Menu
Slovníček pojmů z literatury a mluvnice Národní obrození
Aktuální známka: 1.94
Hodnoceno: 311x
Prosím, ohodnoť pojem
Národní obrození
- probíhalo v rakouské monarchii v letech 1770–1848, za hlavní cíl si dávalo oživit samotný český jazyk a motivovat český národ k větší uvědomělosti
- období formování novodobého českého národa = „vzkříšení národa“
- v Čechách chyběla třída, jež by radikálně prosazovala národní požadavky (v Polsku a Uhrách to byla šlechta, ve Francii měšťanstvo)
- u nás byli lidé chudí ⇒ namohli radikálně prosazovat národní požadavky ⇒ opatrný ráz
- podmínky pro vznik národního obrození: působení osvícenství v mírné podobě, kterou prosazoval Josef II. ⇒ josefínismus
Reformy
- r.1781 – toleranční patent ⇒ povolena nekatolická náboženství; upsalo se 100 tisíc ze 3 milionů Čechů
- r.1781 – patent o zrušení nevolnictví ⇒ zmírnil se útlak poddaných; mohli se stěhovat, dát děti do školy…; projevil se až kolem roku 1800, kdy se poddaní stěhují do měst za prací = děti bohatých českých sedláků získali vzdělání, stali se nositeli národního obrození, vyrůstali v českém prostředí X museli se naučit německy, němečtí spolužáci na ně pohlíželi svrchu ⇒ roste u nich národní přesvědčení
- omezení cenzury
- povinná školní docházka ⇒ Marie Terezie, souvisí s tolerančním patentem
- germanizace ⇒ tvrdě se vyžaduje němčina jako úřední jazyk v rámci celé monarchie; nešlo o poněmčení, ale o zavedení jednotného úředního jazyka
- vyváření centralistického státu ⇒ Marie Terezie, Josef II.
Šlechta se tomu brání ⇒ přichází o svá práva; zdůrazňuje
svébytnost českého království pomocí historického a jazykového
bádání.
Šlechta podporuje národní hnutí ⇒ založila Královskou společnost
nauk, Akademii výtvarného umění, Muzeum království
českého X užívá němčinu, italštinu, francouzštinu
a česky hovoří jen zřídka.
Periodizace národního obrození
- fáze národního obrození: obranná (konsolidační) – 80. léta 18. století až počátek 19. století ⇒ převážně vědci
- fáze národního obrození: ofenzivní – počátek 19. století až konec 20. let 19. století ⇒ vědci a básníci
- fáze národního obrození: vyvrcholení obrozeneckých snah – 30. až 50. léta 19. století ⇒ Palackého generace
První fáze národního obrození
Obrana národa a jazyka českého, první pokusy o vytvoření knih o českých dějinách. Nejvýznamnější osobnost: Josef Dobrovský.
Cíle: čelit germanizaci, obnovit český jazyk, sestavit slovníky, gramatiku, ustálit český jazyk
Gelasius Dobner
- kněz píšící latinsky
- kritický rozbor Hájkovy Kroniky české ⇒ dokazuje, že si Hájek vymýšlel
Kašpar Royko
- řádový kněz, přítel Dobnera, píše latinsky
- zabývá se Husem a husitskými válkami
- nezastává protireformační stanovisko, nejde tvrdě proti Husovi
František Martin Pelcl
- 1. profesor češtiny na pražské univerzitě
- veřejně vydal Balbínovu Rozpravu na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého
- dílo: Nová kronika česká (začíná rokem 1434)
Josef Dobrovský
- narodil se v Ďarmotech u Rábu (Maďarsko – dnešní Balassagyarmat)
- otec voják, jmenoval se Doubravský a na matrice se přeslechli
- studoval na gymnáziu v Klatovech, uvědomuje si své češství
- vystudoval teologii ⇒ ředitel teologického semináře
- domácí učitel, vychovatel ve šlechtických rodinách ⇒ hlavně u Nosticů (postavili Stavovské divadlo)
- přešel do rodiny Šternberků, nakonec se stal soukromým vědcem
- psal německy a latinsky X vždy se považoval za Čecha, ale nevěřil, že se čeština stane jazykem náročné literatury (německy psal tedy proto, že němčinu a latinu považoval za jazyk vzdělanců a nevěřil v budoucnost češtiny, myslel si, že se všichni poněmčí)
- na konci života napsal několik studií česky
- pochyboval o účelnosti národního hnutí, skeptik a racionalista
- přísně kritický, mladší obrozenci (jungmannovci) ho neměli rádi
- zakladatel slavistiky (obor na teologické fakultě – zabývá se zvyky, kulturou, jazyky)
- vytvořil předpoklad pro vytvoření spisovné češtiny ⇒ vytvoření české literatury
- říkalo se mu modrý abbé (modrý = kabát, abbé = kněz, který nevykonává kněžské povinnosti)
- dílo:
- Pojednání o zlomku evangelia Sv. Marka – evangelium uchováváno v Praze, věřilo se, že je to originál, ale Dobrovský dokázal, že se jedná o opis
- Dějiny českého jazyka a literatury /Geschichte der bömischen Sprache und Literatur/ – dějiny českého jazyka a literatury; nejlépe podle stavu jazyka hodnotil dobu Veleslavínskou
- Zevrubná mluvnice jazyka českého /Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache/ – sjednocuje českou mluvnici po 150 letech; mluvnice byla rozkolísaná kvůli nářečí a neexistovala spisovná čeština; vzorem mu byla Veleslavínská čeština; zkomplikoval naši mluvnici ⇒ vyjmenovaná slova
- Základy jazyka staroslověnského /Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris/ – zakládající práce slavistiky v českých zemích
- Slovník německo-český /Deutsch-böhmisches Wörterbuch/ – dva díly; srovnání bohaté němčiny s chudou češtinou
Patří sem i literatura pro široké lidové vrstvy, tj. hlavně literatura zábavná. Ta byla překládána z němčiny. Jednalo se například o strašidelné a rytířské romány. Knihy měly popularizovat českou minulost, pomáhat k udržení českého povědomí, nicméně jejich umělecká hodnota byla nízká.
Zábavnou literaturu vydával Václav Matěj Kramerius (nakladatelství Česká expedice ⇒ kulturní centrum obrozenců). Vydával i 1. české noviny…
Své místo zde mělo i divadlo, které dosahovalo širší působnosti než čtená literatura. První stálé české divadlo se jmenovalo Divadlo v Kotcích a bylo umístěné v Praze (hra Kníže Honzík ⇒ podle německého vzoru: Honzík je sedlák, jenž sní o tom, jak by se choval, kdyby zbohatl = jako buran; hra měla úspěch).
Čeští vlastenci postavili na Václavském náměstí nové dřevěné divadlo Bouda – jeho představení navštívil i sám Josef II. Největším organizátorem v Boudě byl Václav Thám. Hrály se zejména vlastenecké hry: Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka. Bouda ovšem časem zanikla pro nedostatek financí ⇒ česká představení se pak hrála ve Stavovském divadle (pouze v neděli odpoledne, pro nezájem se přestala hrát i tam).
Opomenout se nesmí ani na českou poezii. Ta měla být podle klasicistních pravidel vrcholem literatury. Autoři české poezie: Antonín Jaroslav Puchmajer (farář v Radnicích u Rokycan, vydával básnické almanachy), Šebastián Hněvkovský (spolu s Puchmajerem iniciátorem první novočeské básnické školy).
Druhá fáze národního obrození
Cíle: vlastenecká a estetická výchova, rozšíření slovní zásoby češtiny – slovníkářství, vytvořit z českého jazyka náročnou literaturu
Heslo: čeština jako vyučující jazyk na gymnáziích
- až do roku 1915 probíhaly Napoleonské války; přes Čechy projde ruská armáda, u obrozenců vyvolá pocit slovanské sounáležitosti
- po roce 1815 období Metternichovské reakce ⇒ kancléř Metternich byl odpůrcem jakékoli revoluce a změn; dokud bylo národní obrození pouze hnutím jazykovým, nebyl proti, ale nesmělo se jednat o politické požadavky
- literatura nahrazuje politiku, existuje cenzura na dovoz knih a novin ze zahraničí a na vydávání knih nových
- uzákoňuje se spisovná čeština
- snaha vytvořit umělecky náročnou literaturu
- pod vlivem preromantismu vnikají literární falza (padělky) ⇒ rukopisy
- pocházel z Hudlic u Berouna
- chodil na gymnázium v Praze
- studoval filozofii
- působil na něj profesor Stanislav Vydra (bývalý jezuita, matematik, vlastenec, narodil se v Hradci Králové)
- profesor češtiny na gymnáziu v Litoměřicích, později v Praze
- člověk klidný, tichý, uzavřený, nenáviděl šlechtu a církev; chtěl, aby čeština byla mluva národní
- okolo něj se vytváří skupina vlastenců
- začínal jako básník z okruhu A.J.Puchmajera
- loajální vůči státu, neangažoval se v politice (strach)
- vytvořil základní myšlenku národního obrození: Čechem je pouze ten, kdo mluví česky! (do té doby se za Čecha považoval každý, kdo žil na českém území)
- snažil se pozvednout úroveň české literatury, překládal z cizích jazyků – obhajoval nutnost překladů ⇒ umožňovaly seznámení se světovou literaturou
- dílo:
- Rozmlouvání o jazyce českém ⇒ kulturní program generace; obraz žalostné úrovně češtiny na počátku národního obrození (Čech X Veleslavín); znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka
- Slovník česko-německý ⇒ pětidílný, cirka 120 tisíc hesel; české ekvivalenty odpovídající německým slovům (slovní zásobou se snaží vyrovnat němčině ⇒ český jazyk = uznávaný jazyk); musel vytvářet nová slova (neologismy) – např. elektřina = mlno; přebíral slova z řeči lidu a ze slovanských jazyků: vzduch, kytovec (z ruštiny), četa (ze srbštiny); využíval tzv. kalky (překlady) – slova vzniklá doslovným překladem po částech; pomáhali mu bratři Jan Svatopluk Presl a Karel Bořivoj Presl (vytvořili botanické a zoologické názvosloví, názvy chemických prvků apod.) a Jan Evangelista Purkyně (lékařské názvosloví)
- Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka ⇒ považuje obrození za novou epochu v dějinách naší literatury
- Slovesnost ⇒ učebnice literatury a slohu; ukázky z české literatury minulé i současné (čítanka), překlady; od roku 1816 se český jazyk nepovinně vyučovala na gymnáziích
Další představitelé: Matěj Milota Zdirad Polák, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, Jan Kollár, František Ladislav Čelakovský
Rukopisné padělky
Rukopisy měly poskytnout důkazy o starobylosti naší kultury a posílit
národní sebevědomí.
- objeven údajně Václavem Hankou (básník, archivář, znalec slovanských jazyků) a farářem ve věži kostela ve Dvoře králové
- pojmenován podle místa nálezu
- označen za památku ze 13. století
- obsahuje celkem 14 písní (6 epických, 2 lyrickoepické a 6 lyrických)
- velký ohlas v Rusku, Dobrovský tento rukopis chválil, nepoznal padělek
- „nalezen“ na Zelené Hoře u Nepomuku – označen za památku z 9.-10. století
- anonymně zaslán hraběti Františku Kolovratovi
- obsahuje skladbu Libušin soud
- autory jsou pravděpodobně Václav Hanka a Josef Linda
- Dobrovský ho označil za padělek, za autora označil Hanku; Palacký tvrdil, že rukopis je pravý
- obsahuje historické chyby
Oba rukopisy byly napsány na starém pergamenu ze 13. století. Inkoust reagoval jako staré inkousty z tohoto století. První písmena (iniciály, zdobené) pocházela také ze 13. století ⇒ původní text na pergamenech byl vyškrabán a na to vyryt nový. Až v roce 1968 bylo zcela dokázáno, že se jedná o padělky.
Třetí fáze národního obrození
Doba mezi dvěma revolucemi (1830, 1848), odpor k útisku, absolutismu. Literatura se sbližuje s životem a začíná v ní převládat romantismus. Rozkvět poezie, venkovské prózy, satiry, publicistiky a divadla.
Období vítězství národního obrození.
Diskuse k pojmu
Národní obrození
Štítky
naturalismu sebevra VÍNO SILNÝCH dobytí jericha report oblíbený herec tržiště a bude hůř vánoční povidka Platon- faidon síla života Chléb s ocelí dům ozvěn rody hadí spirála korea korn Klub z člověk bestie Báseň Praze hlaváček+karel Bříza nové písně schindlerův seznam ruslan a ludmila rytíř paleček hello dolly Stigma illias toole
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 733 445 775
Odezva: 0.13 s
Vykonaných SQL dotazů: 3
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2025 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí