu z Prahy, kde strávila tři roky, zůstala sama sebou. Nenechala se ovlivnit pražskými móresy. Byla z ní sice už velká slečna, která byla velmi krásná a chodila krásně oblíkaná, ovšem i přesto nezpychla, její dušička byla pořád stejně čistá a Barču měla stále tak ráda jako dříve. Připadá mi, že je zde malinko kontrast mezi vesnicí a Prahou, tedy městem. Elška v knize říká "...tam (v Praze) si na ulici jeden druhého nevšimne, jeden druhého nepozdraví..." Můžeme s jistotou říci, že Barča by v Praze prostě zapadla, nikdo by ji neodsuzoval, ale na vesnici zná každý každého, každý každého si také všímá. Kontrast pozoruji jen na přijetí Báry společností, nikoli na Eliščině chování po příjezdu z Prahy, které se nezměnilo, i když byla naprosto na jiné "úrovni" než Barča.

Barča a myslivec. Řekla bych, že taková trochu zajímavá láska. Oba se vlastně vůbec neznali, jen jednou spolu mluvili, pak už se jen občas potkali a pozdravili a zamilovali se do sebe. Pak je zde to, že se myslivec do Barči vůbec zamiloval. Máme to brát romanticky nebo realisticky? Z toho romantického pohledu to vidím tak, že myslivec se zamiloval do osoby, kterou téměř celá vesnice odsuzovala, je to jako vysvobození zakleté princezny. A navíc, vše bylo obaleno určitým tajemnem. V průběhu čtení se sice dalo vytušit, že je Barča zamilovaná, avšak přímo to řečeno nikde nebylo. Čtenář se může ujistit až v okamžiku, kdy odpovídá kladně na myslivcovu otázku, jestli ho má ráda. Ale na druhou stranu to není tak nereálné (viz. dnešní doba), každý jsme jiný a myslivec na Báře dokázal vyzdvihnout a ocenit to, čím ostatní opovrhovali. K tomuto realistickému pohledu se přiklání ještě fakt, že myslivec nebyl jediným Barčiným nápadníkem, byl tu přece ještě Jozífek, který Barču miloval po celou dobu.

Podle mého toto dílo tak nějak celkově nakonec vyzní romanticky, neboť skončí pro všechny dobře. Barča se šťastně vdá, Elška také a k tomu ještě získá tetin majetek, a vesnice se najednou obrátí a Barču začne mít ráda. Vysloveně realistické mi zde připadají jen popisy, ve kterých nám Němcová přibližuje nové postavy, jaký mají vzhled, oděv, vlastnosti. Dozvíme se v nich i něco z tehdejších pověr, či jak vypadala pastýrna, ve které Barča se svým otcem byla.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: sakinka, 27.10.2007

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Babička, Babička (2), Babička (3), Babička (4), Babička (5), Babička (6), Babička (7), Babička (8), Babička (9), Babička (10), Babička (11), Babička (12), Babička (13), Babička (14), Babička (15), Babička (16), Babička (17), Babička (18), Babička (19), Babička (20), Babička (21), Babička (22)
-Babička (několika slovy)
-Babička (rozbor), Babička (rozbor) (2), Babička (rozbor) (3)
-Babička (vlastní názor)
-Baruška
-Chudí lidé, Chudí lidé (2)
-Chýše pod horami, Chýše pod horami (2), Chýše pod horami (3), Chýše pod horami (4)
-Divá Bára, Divá Bára (2), Divá Bára (3), Divá Bára (4), Divá Bára (5), Divá Bára (6), Divá Bára (7), Divá Bára (8), Divá Bára (9), Divá Bára (10), Divá Bára (11), Divá Bára (12), Divá Bára (13), Divá Bára (14), Divá Bára (15), Divá Bára (16), Divá Bára (17), Divá Bára (18), Divá Bára (19), Divá Bára (20), Divá Bára (21), Divá Bára (22), Divá Bára (23), Divá Bára (24), Divá Bára (25), Divá Bára (26), Divá Bára (27), Divá Bára (28), Divá Bára (29)
-Dobrý člověk, Dobrý člověk (2)
-Karla, Karla (2), Karla (3), Karla (4), Karla (5), Karla (6), Karla (7)
-Karla a jiné povídky, Karla a jiné povídky (2)
-Kdo je hloupější? (Národní báchorky a pověsti - I)
-Moudrý zlatník (Velká kniha pohádek)
-O chytré princezně (Pohádky a pověsti)
-O Popelce
-Pan učitel, Pan učitel (2)
-Pohádka bez konce (Pohádky)
-Pohádky, Pohádky (2)
-Pohorská vesnice
-Povídky
-Rozárka: Pomněnka šlechetné duše
-Sedmero krkavců (Velká kniha pohádek), Sedmero krkavců (Velká kniha pohádek) (2)
-Týden pohádek Boženy Němcové
-V zámku a v podzámčí, V zámku a v podzámčí (2), V zámku a v podzámčí (3), V zámku a v podzámčí (4), V zámku a v podzámčí (5), V zámku a v podzámčí (6), V zámku a v podzámčí (7), V zámku a v podzámčí (8), V zámku a v podzámčí (9), V zámku a v podzámčí (10), V zámku a v podzámčí (11), V zámku a v podzámčí (12), V zámku a v podzámčí (13), V zámku a v podzámčí (14)
-V zámku a v podzámčí (rozbor), V zámku a v podzámčí (rozbor) (2), V zámku a v podzámčí (rozbor) (3)
Čítanka-Babička, Babička (2), Babička (3), Babička (4), Babička (5), Babička (6), Babička (7), Babička (8), Babička (9), Babička (10), Babička (11), Babička (12), Babička (13), Babička (14), Babička (15), Babička (16), Babička (17), Babička (18)
-Babička (celá kniha / e-book)
-Básně a jiné práce, Básně a jiné práce (2), Básně a jiné práce (3), Básně a jiné práce (4)
-Cesta z pouti
-Chudí lidé, Chudí lidé (2), Chudí lidé (3), Chudí lidé (4)
-Chudí lidé (celá kniha / e-book)
-Chýše pod horami, Chýše pod horami (2), Chýše pod horami (3)
-Chýše pod horami (celá kniha / e-book)
-Chytrá horákyně (Pohádky)
-Čert a Káča (Pohádky)
-Čtyry doby
-Divá Bára, Divá Bára (2), Divá Bára (3)
-Divá Bára (celá kniha / e-book)
-Dlouhá noc
-Dobré kmotřinky (Národní báchorky a pověsti - II)
-Dobrý člověk, Dobrý člověk (2), Dobrý člověk (3), Dobrý člověk (4)
-Dobrý člověk (celá povídka / e-book)
-Karla, Karla (2), Karla (3), Karla (4)
-Karla (celá povídka / e-book)
-Kdo je hloupější? (Národní báchorky a pověsti - I)
-Moudrý zlatník (Národní báchorky a pověsti - II)
-Neohrožený Mikeš (Národní báchorky a pověsti - I)
-O bílém hadu (Národní báchorky a pověsti - II)
-O černé princezně (Národní báchorky a pověsti - I)
-O dvanácti měsíčkách (Slovenské pohádky a pověsti - I)
-O hloupém Honzovi (Pohádky)
-O kocouru, kohoutu a kose (Národní báchorky a pověsti - II)
-O Pánu Bohu, O Pánu Bohu (2)
-O Popelce (Národní báchorky a pověsti - I)
-O princezně se zlatou hvězdou na čele (Národní báchorky a pověsti - II)
-O zlatém kolovrátku (Národní báchorky a pověsti - I)
-Obrázek vesnický
-Pan učitel
-Pohádka bez konce (Pohádky)
-Pohádka o perníkové chaloupce (Pohádky)
-Pohorská vesnice, Pohorská vesnice (2), Pohorská vesnice (3), Pohorská vesnice (4), Pohorská vesnice (5), Pohorská vesnice (6), Pohorská vesnice (7)
-Rozárka: Pomněnka šlechetné duše
-Sedmero krkavců (Národní báchorky a pověsti - II)
-Sestry, Sestry (2), Sestry (3)
-V zámku a v podzámčí, V zámku a v podzámčí (2), V zámku a v podzámčí (3), V zámku a v podzámčí (4)
-Zlatý vrch (Národní báchorky a pověsti - II)
­­­­

Diskuse k výpisku
Božena Němcová - Divá Bára (13)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­