Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ŽIVOTOPIS č.1 - 1.5.2004 - Ondřej Dostál, o.dostal[zavinac]bluetone.cz

• ruský novelista, romanopisec, publicista a myslitel, jeden z nejvýznamnějších spisovatelů všech dob
• narodil se v roce 1821 v Moskvě v rodině lékaře
• zprvu navštěvoval soukromou školu, po smrti matky však byl v roce 1837 z existenčních důvodů poslán na vojenskou ženijní školu do Petrohradu
• po sedmi letech studií zanechal, aby se mohl plně věnovat psaní (jeho literární počátky byly silně ovlivněny Bělinským)
• v roce 1846 se připojil ke kroužku sdruženém kolem ruského revolucionáře Michaila Vasiljeviče Petrašovského, ve kterém se scházela ruská inteligence
• jakožto přívrženec sociálně utopických idejí byl ale roku 1849 spolu s dvaceti dalšími "Petrašovci" odsouzen k trestu smrti - soud ale nakonec (naštěstí pro celý literární svět) verdikt změnil a poslal Dostojevského pouze na nucené práce do omské věznice (1850-54) a na následnou vojenskou službu na Sibiř (1854-59)
• na svobodu se vrátil jako spisovatel s náboženským posláním
• v šedesátých letech mu umřela žena i bratr a zaplavily ho dluhy, což rázně nasměroval k horšímu, když propadl hazardním hrám
• spoluvydával listy Epocha a Vremja
• ve svých esejích silně podporoval směřování Ruska na Západ a jeho modernizaci
• celý svůj život byl epileptikem, kvůli čemuž v roce 1881 v Petrohradu i zemřel
• paradoxně až těsně před smrtí autora jeho národ pochopil, jak velkým je spisovatelem

SHRNUTÍ:

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil 11. listopadu 1821 v rodině štábního lékaře moskevské nemocnice pro chudé. V šestnácti mu zemřela matka, dva roky nato nevolníci zavraždili jeho nelidského otce alkoholika. Roku 1844 Dostojevskij dokončil studia na vysoké vojenské technické škole v Petrohradě a nastoupil do projekčního oddělení ministerstva obrany. Suchopárná služba jej však ubíjela, a tak zažádal o výslužbu protože se chtěl věnovat literatuře.

Přeložil Balzakův román Evženie Grandetová, ale již roku 1846 mu vychází první kniha Chudí lidé, Dostojevskij se stal rázem slavným, oblíbil si jej i obávaný kritik Bělinskij. Následovaly další povídky a novely: Dvojník (1846), Pan Procharčin (1846), romantická povídka Bílé noci (1848). Dostojevskij psal rychle, jako v horečce z právě nabyté slávy. O to hůř nesl, že jeho další práce se kritice ani čtenářům nelíbily. Dostojevskij se uzavíral do sebe a navštěvoval pouze kroužek Petrašovského, kde se scházeli stoupenci utopického uspořádání společnosti a odpůrci carismu. Kroužek však byl prozrazen a jeho členové zatčeni a odsouzeni. Trest pro všechny zněl - smrt. Až na popravišti byl změněn v deportaci na Sibiř. Autor strávil čtyři roky v káznici v Omsku, kde se setkal se spodinou společnosti.

"Jsem na dně, ale budu psát a přísahám, teď už špatnou věc nenapíšu. Ještě o mě uslyšíš. Možná že nerozumím Rusku, ale ruský lid jsem poznal dokonale jako málokdo. Knihy jsou můj život, má strava, má budoucnost," píše bratrovi.

U Dostojevského sílí záchvaty padoucnice, kterou trpěl od dětství a jeho předsevzetí se hroutí. Je sice omilostněn, ožení se, roku 1859 se smí vrátit do Petrohradu, ale tone v dluzích. V jeho dílech se zrcadlí duševní proměna, poznamenaná pobytem ve vězení a v sibiřském vyhnanství. Kronikou těch let jsou Zápisky z mrtvého domu (1861-62), které později zhudebnil Leoš Janáček. Román Uražení a ponížení (1861) vychází z autorova mučivého vztahu k první ženě M.D.Isajevové. Po roce 1860 Dostojevského stravují projevy jeho druhé nevyléčitelné choroby - hráčské vášně. Jeho život se mění ve štvanici. Kupí dluhy, před svými věřiteli uniká do Francie a Německa.

Uprostřed nejhlubšího zoufalství vzniká Dostojevského vrcholné dílo - román Zločin a trest (1866). V tomto románu se dotkl několika závažných společenských a filozofických otázek.

V roce 1867 nadiktoval během několika týdnů své stenografce A.Snitkinové román Hráč (1867), obsahující množství autobiografických prvků.
Krátce nato se oženil, dál cestuje Evropou a marně se snaží zbavit hráčské vášně. Je věčně podrážděný, každý další záchvat padoucnice jej psychicky ubíjí, poštve si proti sobe i nejbližší přátele a autory, píše v chvatu, dopouští se v románech chyb. A přesto jeho další kniha Idiot (1868) upoutává geniálním psychologickým ponorem do osobnosti knížete Myškina, který trpí epilepsií stejně jako Dostojevskij.
Román-pamflet Běsi (1871-72), inspirovaný anarchistickým hnutím, je krutým obrazem soudobé společnosti.
Nedokončen zůstal román Bratři Karamazovi (1879-80).

DÍLO:

romány "Zločin a trest; Idiot; Běsi; Výrostek; Bratři Karamazovi"
romantické prózy "Chudí lidé; Bílé noci; Nětočka Nězvanovová"
románové novely "Ves Stěpančikovo a její obyvatelé; Uražení a ponížení"
dokumentární próza "Zápisky z mrtvého domu"
novelistická próza "Zápisky z podzemí; Hráč; Strýčkův sen; Věčný manžel; Něžná"
publicistická tvorba "Deník spisovatele"

ŽIVOTOPIS č.2 - 31.1.2012 - daemonka, n.o.v.o.t.n.a.b[zavinac]seznam.cz

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Фёдор Михайлович Достоевский) se narodil 11. listopadu 1821 v Moskvě do rodiny lékaře. V roce 1844 zakončil vojenskou ženijní školu. Vojenskou školu však záhy opustil, aby se mohl věnovat literatuře.

Dostojevského raná díla, například romány Chudí lidé (1846, Бедные люди), Uražení a ponížení (1861, Униженные и оскорблённые) i další jsou psána v sentimentálním duchu. Projevuje se v nich autorova snaha proniknout do hloubi chorobné psychiky hlavních postav, prozkoumat specifické rysy individualismu, rozdvojené osobnosti, mysticismu.

Ve vrcholném tvůrčím období napsal román Zločin a trest (1866, Преступление и наказание), ve kterém se Dostojevskij projevil jako velký umělec-realista, romány Idiot (1868, Идиот), Běsi (též Běsové, 1871-72, Бесы), Výrostek (1875, подросток).

Nejvýznamnějším dílem Dostojevského je román Bratři Karamazovi (1879-80, Братья Карамазовы), rozsáhlá románová epopej, v níž autor rozvíjí své názory na teorii neomezené vůle a moci, na vztah dobra a zla, na náboženství, humanismus a morálku.

F.M.Dostojevskij je jedním z nejvýznamnějších představitelů realismu. Jeho dílo, velmi působivé i plné protikladů, významně ovlivnilo další vývoj světové literatury.

Dostojevskij zemřel 9. února 1881 v Petrohradu na epilepsii.