Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Dobrovský v Praze roku 2013. Počet stran: 92. ISBN: 978-80-7390-106-6.

O AUTOROVI:

Viktor Dyk, český básník, prozaik, dramatik, publicista, nacionalistický politik, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny, významný příslušník generace buřičů-anarchistů, se narodil v roce 1877 v Pšovce u Mělníka. Otec byl ředitelem mělnického panství knížete Jiřího z Lobkovic.

Roku 1888 se rodina přestěhovala do Prahy (nejdříve na Malou Stranu, 1904 na Vinohrady), kde Viktor Dyk navštěvoval gymnázium v Žitné ulici - jedním z jeho učitelů byl i Alois Jirásek (dějepis).

Vlivem svého bratra Ludvíka (příslušník proletářského hnutí) se začal zajímat o veřejné a literární dění. Politické události 2. poloviny 90. let (pád Badeniho vlády 1897, prosincové národnostní bouře a stanné právo, ...) natrvalo ovlivnily Dykovu ideologickou orientaci, zároveň se také staly inspirací jeho beletrie. Přestože vystudoval Právnická fakulta Univerzity Karlovy, celý život se živil jako novinář a spisovatel.

Od roku 1907 (až do své smrti) redigoval časopis Lumír a úzce spolupracoval s vinohradským divadlem. V letech 1910-1914 byl redaktorem časopisu Samostatnost, listu státoprávně pokrokové strany, do níž v roce 1911 vstoupil a také neúspěšně kandidoval ve volbách do říšské rady. Po vypuknutí 1. světové války se stal členem nejužšího vedení strany a jednal s T. G. Masarykem o formách zahraniční akce na podporu české věci. Pro ni měl pracovat v emigraci, z jeho odchodu do zahraničí nakonec sešlo.

Po zastavení činnosti strany Samostatnosti v roce 1915 se začal věnovat překládání her pro vinohradské divadlo. Podílel se na protirakouském odboji a pro svou literární činnost (v Lidových novinách otiskl alegorickou prózu na pokračování Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova - za toto dílo byl vyšetřován "pro úmysl popouzet tiskem k nenávisti a opovržení ke státní správě") byl vězněn (1916-1917) ve Vídni, zde překládal francouzské prokleté básníky a psal poezii.

Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů.
V únoru roku 1918 se účastnil založení pravicové Strany národně demokratické, za kterou se po 28. říjnu 1918 stal poslancem Národního shromáždění a od roku 1925 senátorem, členem branného výboru.
Viktor Dyk byl orientován pravicově a nacionalisticky. Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především T. G. Masaryka a Edvarda Beneše.

V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou. Roku 1931 zemřel na srdeční mrtvici při koupání se v Jaderském moři. Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.

Dílo:

Dyka velmi ovlivnila doba literárních začátků - vypjatá národnostními konflikty, potlačení omladinářských bouří (90. léta 19. století); s ní se vyrovnával především v próze. Tuto dobu odmítal jako dobu zrazených ideálů a zbabělých kompromisů s přízemní realitou. Počátek jeho literární tvorby je tak spojen se značnou skepsí.

Sloh Viktora Dyka je charakteristický strohým členěním textu na symbolické zkratky. Dyk často využíval aforistickou úsečnost, satiru a pravidelný rytmický verš. Jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval také paradoxy.

Tvorba je ovlivněna symbolismem a dekadencí, je pro ni příznačný pocit deziluze, pramenící z romantického náhledu na svět, který je založen na rozporu mezi snem a skutečností (konfrontací snů s běžným životem dochází ke zklamání). Dále se v jeho díle projevuje výrazný individualismus, který je představován odmítáním uznávaných hodnot.

• sbírky: Buřiči (1903); Satiry a sarkasmy (1905); Pohádky z naší vesnice (1910) = název odkazuje na dílo Vítězslava Hálka; Devátá vlna (1930)
• básnická skladba: Milá sedmi loupežníků (1906, romantický příběh o sedmi vyvržencích a jejich milence vraždící ze žárlivosti)
• válečná básnická tetralogie: Lehké a těžké kroky; Anebo; Okno; Poslední rok (1915 - 1922) - vlastenecky vyhrocená poezie naplněná bojovým zanícením na znovunabytí národní svobody - ve sbírce Okno = nejznámější Dykova báseň Země mluví
• novela: Krysař
• drama: Zmoudření Dona Quijota

O DÍLE:

Novela Krysař je volným zpracováním staroněmecké pověsti ze 13. století. Děj se odehrává v německém městě Hammeln v blíže neurčené minulosti. Text je členěn do kapitol (26), děj je chronologický s retrospektivními částmi (krysař přemýšlí a vzpomíná), ke gradaci dochází až v samotném závěru.

Příběh je vyprávěn er-formou, použité styly jsou: vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový (prostřednictvím krysaře). Autor užívá spisovný jazyk, archaismy, krátké věty, otázky (komunikace se čtenářem), opakování vět či slovních spojení (ve vypjatých chvílích, zvyšuje naléhavost), paralelismy, symbolismus (sedmihradské království = ráj; dítě = nový lepší život), němčina se vyskytuje pouze ve jménech.

HLAVNÍ POSTAVY DÍLA:

krysař - cizinec; tajemný samotář, podivný, ponurý, pesimista, silná osobnost; lidé se ho bojí, má jen svou píšťalu, s níž vyhání krysy; proti ostatním nemá jméno/identitu; miluje Agnes
Agnes - mladá, krásná; miluje krysaře; milenka krysaře i Kristiána; zoufalá páchá sebevraždu
Dlouhý Kristián - milenec Agnes; chce získat Agnes díky penězům; neví o vztahu krysaře a Agnes
Sepp Jörgen - mladý urostlý rybář; osamocený; vše chápe až druhý den; prostoduchý; neschopen začlenit se do společnosti

DĚJ:

Do města Hammeln přichází krysař, který je pozván, aby z něj vyhnal krysy (k tomuto účelu používá píšťalu). Během svého pobytu se zamiluje do Agnes. Městská rada mu za odvedenou práci odmítá zaplatit (a to ani domluvenou částku - 100 rýnských). Rozzuřený krysař odmítá menší částku, slibuje se pomstít - město však nakonec ušetří kvůli své lásce k Agnes. Ta však otěhotní (ale otcem je Kristián, kterého však nemiluje), přiměje krysaře, aby odešel, a sama se ze žalu se zabije skokem do propasti na hoře Koppel (dle pověsti ten, kdo zde skočí do propasti, se dostane do Sedmihradska, země, kde neexistuje hřích, vina, bolest ani žal).

Když se krysař vrátí, najde již jen Agnesinu matku, která zešílela smutkem. On pak začne hrát na píšťalu ze všech sil a všichni obyvatelé města za ním jdou do propasti, jedinými přeživšími jsou rybář Jörgen a malé dítě, které zachrání.

NÁMĚT A MOTIVY:

Novela je volným zpracováním středověké německé (původně saské) pověsti o krysaři z města Hammeln, kterou autor obohatil o romantický milostný motiv a o některé postavy. Původní pověst o krysaři pochází asi ze 13. století. Jejím historickým jádrem mohla být bitva u Gedemünde, kde padl výkvět hammelnské mládeže, nebo křížová výprava dětí.

V díle hraje velkou roli symbolismus: krysy zosobňují zkaženost, od které má krysař město osvobodit, sedmihradská zem představuje vidinu nového života, touhu po něm, nicméně jde o pouhý sen, nikoliv realitu; dítě symbolizuje budoucnost, naději...

Dále jsou zde zjevné prvky romantismu - důraz na city, citovost vítězí nad rozumem, mystika, morbidnost, tajemnost, zšeřelost, individualita, romantický hrdina (krysař) - ten do města přichází jako nikdo, vyděděnec (prvky romantismu), člověk bez identity/jména, až láska mu dala smysl života a poprvé v životě se cítil být někým, přestal cítit potřebu tuláctví. Jakmile o ni přišel, ztratil tak i smysl svého života. V závěru se nechá unést snem a skáče do propasti za Agnes, do země sedmihradské.

Oproti tomu stojí (v kontrastu) rybář Sepp Jörgen, jenž se nenechá unést snem a zůstane v realitě. To je zároveň příklad autorova využívání paradoxů: vítězství bláznovství nad rozumem - jediní přeživší jsou člověk mentálně zaostalý a člověk (miminko), který ještě rozumu nenabyl.

Dalšími motivy zde mohou být snaha zobrazit konflikt jednotlivce a společnosti, kritika maloměšťáctví, lidské přetvářky, hamižnosti, honby za vlastním prospěchem, přetvářky, povrchnosti a v neposlední řadě rozpor mezi skutečností a snem, touha po naplnění ideálu spojená s momentem deziluze.