Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kosmas, kanovník Svatovítské kapituly, si k sobě zval různé pocestné, aby mu vyprávěli nějaké příběhy ze života. Chtěl totiž napsat kroniku. Za odměnu jim dal vždy najíst. Začali k němu docházet čtyři starci: jeden byl pohan, druhý bývalý ozbrojenec bez ruky, třetí stařec sotva dýchající a čtvrtý býval otrokem.
Když byli tedy u Kosmase, magistra Bruna rušil jejich neustálý smích a kašel. Proto se rozhodl jít za ním ihned s výčitkami. Před jeho dveřmi objevil sázavského mnicha. Při jejich rozmluvě se otevřely dveře a vyšel Kosmas, jenž vyhodil starce a vzal si do své místnosti mnicha, který mu dal sázavské spisy.
Jen co odešel i on, začala mu Božetěcha vyčítat přítomnost všech těch chudých lidí. Brunovi se to také nelíbilo, a proto poručil několika lidem, aby těm starcům dali co proto. Dva starci jim ale utekli a třetí jim řekl, že ten čtvrtý je pohan, a tak se také zachránil a oni zbili jen pohana. Když ozbrojení muži odešli, odtáhl stařec pohana na bezpečné místo, kde je ovšem objevil malý sázavský mnich. Vše mnichovi vyprávěli a nakonec společně odešli na pole, které patřilo Židovi. Tam mnich pohana pokřtil a on pak pomalu umíral. Na pole přišli i zbývající dva starci. Ještě než pohan zemřel, říkal něco o krajině Ostrova a Hradiska.
Když už uplynul nějaký ten čas, jel Kosmas navštívit svého přítele Šebíře, který byl proboštem mělnického kostela. Dal mu sázavský rukopis, jenž dostal od mnicha, a za tři dny opět odjel.
V létě udeřila velká sucha a starci neměli co jíst. Kosmas je k sobě ale nepřijal, protože jeho žena Božetěcha byla velmi nemocná. Mnich si vzpomněl na poslední slova pohana a myslel si, že v končině Ostrova bude nějaký poklad. Společně se starci tam však našel pouze jednu sošku. Když s ní šli za Kosmasem, ten v ní poznal ďábelskou sochu a okamžitě je vyhodil. Zanedlouho zemřela Božetěcha.
Mnicha napadlo udělat si zásoby jídla, a tak na pole, kam pochovali pohana i sošku, chtěli zakopat i hrušky. Uviděl je však biřic, a tak utekli. Ze všeho byl pak obviněn majitel pozemku, Žid. Mnich si uvědomil, že Žid za jejich skutky nemůže, a tak šel prosit Kosmase o pomoc. Zrovna u něj byl Šebíř a Bruno, jimž Kosmas četl svou kroniku. Pak se Kosmas přel s Šeborem, jestli má ve své kronice rozšířit záznamy o sázavském klášteře. Bruno je chtěl rozsoudit, a tak řekl, že by bylo lepší vyslechnout nějakého svědka. Tu se k nim přihnal mnich. Začali se ho vyptávat na věci ohledně kláštera a až poté mu dali slovo a mnich tak mohl říci, co se stalo.
Kosmas proto vytrhl z Kroniky dvě stránky, dal je Šebířovi a společně pospíchali za Židem k popravišti...