Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

K tisku připravil a poznámkami opatřil Rudolf Havel. Obálku, vazbu a typografickou úpravu navrhl Josef Hanzl. Vydal Československý spisovatel v Praze r.1952. Vydání 7. (v Československém spisovateli 1.)

DĚJ:

Jan byl velmi dobrosrdečný člověk. Když někdo potřeboval půjčit peníze, s ochotou mu pomohl. Byl to ale také člověk zaslepený. Nevšiml si, že ostatní ho jen využívají, až se sám zadlužil. Když lidé z hospody pomlouvali správce radního dvora Čížka, Jan se ho zastal a když radní přišel, řekl mu to. Ten mu na to odpověděl, že je blázen a že by se raději měl starat o svou živnost, která je před bankrotem. Na zasedání rady se pak rozhodlo, že Marhoul musí zaplatit všechny dluhy nebo mu bude celý jeho majetek zabaven. A tak se také stalo. Byla to pro něj a jeho rodinu velká ostuda, a tak se rozhodl s manželkou Josefinou a synkem Janem Josefem odstěhovat z Benešova do blízké vesnice s názvem Nadelhoty. Tamější lidé mu neradili vystavět si zde pec, ale najmout si mlýn. Důvěřivý Marhoul dal na jejich rady a nedbal slov přátel, kteří říkali, že nemá šanci se v Nadelhotách uživit. Když Marhoul přesvědčil ředitele panství, aby mu prodal starý mlýn, začal s jeho rekonstrukcí. Ani Josefína nenašla v malé vesničce práci, a proto se ještě víc zadlužovali. Jediní Marhoulovi přátelé - sodovkář Rudda a cestař Deyl - mu ochotně půjčili peníze. Marhoul začal dokonce krást dřevo z lesa. Protože v tu dobu utrpěl úraz a nemohl se moc hýbat, lesníci ho přestali podezřívat. Po velké námaze se Marhoulovi povedlo dát do provozu pec a péci chleba. Našel stálé zákazníky u dělníků opravujících silnici, ale jak byla zima, Marhoul na tom byl opět špatně. Po půl roce nebyl schopný zaplatit nájem, a tak mu správce řekl, že se bude muset vystěhovat. Nový nájemce - bousovský mlynář Němec - však dovolil, aby v mlýně Marhoulova rodina žila a to spolu se stárkem Františkem Durdilem. Soužití už trvalo více než sedm let a z malého Jana Josefa se stal třináctiletý zlobivý kluk. Když stárek zemřel na souchotiny, Němec chtěl, aby Marhoul vedl celý mlýn včetně pece sám. Marhoul mu řekl, že za tak mizerný plat tam nebude, a ještě ten den se musel odstěhovat. Jel zpět do Benešova a Rudda mu půjčil na první nájem nového bytu. Marhoul získal práci jako pomocník u pekaře Pánka a Jan Josef chodil do latinské školy. Uplynuly čtyři roky jeho studia a stal se z něho pětkař, ale Marhoul nechtěl připustit, aby jeho syn dopadl jako on, chtěl pro něho něco lepšího. Jednoho dne však Marhoul omdlel a lékař zjistil, že má zánět míchy. Neuplynulo ani deset dní a Marhoul zemřel. "Příběhy Jana Marhoula se končí. Zemřel a třetího dne byl pohřben."