Dostojevskij Fjodor Michajlovič
(11.11.1821 - 09.02.1881)
- ruský novelista, romanopisec, publicista a myslitel, jeden z nejvýznamějších spisovatelů všech dob
- narodil se v roce 1821 v Moskvě v rodině lékaře
- zprvu navštěvoval soukromou školu, po smrti matky však byl v roce 1837 z existenčních důvodů poslán na vojenskou ženijní školu do Petrohradu
- po sedmi letech studií zanechal, aby se mohl plně věnovat psaní (jeho literární počátky byly silně ovlivněny Bělinským)
- v roce 1846 se připojil ke kroužku sdruženém kolem ruského revolucionáře Michaila Vasiljeviče Petraševského, ve kterém se scházela ruská inteligence
- jakožto přívrženec sociálně utopických idejí byl ale roku 1849 spolu s dvaceti dalšími "petraševci" odsouzen k trestu smrti - soud ale nakonec (naštěstí pro celý literární svět) verdikt změnil a poslal Dostojevského pouze na nucené práce do omské věznice (1850-54) a na následnou vojenskou službu na Sibiř (1854-59)
- na svobodu se vrátil jako spisovatel s náboženským posláním
- v šedesátých letech mu umřela žena i bratr a zaplavily ho dluhy, což rázně nasměroval k horšímu, když propadl hazardním hrám
- spoluvydavatel listů Epocha a Vremja
- ve svých esejích silně podporoval směřování Ruska na Západ a jeho modernizaci
- celý svůj život byl epileptikem, kvůli čemuž v roce 1881 v Petěrburgu i zemřel
- paradoxně až těsně před smrtí autora jeho národ pochopil, jak velkým je spisovatelem
SHRNUTÍ (od Ondřeje Dostála - viz zdroj):
Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil 11. listopadu 1821 v rodině štábního lékaře moskevské nemocnice pro chudé. V šestnácti mu zemřela matka, dva roky nato nevolníci zavraždili jeho nelidského otce alkoholika. Roku 1843 Dostojevskij dokončil studia na vysoké vojenské technické škole v Petrohradě a nastoupil do projekčního oddělení ministerstva obrany. Suchopárná služba jej však ubíjela, a tak zažádal o výslužbu protože se chtěl věnovat literatuře. Přeložil Balzakův román Evženie Grandetová, ale již roku 1845 mu vychází první kniha Chudí lidé (1845), Dostojevskij se stal rázem slavným, oblíbil si jej i obávaný kritik Bělinskij. Následovaly další povídky a novely: Dvojník (1846), Pan Prochrčin (1846), romantická povídka Bílé noci (1848). Dostojevskij psal rychle, jako v horečce z právě nabyté slávy. O to hůř nesl, že jeho další práce se kritice ani čtenářům nelíbily. Dostojevskij se uzavíral do sebe a navštěvoval pouze kroužek Petraševského, kde se scházeli stoupenci utopického uspořádání společnosti a odpůrci carismu. Kroužek však byl prozrazen a jeho členové zatčeni a odsouzeni. Trest pro všechny zněl - smrt. Až na popravišti byl změněn v deportaci na Sibiř. Autor strávil čtyři roky v káznici v Omsku, kde se setkal se spodinou společnosti. "Jsem na dně, ale budu psát a přísahám, teď už špatnou věc nenapíšu. Ještě o mě uslyšíš. Možná že nerozumím Rusku, ale ruský lid jsem poznal dokonale jako málokdo. Knihy jsou můj život, má strava, má budoucnost," píše bratrovi.
U Dostojevského silí záchvaty padoucnice, kterou trpěl od dětství a jeho předsevzetí se hroutí. Je sice omilostněn, ožení se, roku 1859 se smí vrátit do Petrohradu, ale tone v dluzích. V jeho dílech se zrcadlí duševní proměna, poznamenaná pobytem ve vězení a v sibiřském vyhnanství. Kronikou těch let jsou Zápisky z mrtvého domu (1861-62), které později zhudebnil Leoš Janáček. Román Uražení a ponížení (1861) vychází z autorova mučivého vztahu k první ženě M.D.Isajevové. Po roce 1860 Dostojevského stravují projevy jeho druhé nevyléčitelné choroby - hráčské vášně. Jeho život se mění ve štvanici. Kupí dluhy, před svými věřiteli uniká do Francie a Německa.
Uprostřed nejhlubšího zoufalství vzniká Dostojevského vrcholné dílo - román Zločin a trest (1866). V tomto románu se dotkl několika závažných společenských a filozofických otázek.
V roce 1867 nadiktoval během několika týdnů své stenografce A.Snitkinové román Hráč (1867), obsahující množství autobiografických prvků. Krátce nato se oženil, dál cestuje Evropou a marně se snaží zbavit hráčské vášně. Je věčně podrážděný, každý další záchvat padoucnice jej psychicky ubíjí, poštve si proti sobe i nejbližší přátele a autory, píše v chvatu, dopouští se v románech chyb. A přesto jeho další kniha Idiot (1868) upoutává geniálním psychologickým ponorem do osobnosti knížete Myškina, který trpí epilepsií stejně jako Dostojevskij. Román-pamflet Běsi (1871-72), inspirovaný anarchistickým hnutím, je krutým obrazem soudobé společnosti. Nedokončen zůstal román Bratři Karamazovi (1879-80).
DÍLO:
romány "Zločin a trest; Idiot; Běsi; Výrostek; Bratři Karamazovi"
romantické prózy "Chudí lidé; Bílé noci; Nětočka Nězvanová"
románové novely "Ves Stěpančikovo a její obyvatelé; Uražení a ponížení"
dokumentární próza "Zápisky z Mrtvého domu"
novelistická próza "Zápisky z podzemí; Hráč; Strýčkův sen; Věčný manžel; Něžná"
publicistická tvorba "Deník spisovatele"
Zdroj: Ondřej Dostál, 01. 05. 2004
Možnosti:  ,
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:
| Čtenářský deník | - | Bílé noci, Bílé noci (2) |
| - | Bratři Karamazovi |
| - | Hráč, Hráč (2), Hráč (3) |
| - | Idiot, Idiot (2) |
| - | Idiot - divadelní představení |
| - | Krokodýl |
| - | Nemilá příhoda |
| - | Něžná |
| - | Uražení a ponížení |
| - | Věčný manžel |
| - | Zločin a trest, Zločin a trest (2), Zločin a trest (3), Zločin a trest (4), Zločin a trest (5), Zločin a trest (6), Zločin a trest (7), Zločin a trest (8), Zločin a trest (9), Zločin a trest (10), Zločin a trest (11), Zločin a trest (12), Zločin a trest (13), Zločin a trest (14), Zločin a trest (15) |
|
